Prolog-Tianina pomsta

9. října 2012 v 17:13 | Cathrin |  Tianina pomsta
Ano o tomhle nebyla ani řeč a přece jsem se rozhodla to sem dát, aby nebyl blog tak... nudný. Je to povídka o dívce, která ani neví kdo ji zabil matku no víc v příběhu... doufám, že se povídka bude líbit.



Krčila se v koutě už asi pět minut ve strachu, nemohla přestat plakat. Z pokoje matky se ozval strašný řev, řev utrpení. Nevěděla, co se stalo, nechtěla to vědět ani slyšet. Její otec odešel už před půl hodinou a v domě zůstala sama s jejím velmi malým bráškou, mamkou a psem Kari. Ozvala se další dunivá rána, rozbrečela se ještě víc než předtím, bylo to příšerný. Chtěla volat o pomoc, ale její hlas ji neposlechl. Přišla si jako nejopuštěnější dítě ne-li člověk na světě. Uvědomila si, že se už neozval žádný řev. Seděla tam další půl hodiny, měla úplně promočené tričko od slz, ale to jí teď vůbec nezajímalo. Bála se o její maminku o brášku. Uslyšela kroky, nebyly ze vnitř, ale zvenčí. Pomalu se připlížila pod okna a pomalu zvedla hlavu, tak aby ona viděla ven a jí nikdo. Nikoho neviděla. Dole zachrastili klíče. Strnula. Pomalu a co nejtišeji se vydala k posteli, už byla u ní a uslyšela žalostné zavytí Kari. Srdce jí bušilo jako na běžícím pásu. Kroky se přibližovaly, jak znala tenhle barák, odhadla, že jsou přibližně v úrovni schodů. Chvíli jakoby nevnímala a pak se vzpamatovala. Podívala se směrem ke dveřím. Zatajil se jí dech, klika se pomalu posouvala směrem dolů, aby se otevřely. Snažila být se co nejvíce potichu, ale ještě pořád ronila proudy slz. Dveře se rozletěly dokořán. Do pokoje vešel vysoký muž, měl kapuci přes tvář. Rozklepala se strachy, chtěla křičet. Hlas ji neposlechl. Ani utéct nemohla, protože jí její vlastní nohy neposlouchaly. Muž se o tři kroky přiblížil. Byl skoro u ní. Čekala na nejhorší, ale jen řekl "Připrav se, budeš muset být silná. Čeká tě těžký život, ale když to dokážeš, objevíš nečekané. Neboj se, všechno bude v pořádku. Věř mi, že já nic neudělal." Na to se otočil a rázoval si to pryč. Vůbec nic nechápala. Pomalu vyšla ke dveřím. Prošla chodbou. Parkety i pod její malou váhou zapraskaly. Masivní starobylé dveře do ložnice byly pootevřené, ale nic neviděla. Chytla za kliku a pomalu do nich strčila. Vykulila své zelené oči, na podlaze byla krev. Přímo kaluž krve. Byla to matčina krev? Couvla o krok do zadu, ale o něco zakopla a spadla dost tvrdě na zem. Bouchla se do hlavy a šli na ní mdloby. Snažila se je zahnat, ale stejně nakonec zvítězili. Poslední co si pamatovala, byla nějaká postava, která se nad ní skláněla a policejní houkačku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michalka Michalka | Web | 2. prosince 2012 v 18:08 | Reagovat

Dej sem prosím pokračování!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!