Neposkvrněná - Prolog

3. října 2012 v 18:55 | Cathrin |  Neposkvrněná
Mám tu také prolog k Neposkvrněné alias FF na Křišťály Moci... takže doufám, že se bude líbit Smějící se


Prolog

Dneska ráno jsme všichni vyrazili směrem k Nar´doxu. Zprvu se mi moc nechtělo. Navíc jsem musela jet pomalu a ještě k tomu mezi matkou a otcem. Nebylo to zrovna fér, že mý bratři mohli jet rychle. Můj lien si smutně odfrkl a podíval se na své dva druhy prohánějícím se daleko před námi na široké louce.
"Já vím, že bys taky chtěl se projet, jenže to musíš říc mým rodičům." Odvětila jsem stejným tónem.
Právě oba dva jeli přede mnou a napjatě o něčem diskutovali. Matka se zdála být trochu nervózní, ale mávla jsem nad tím rukou.
Něco zašramotilo v křoví, kde jsem právě projížděla. Zaujatě jsem se ohlédla a seskočila do vysoké trávy. Moje sukně lehce zašustila o stébla a já měla pořád upírala pohled na ten keř, který byl obalený nádhernou zelení.
Za nedlouho se tam objevilo mládě iqerila a já se od srdce zasmála, když se snažilo na zatím lenoučkých nožičkách udržet. Bylo celé bílé a krásné křišťálově modré oči. Poznala jsem v nich svoje, Awrixelovi a na mysli mi vytanulo ještě jedno jméno... Isgraël.
Zachvěla jsem se, už jen to jméno nahánělo strach.
Byl zlá legenda a nikdo na ní rád nevzpomínal. Tyran, který zemřel pod mocí svých bratrů. Znal to snad úplně každý. Nejhorší je, ale ta kdy mi zabil babičku a málem i matku. Udělalo se mim špatně a tak jsem zahnala zlél myšlenky.
Začal kolem mě vířit prach a přistály dvě postavy, poznala jsem z obrysu iqerily. Až když přistáli poznala jsem je. Přímo vedle mě stál Ythemir a Sellin. Podívali se na mě tím svým uklidňujícím pohledem a hříbě mi přistálo přímo v rukou.
"Zdravím tě, dcero Vyvolené a syna Neposvrněného." řekl Ythemir a já spolka odpověď, ať mi tak neříká, ikdyž jsem ho o to prosila, už víckrát.
Nestihla jsem jim odpovědět a ozval se mě známý hlas.
"Ythemire!" jeho pohled se podíval kam si za mě a další slova patřila mě. "Silmalïo!" hlas zněl vyčítavě a já teprve teď otočila hlavu.
"Ne Neilin. Nic neprovedla, to my jsme vás hledali." řekla Sellin a já ji byla vděčná. "Objevilo se první znamení." začala se tvářit vážně a Neilin s Awrixelem se zdáli být překvapení a zaražení.
Nechápavě jsem pohlédla na hříbě, stále v mých rukou a ono mi pohled opětovalo. Chtěla jsem ho pohladit po čele, místo toho jsem nahmatala něco jako roh. Když jsem se dotkla prstem špičky. Předtím čisté nebe zfialovělo a začaly padat hvězdy jedna za druhou. Unesená tou krásou jsem ani nepoznala kdo řekl. "Druhé znamení."


Tak snad se líbilo Mrkající

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 želva želva | Web | 3. října 2012 v 21:38 | Reagovat

Hoodně dobrý!! Rychle další ;)

2 Cathrin Cathrin | E-mail | Web | 4. října 2012 v 19:23 | Reagovat

Děkuji!! Už se na tom pracuje... :)

3 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 16. října 2012 v 19:32 | Reagovat

Už se těším na další kapitolu, začátek se povedl. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!