4 Kapitola Neposkrvněná - Já tomu nechci věřit!

23. února 2013 v 19:04 | Cathrin |  Neposkvrněná
Mám další kapitolu! Momentálně lěžím zalezlá už třetí den v posteli a snažím se vyléčit ze chřipky... ale aspoň můžu psát, takže pokud to půjde možná tu příští týden bude přibývat více článků a kapitolek. Tak jo jde se makat... :D ;)

1 část
Docela jsem se divila, že jsme vkročili mezi první stromy Neprobádaného hvozdu, bez jakýchkoliv potíží.
Celou cestu jsem si snažila zvyknout na to, že jsem propojená s Mor až do konce svého života.
Za posledních pár dnů se toho stalo moc. Velkolepý návrat Isgraëla, propojení s Mor, zjištění toho že mám moc smrti a sama smrt a smrtonoši mi dali přezdívku Dcera Smrti.
Iqerilové to naštěstí přežili. Díky Miantho.
Nemohla jsem tomu uvěřit, chodila jsem jako tělo bez duše.
Procházeli jsme kolem stromů a mířili ke vchodu do Än-Iewilu. Když tu se kolem mě začali objevovat samí Bílý tygrové a průsvitné vysoké ženy.
Leknutím jsem couvla a zakopla o pařez. Nárazem jsem si trochu vyrazila dech.
Všechny průsvitné bytosti se podívali mým směrem. V jejich očích bylo neměřené dobro, ale očividně si od lidí a elfů udržovali odstup. O tygrech jsem slyšela, ale o těch vysokých ženách ne. Tak jaktože jsem je viděla?
"Silmalïo!" zakřičel Myriel a běžel mi s Anwe na pomoc jako jediní si toho všimli. Průsvitné bytosti zůstavali na místě a já je stále sledovala. Rozhodně ostatním neuniklo, že jsem se dívala do prázdna. Nechápavě se pořád dívali na místo, jak směřovaly mé oči, ale nic nezahlédli.
"Ty nás vidíš?" optala se mě jedna z žen, po jejím boku kráčel velký tygr, až jsem se zase začínala bát.
"A-ano, ale myslím že jenom já." Odpověděla jsem jí nahlas.
"Co jsi zač?" zeptala se mě tentokrát jiná.
"Nevím Smrt mě přezdívá jako Dcera Smrti." Odpověděla jsem jí a v tu chvíli začaly šumět koruny okolních stromů.
"Pro nás jsi Dcerou Přírody. Pro každou bytost, které by oči normálního člověka či elfa nespatřily, jsi dcerou nečeho." Potom se zadívala směrem k Anwe a Myrielovi, kteří na mě hleděli jako na blázna. A proč taky ne že? Přece jenom pro ně to bylo jako bych si povídala sama se sebou.
"Tví přátelé nás nevidí. Přijď za námi později, musíme ti něco říct." Řekla ta, která mě oslovila jako první a v to dobu se nám nad hlavou objevil mohutný blesk. Začala bouře.
2 část
Nemohl tomu uvěřit. Nejen že předtím měl problém s vyvolenou, kterou určili jeho bratři, ale teď i se svou vlastní vnučkou, která měla takovou moc, že by ho mohla v jedné vteřině smést z povrchu zemského.
Jenže ona tu moc neměla mít, nikdo to od ní nečekal. Ani on sám nevěděl co je zač. To mohl vedět jen jeden tvor a ten už několik desetiletí spí tvrdým spánkem. Ten kdo by se ho opovážil probudit by musel tvrdě zaplatit.
Nic jiného se dělat nedalo, on byl slabý, měl možná svou starou moc a k té se přidala i na z podsvětí, ale i to bylo málo.
Musel to zkusit.
"Tristone!" zaburácel a k němu přistoupil démon, který ho oživil, dokázali osvobodit ještě několik démonů, schovávajících se po všech koutek Mianthilie.
"Co si přeješ?" Nikdo ho zatím neoslovoval Pane, však to se změní. A od něho to ani nežádal jen díky jemu byl zpět, ale sobě rovným ho nebral.
"Musím za ním." Odpověděl mu. Vycítil Tristonovo překvapení, ale démonova tvář nedala nic znát.
Rozhodl se odejít a nejspíš přichystat koně a něco na cestu. Zadržel ho ovšem zvědnutím ruky.
"A taky chci abys mi přivedl prvorozené, říkal si že Tarrena a Mëalin že?" přesně oni budou nejzkaženější po něm. Kdo ví jestli už neutekli.
"Ano, ale k čemu nám budou?" zeptal se Triston.
"Pověz mi co všechno o mojí šťatné rodince víš." Přikázal aniž by mu odpověděl na otázku. Sám na ní neznal odpověď. Málokdy se řídil svým instinktem, tohle bylo výjmečné.
