Půlnoční slunce - Prolog

31. října 2012 v 20:15 | DeMi |  Půlnoční slunce
Ahojte. Chci se s vámi podělit o Prolog mé první povídky, nebo spíše taková úvodní kapitola, asi to nebude dokonalé, ale každý někdy začíná, ne?
Je to z pohledu dvou hlavních postav, tak jenom aby vás to nemátlo. :)
Kritiku samozdřejmně přijímám a kdyžtak napište i co by jste změnili.
Tady to je:

Prolog
"Máš zaracha" dokončila mou otázku ráznou odpovědí a já se pouze otočil a šel do svého pokoje, na schodech mě ale zastavil táta a za ním vyběhla Chesy, moje dvouletá dalmatinka, a hned mě začala olizovat.
"Já s ní promluvím" řekl táta asi po dvou minutách mlčení. "Když já byl mladý, udělal jsem stejnou hloupost".
"Dík tati" odpověděl jsem krátce, protože jsem nechtěl poslouchat další vzpomínky z jeho mládí. Vešel jsem do pokoje, musím říct, že je fakt hezký a i dost velký, instinktivně jsem šel ke skříni, abych si převlékl to zakrvácené oblečení.
"Ale co to dělám?" Divil jsem se sám sobě, všechny moje věci jsou někde rozházené po pokoji, po půlhodinovém hledání trička s logem Nirvany jsem došel k závěru, měl bych si tu uklidit.
"Bože, co to se mnou je?" Vždyť už přemýšlím jako holka.
Nevěřil jsem, že se tady dokážu zabydlet, přestěhovali jsme se do většího baráku, ne protože se nám rozroste rodina, nebo alespoň doufám, ale otec je podnikatel, takže se není čemu divit, většina lidí mi závidí, že můžu mít všechno, co chci, ale já si toho nejsem moc ani vědom, ti kteří mě neznají si myslí, že jsem ten rozmazlenec, který má tatínka podnikatele, já ani nevím kdo vlastně jsem, proto jsem se ve škole popral s tím klukem, který se do mě navážel, proto mám teď zaracha, málem mě vyhodili ze školy a to by asi naši nepřežili.
Sedl jsem si do svého gauče v rohu pokoje a jen tak jsem bezmyšlenkovitě klouzal pohledem po těch prázdných šedých stěnách, v tom mě vyrušil nějaký zvuk, byla to Chesy, která zhodila ze stolu různobarevné plechovky se spreji na stěny. A tak mě to napadlo, vystříkám si pokoj graffity, riskuju tím sice průšvih, ale co, stojí to za to.
Druhý den ráno probudil Chesy hlasitě zvonící budík, já bych spal dál, kdyby mě nazačala olizovat, leknutím jsem nadskočil, jako obvykle. A zjistil jsem, že jsem v nějakého neznámého důvodu usnul na gauči, asi bych si nevzpomněl proč, kdybych neviděl všude so stěnách graffity.
"Woow" podivil jsem se vlastnímu dílu a Chesy souhlasně zaštěkala, jakoby věděla, o co jde.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vzácná osoba Vzácná osoba | 28. března 2013 v 11:22 | Reagovat

To vůbec, není špatný. Jen tak dál DeMi, jen tak dál.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!