2 kapitola - Od Krve

28. listopadu 2012 v 13:22 | Cathrin |  Od Krve
Tak máme tu další kapitolku, další brzo přibyde, protože si ležím v nemocnici a hodně se nudím, už se nemůžu dočkat, až odsud vypadnu, ale do školy se mi nechce. :D Ano název kapitoly je vážně divný sama o tom vím, jestli máte nějaký nápad, tak ho prosím napište do komentářů, ten kdo bude mít nejlepší nápad, tak tomu budu věnovat další kapitolku :) Tu dnešní věnuji DeMi a popravdě ani nevím proč, možná to bude tím, že jsem si s ní včera psala na skype a chytnul mě tenhle nápad :D :D
Věnováno DeMi :) :D
Tak a teď už vás nebudu držovat od čtení, trochu jsem se rozepsala :D



Přišla jsem domů a zabouchla za sebou dveře, ovšem jsem nebyla zamračená jako jindy, ale usmívala se jako sluníčko.

"Áá Annabell zrovna jsem s tebou chtěla mluvit." Ozvala se teta z obýváku.

"Ano?" rozzářeně jsem se usmála a přešla k ní.

"Zlatíčko, co se s tebou děje celá záříš?" optala se šokovaně.

"To nic jen mám dobrou náladu." Vymluvila jsem se.

"To by bylo poprvé za patnáct let."zamumlala schválně slyšitelně.

"Ale no tak, snad to není tak hrozné, že mám poprvé za celých patnáct let svého života úsměv na tváři, myslím, že je to příjemná změna." Vezmu si jablko ze stolu a usadila naproti ní.

"Dobrá, ale to není to o čem jsem s tebou chtěla mluvit. Jde o to, že mám pro tebe čtyři novinky, které tě možná zaskočí. Ta první je, že máme nové sousedy, chtěla bych abys je sledovala."

"Jejich syn se mnou chodí do školy a nic." Skočila jsem jí rychle do řeči, tohle jsem nechtěla řešit.

"Dobrá tohle byla jedna věc, ta druhá je, že jsem byla přijata do rady upírů." Sousto, které jsem měla v puse mi zaskočilo a začala jsem se dusit.

"Koukám, že jenom souhlasíš, třetí chci pozvat tvoje rodiče na večeři." Málem jsem se znova zadusila.

"V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ!" Zakřičím na celý barák, "Prosím, tohle mi nedělej, oni mě zavrhli a podstrčili tobě, nechci je vidět! Oni… oni… proč?!"

"Jsou to tví rodiče a i přesto, že tě tehdy nemohli vychovávat, si o tebe dělají starost. Milují tě a nechceš zase přednášku o tom, že tě nezavrhli." Odvětila klidně a stále si prohlížela nějaké dopisy.

"Tak proč mi nikdy neposlali dárek k narozeninám nebo snad k Vánocům?" povzdechla jsem si a teta konečně odložila dopisy a podívala se na mě pronikavým pohledem.

"Má drahá," přešla ke mně a objala, "Nesmíš o tom takhle uvažovat, oba jsou velmi zaneprázdnění, ale vzpomínají na tebe, to mi věř."

"Vždyť si je ani nepamatuji nikdy se nepřišli na mě podívat! Jsem přece jejich dcera a tu by si měli udělat čas vždycky!" rozkřičela jsem se naštvaně.

"Dobrá tohle téma už necháme a promluvíme si o něm později a čtvrtá novinka bude nejspíš taky trochu zvláštní, má drahá za nedlouho budeš mít 16 a to znamená, že bude zbývat rok do tvých 17 a ty víš co znamená ten rok." Začala opatrně.

"Ano budu se hrozně rychle vyvíjet a v první úplněk bych se mohla proměnit v upíra nebo člověka podle toho jak budu chtít."

