1 kapitola Neposkvrněné - Za branami

10. listopadu 2012 v 22:59 | Cathrin |  Neposkvrněná
Ano ano bylo to dlouho než jsem to tu dala,a le nápad přišel až teď a navíc je hrozně krátká. Tak snad si užijete čtení a přístí kapitolu nám píše Lerry. Teda sama jsem zvědavá jak to dopadne. Smějící se


Za branami


Zabloumaná, seděla za stolem v jídelně. Neilin, Awrixel a její drahá neteř Silmalïa se synovci Terranem a Myrielem ještě nepřijeli.

Ze zadu mě objali silné paže. Stále mi to přišlo jako sen i po těch letech co zase žil. Už to bylo dvacet pět let od jeho dvoustých narozenin, kdy vstal z hrobu.

"Myslíš, že tehdy Neilinin sen nelhal? O tom všem." Zeptala jsem se potichu.

"Ne nebyl pravdivý, nesmíme tomu věřit. Byl to jen sen." Odvětil a trochu objetí povolil.

Zvedla jsem hlavu a zadívala se do černých očí.

"Jenže co když je to pravdivé? Dobře víš, že to může být pravdivé. Jinak bys tu nebyl ani ty." Oči se mi zalily slzami, ale hned byly pryč.

"Terien on nemůže povstat. Je duchem tady v tomhle světě, neprošel bariérou, kterou vytvořili Neposkvrnění na druhé straně. Neilin byla nejspíš potom ještě vystrašená." Opáčil znuděně, protože tohle jsme probírali už miliónkrát.

"Je to možné ty jsi možná prošel, ale potom ses i vrátil a on může taky. Nezapomínej, že když zemře kouzelná bytost, získá novou moc jako duch a ta se přenese k někomu jinému, kdo se zrovna narodil. Ty ses dostal zpátky Sorgane. I on může. Pořád se po Mianthilii potulují jeho temní a možná i ibraxové a další příslušníci. Neilin navíc nebyla vyděšená, byla šťastná, že je to za ní a uvědomila si to z nás nejrychleji." Obořila jsem se.

Z tiché hádky nás vyrušilo klepání na dveře. Vešla drobná lidská dívka s tmavě hnědými vlasy. Trochu jí připomínala, Leju.

"Madam, přijeli hosté z Lulwëtlimu. Očekávají vás na nádvoří." Ještě se stihla nervózně poohlédnout po Sorganovi a nakonec odešla.

Všechno kolem utichlo, až občasný hluk za dveřmi kde chodili většinou sirotci nebo lidé co neměli střechu nad hlavou.

"Měli bychom je jít přivítat." Řekla jsem tiše.

"Snad si ten elf nechá své vtípky pro sebe." Odvětil a chytil mě za ruku a přivinul k sobě. Ovinula jsem mu paže kolem krku a on mě políbil na čelo.

Ruku v ruce jsme šli na nádvoří, kde postávala Ellnesa, R´tiles a jejich syn a dcera, Leäm a Anwe.

Právě seběhly po schodech Sannel a za ní se ploužila Mëalin. Obě moje holčičky se smály.

Sannel byla, mladší měla teprve 13, měla celý život před sebou, zlaté vlasy jí spadaly po ramena a světle modré oči jí zářily.

Nar´dox se vrátil po Isgraëlově smrti zase tím krásným veselým sídlem za vlády všech Neposkvrněných.

Takže šlo vidět i její růžovoučká líčka. Šťastně se nás vrhla do náruče a Mëalin nad ní jen kroutila hlavou. Zarazila jsem se u jejích šatů, měli krvavě rudou barvu.

Měla jsem o ni strach, povahově se podobala Leonis a vzhledově Sorganovi za dob, kdy vládl mému otci. V černých očích jí svítilo něco zvláštního a bíle vlasy jí dokonale rámovaly tvář.

Přesto se usmívala a nevěřícně nad sestrou kroutila hlavou.

Vyšli jsme na nádvoří a oslepilo mě ostré slunce. Dneska bylo jasno, ale rychle jsem si přivykla a radostně jsem objala přátelé.

"Terien rádi tě vidíme." Řekl radostně R´tiles a naschvál dělal, že Sorgana nevidí. Ten jen založil ruce na hrudi a nadzvedl obočí.