"Vím jen to, že máte pět vnoučat, ještě Sannel, Silmalïu a Myriela. Sannel žádnou moc nemá, Myriel získal moc od Mor a o Silmalïe nikdo nic neví. To je vše." Věděl toho opravdu málo, ale s tím se musel spokojit.
"Dobrá.. Připravte koně!!" zakřičel.
Triston se vydal někam pryč. Jeho úkol byl jasný získat si důvěru Tarrena a Mëalin natolik, aby se postavili proti svým rodičům.
Isgraël pořád seděl a vymýšlel plán, jak se jí zbavit. Zničeho nic zasvítil jeho drahokam, který měl na krku. Byl černo-modrý a připomínal mu noční oblohu za bouřky.
Pozvedl ho a viděl Neprobádaný hvozd. Dalo se očekávat, že tam šli. Potom je všechny uviděl.
Silmalïa měla na kolem zápěstí náramek a na něm se houpaly dva kamínky, dvě propojení. Kdyby tohle zahlédl, ještě před svou smrtí nepochopil by to, ale už byl mrtvý a teď to chápal.
Naštvaně hodil prvním co mu přišlo po ruku.
To nebylo možný. Jak se ta holka opovažuje?! Znovu musel ukázat kdo je tady pánem. Vyšel z pokoje a vydal se na dvůr. Taky tu hustě pršelo, že sotva viděl na krok, ale déšť ho nemohl zastavit.
Naskočil na bílého koně s černou hřívou a ocasek. Chytil se sedla rovněž černé barvy a přes hlavu si nasadil kápi.
Vedle něj přiklusal hnědák a za ním se seřadilo několik dalších koní. Triston měl vyjet až zítra.
Jen se skupinkou několika slabších i silnějších démonů. Ti ovšem byli nic proti tomu, za kterým se chtěli vydat.
Bez jakýchkoliv slov opustili Nar´dox.
3 část
Edrian byl z té tmy blížící se od Temné věže celý nesvůj. Ve vzduchu byl cítit příslib nešťastných dní.
Netušil proč měl zrovna takovýhle pocit. Od Isgraëla se jeho zemi náramně dařilo. Už to bylo kolik skoro třicet let?
Obličej už dávno neměl tak uhlazený jako kdysi, teď byl vrásčitý. Ani oči už neměly takové jiskřičky jako předtím.
Vešel zpátky do trůního sálu. Podíval se po opuštěné místnosti. Ještě před několika lety tu stál mlád s paní Terien. Sorgan byl vězněm a Neilin ztrácela smysl života kvůli Awrixelovi.
Teď všichni žili šťastně.
Oblouhou se prohnal blesk, který v něm vyvolal obavy.
Někdo zaklepal na dveře.
"Vstupte." Za dveřmi se objevil jeden ze střážných.
"Pane je tu jedna stará dáma a její vnučka, prý mají důležité zprávy o dění v Nar´doxu." Oznámil strážný.
"Přiveďte je." Sedl si na trůn a v tu chvíli do místnosti vešla tak šedesáti letá dáma s sotva sedmi letou holčičou obou se na tváři zračil strach a obavy.
"Vítejte co máte důležitého za zprávy." Snažil se o co nejpřívětivější hlas.
"Vaše Veličenstvo. Nar´dox je zpátky ve spárech Tyrana. Pán i paní s přátely unikli, ale nikdo neví co se s nima stalo…" zbytek přestal vnímat. Isgraël je zpátky a veškěré zlo s ním. Jeho obavy se staly skutečnými.
Dveře se znova rozlétly a stál v nich znova ten samý strážník.
"Pane někteří lidé viděli Isgraëla jet směrem k Seilinskému lesu." Zděšeně kulil oči, nechtěl tomu věřit.
Nikdo tomu nechtěl věřit. On byl zpět v celé své síle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo z postav Neposkvrněné se vám líbí nejvíc?

Silmalïa 60% (9)
Sannel 20% (3)
Anwe 6.7% (1)
Myriel 13.3% (2)
Tarren 0% (0)
Leäm 0% (0)
Mëalin 0% (0)

Komentáře

1 Awrixel Awrixel | 26. února 2013 v 20:49 | Reagovat

je to opravdu dobré už se těším na další kapitoly a taky skvěle píšeš,škoda že tam není více Awrixel

2 Cathrin Cathrin | Web | 27. února 2013 v 17:32 | Reagovat

moc děkuji a pokusím se ho tam přidávat o něco častěji ;)

3 Elbereth Elbereth | 1. července 2016 v 21:02 | Reagovat

To je vážně bomba:-D, úbec nevim, kdo se mi líbí nejvíc, ale asi Silmaïla(doufám, že to mam napsaný dobře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!