"Právě proto chci abys ten rok přerušila studium a byla zde v mém domě a nevytáhla z něho paty. Kousnutí v upíra v den prvního úplňku tě promění v plnohodnotného upíra a u lidí ti to nechci ani vysvětlovat." Dokončila svůj výklad a podívala se z okna.

"Cože a ty si myslíš, že bych něco takového provedla? Ve městě není téměř žádný upír a u lidí mi to neřekneš, protože je jich celé město. Tak jak bych se asi mohla změnit?" Nemůžu tomu uvěřit ona mě chce celý rok držet doma.

"Chtěla jsem to probrat s tvými rodiči na té večeři." Další podstatná věc.

"Jdu se projet a beru si sebou luk, šípy a pár dýk." Oznámila jsem jako tělo bez duše.

"Dobrá a mezi tím si to promysli." Řekla a vydala se do prvního patra do svého pokoje.

Já se rozeběhla do svého, přepásala si toulec se šípy kolem pasu, přehodila luk přes rameno, dýky připnula na druhou stranu pásu, ještě dvě k noze, dohromady jsem jich měla šest a přidala k tomu svou nejoblíbenější si vzala do ruky. Vyběhla ke stájím zadním vchodem.

Osedlala jsem svojí klisnu Darknely. Byla celá černá až na bílou lysinku na čele. Souhlasně zafrkala a já se vyhoupla do sedla a vyjela tryskem k lesu. Uvnitř mě se vařil hněv a kdyby mi teď někdo přišel do cesty, tak ho probodnu.

Jela jsem už po známé cestě. Vedla přímo na jednu krásnou mýtinu. Vždycky mi pomohlo mít kolem sebe klid.

Znovu mě oslnila její krása, už jsem tu nebyla asi půl roku. Všude byly ještě rozkvetlé květiny a ptáci tu zpívali jednu písničku za druhou, občas se tu prohnali srnky nebo zajíčci, už jsem tu viděla i vlka.

Tehdy jsem byla malá, mohlo mi být asi devět, když jsem sem poprvé přišla, sedla si tu a poslouchala okolí, když jsem za mnou uslyšela zašustit trávu. Otočila jsem se a za sebou uviděla vlčici se dvěma mláďaty a všichni měli pronikavě modré oči.

S vlky jsem se cítila jako mezi svými.

Znova jsem si sedla na to samé místo, když jsem byla malá a pozorovala, jak se Darknely pásla na rozkvetlé louce, vzala si do ruky luk a jednu dýku a začala si vyřezávat různé tvary, obrázky.

Slunce už zapadalo.

"Ahoj." Ozvalo se za mnou a já se rychle vyšvihla na nohy hodila dýku, založila šíp do tětivy a napřáhla se.

"Páni jsi rychlá." Konstatoval Dustin a já luk sklonila dolů. Usmála jsem se a přešla k dýce zabodnuté do stromu.

"Ahoj." Přehodila jsem si luk přes rameno a zapískala na Darknely. Klisna ke mně přiběhla a začala očuchávat Dustina. Poplácala jsem ji po krku a stáhla se zpátky.

"Copak tu děláš?" zeptala jsem se.

"Jen tak se tady probíhám a zkoumám teritorium. Víš jak to myslím." Mrkl na mě a pokusil se natáhnout ruku k Darknely. "Tvoje?"

"Jo moje, tak zkoumáš teritorium a co si našel kromě mě. Doufám, že nejsem dnešní večeře. Myslím, že bych ti moc nechutnala." Zažertovala jsem, což se moc často nastávalo.

"Neboj, dneska tě nesním, ale někdy možná jo." Oba jsme se zasmáli, ale postřehnu známý pach, je to upír.

"Děje se něco?" zeptal se Dustin, když zahlédl, jak jsem se neustále ohlížela.

"Musíš pryč. Teta mě nejspíš nechala sledovat, jestli se o tobě někdo dozví si v nebezpečí." Zašeptala jsem tiše, aby nás ten, který pozoroval neslyšel.

"Proč?" zachmuří se.