"R´tile!" okřikne ho Ellnesa, ale na tváři jí pohrává pobavený úšklebek. Elf pokrčil rameny a oslnivě se usmál.

"Neilin a Awrixel tu ještě nejsou?" zeptala se elfka starostlivě.

"Ještě nedorazili, přitom tu měli být dva dny před vámi. Mám starost, jestli je něco nepotkalo." Odvětila jsem a sklonila hlavu.

Nebem se prohnal fialový blesk a začaly padat hvězdy. Všichni jsme užasle hleděli na tu nádheru.

Po pár sekundách to skončilo a nebe bylo čistě modré.

"Co to bylo?" zeptala se Sannel.

"Netuším, ale mám pocit, že až sem dorazí Neilin, tak se to dozvíme." Odvětila jsem a pohladila ji po vláskách.

Na to jsme se vydali zpátky k hradu.


Seděl na jednom kameni a soustředil se jen na okolní temnou energii. Musel jí pohltit, musel si jí vzít a nabít dostatek síly.

Vycenil špičaté zuby a zavrčel. Ještě chvíli a budu silný, budu mít moci dostatek, aby mohl povstat.

Energie proudila podzemím a byla cítit všude, od jeho smrti na zemi ubyla a skryla se. Skryla se před další ubožačkou, která má moc, ale pořád nevěděl kdo to je.

Jen si na to vzpomněl a napjaly se mu svaly na rukou. Zavrčel, začínalo mu být horko, byl čas.

Spustil ruce a zhluboka oddechoval, stál tu tři dny a konečně dosáhl svého cíle. Musel se ještě posilnit něčím masitým.

Vydal se zpět a nepozorovaně proklouzl ven. Nacházel se v lesích Nar´doxu, zvěře tu bylo dostatek.

Ucítil pach srny, vydal se po její stopě, ve vzduchu se však nacházelo ještě něco, co nepříjemně svědělo, snažil se toho nevšímat.

Tu se rychle otočil a uviděl skupinku, byl tam jeden elf a lidská dívka, zbylý tři byli poloelfové.

Jsou tu, zadunělo mu hlavě, ale žaludek si žádal své. Rychle jí našel, polkl syrové maso a to co ze srny zbylo, nechal vlkům a jiným dravcům.

Tentokrát se rozběhl výše do hor. Dorazil k jeskyni a s kyselým úšklebkem vstoupil. Přestože by ani elf neviděl na krok, on viděl jako za denního světla.

Sestupoval do nitra hory, cestou si ulovil ještě pár netopýrů. Věděl, že nejsou ta nejlepší pochoutka a najíst se z nich moc nedalo.

Čím byl níž, tím mu bylo větší teplo.

Dorazil k jeskynnímu jezírku a jeho modř smíchaná se stříbřitou osvětlovala celý prostor.

Prvně se jen rozhlížel a nedůvěřoval, že se tu neskrývá nebezpečí.

Teprve po pár minutách přistoupil blíž, v rukou mu zablikali dvě černo-červené elektrické výboje a odrazily se ke krápníků uprostřed jezera a z krápníků do jezírka.

To se začalo zbarvovat do rudé. Objevovali se zprvu malé vlnky, ale když začal zaříkávat magickou formuli, zesílily.

Objevil se i malý vánek.

Přidal ještě na síle a slova, která do té doby šeptal, teď říkal nahlas. Vlnky už nebyly vlnkami, ale vlnami.

Po pár minutách poslední slova zakřičel a poslední kousky energie se dotkly rozbouřené hladiny.

Všechno se uklidnilo a minutu bylo ticho. Teprve poté co znovu něco zašeptal. Se všechny jevy zdvojnásobili.

Uprostřed se začala tvořit postava, zprvu se zdála mrtvá, ale postupně ožila a došla až na pevninu.

Kleknul si a na tváři měl spokojený úsměv.

"Vítej zpět."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 image-gif-blog (christine) image-gif-blog (christine) | Web | 10. listopadu 2012 v 23:01 | Reagovat

pěkný blog :)

2 Cathrin Cathrin | Web | 11. listopadu 2012 v 9:48 | Reagovat

Děkujeme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!