"Prosím tě běž nebo se ti něco stane." Dělala jsem, že jeho otázku neslyším.

"A co ty?"

"Já budu v pohodě, věř mi, bránit se umím a navíc mě ublížit nemůžou."

"Annabell! Nezapomněla jsi nám něco říct?" Julie, pomyslela jsem si a zaklela. Ta potvora, bylo jasné, že se jí to už od začátku nezdálo, proto teta vzala věc do svých rukou a teď je to venku. Slunce už dávno zašlo a všude okolo mě byla jen tma.

"Julie, dalo se čekat, že budeš podlézat. Ty jsi fakt ubohá." Křikla jsem na ní. Když mě někdo popadl ze zadu za ruce a pevně zkroutil za zády, zakřupalo to.

"Darknely!" zařvala jsem a klisna se zvedla na zadních a rozběhla se ke mně, sklonila jsem hlavu a kopytem to schytal někdo za mnou, slyšela jsem jenom výkřik.

Vyskočila jsem do sedla a popadla uzdu.

Viděla jsem Dustina v obležení čtyř upírů, nezbývalo mi nic jiného. Vyjela jsem jejich směrem. Vytáhla šíp, vzala luk a vystřelila, střelil upíra do ramene, druhý do nohy, třetí utekl a čtvrtý zrovna spadl na pařez a praštil se do hlavy.

"Dělej, naskoč!" Dustin se vyhoupl nahoru, ale už byli zase všichni na nohou. Musíli jsme rychle zmizet.

"Být tebou se držím pevně." Oznámila jsem mu a opět jsem pobídla Darknely ke sprintu. Dustin se mě rychle chytil, musela jsem se tomu zasmát. Tentokrát jsem běžela po cestě mířící na velkou louku, potřebovala jsem vědět kde jsou a louka byla ideální.

"Obyčejně se holka drží kluka." Řekl mi do ucha.

"Jo ale jen v romantických filmech." Odvětila jsem a stále sledovala cestu.

"Tohle je skoro jako v romantickém filmu."

"Mám nápad to, kdybych tě teďka někde vyhodila." Navrhla jsem a donutila Darknely, aby ještě zrychlila.

"Proč?" zeptal se a já protočila oči.

"Protože jsi úchylný." Ušklíbla jsem se a otočila, abych spatřila jeho výraz. Konečně jsme jeli po popraskané půdě starého pole na oves. Všude kolem nás se míhaly stíny, byly rychlejší než my, ale nemohli nás chytit nebo zastavit.

"Kam teď?" zeptala jsem se, tu Darknely prudce zabrzdila, skoro jsem spadla.

"Nikam mladá dámo, budeš vysvětlovat, co to vyvádíš." Ozval se tetin hlas, výjimečně na sobě neměla své oblíbené šaty, ale normální košili a kalhoty ve vysokých kozačkách. Vedle ní stála jedna postava, už jenom podle postoje jsem poznala Julii a přidala se k nim ještě jedna, Daniel.

"Tak co nám na to řekneš?" ozval se neznámý hlas. Dustin se zhoupl na zem a já hned za ním, abych mu kdyžtak pomohla, přitom jsem si pozorně prohlížela postavy naproti nás.

"Mami? Tati?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 DeMi DeMi | 28. listopadu 2012 v 20:39 | Reagovat

Good job :* A děkujííí :)

2 Lerry Lerry | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 7:48 | Reagovat

OOO, jsem závislá :D :) musím jít číst další kapitolu :D ÚŽASNÉ :*

3 Cathrin Cathrin | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 9:49 | Reagovat

Děkuji Lerry :) :D

4 Michalka Michalka | Web | 2. prosince 2012 v 18:43 | Reagovat

Asi bys měla pohnout, protože TOHLE se mi zamlouvá :D

5 Cathrin Cathrin | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 19:52 | Reagovat

Snažím se si pohnout, ale psací nálada je blbec :D Děkuji chvála vždycky potěší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!