8 Kapitola - Od Krve

14. února 2013 v 12:09 | Cathrin |  Od Krve
Ano další kapitola je na světě už několid dní a devátá je v polovině :D touhle kapitolou se nám dostává příběh do plného proudu a začíná i vraždící mánie... víc neprozradím :)) Užíte si kapitolu :D A nezapomínám tahle kapitolka je věnování Lerry! ;D

8 Kapitola


Následující den jsem jela i s Dustinem do školy. Trochu jsem se divila jak to že může zase na slunce, ale nezeptala jsem se ho.

Když jsme oba vystoupili ze stejného auta, všichni se za námi divně dívali. Měla jsem na sobě černé sluneční brýle a věci, které jsem si musela dneska ráno koupit, takže černou ryflovou sukni, červeno černé tílko a černou bundu. Byl to trochu jiný styl než ten, který jsem nosívala předtím.

Šli jsme vedle sebe jako by to bylo úplně normální.

Holky se zase začínaly otáčet za Dustinem, což mě trochu štvalo, ale zůstala jsem klidná.

Doslova jsme spolu ladili, oba jsmě byli černí od hlavy až k patě a na nose černé sluneční brýle.

Zrovna jsem si je sundávala a dala do malé příruční kabelky, za kterou jsem taky byla vděčná hlavně Dustinově kreditní kartě.

Se sundáním brýlí mě napodobil a usmál se na mě. Usměv jsem mu opětovala. Zničeho nic mě objal kolem pasu a políbil mě.

Všude kolem nás to začalo šumět. Odněkud se ozval holčičí brek. To už jsme se od sebe odtrhli a šli dál a nevšimali si ostatních.

Zašli jsme do třídy, bylo trochu zvláštní, že tu Wendy nebyla. Protože kdyby jo tak už je u ní jedna z dalších drben a říká jí to co se stalo.

Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu, však i úplně vzorná žačka může jednou přijít pozdě. Třeba je u zubaře nebo někde u jiného doktora.

Najednou mi to došlo měla jsem francouštinu tady se mnou Wendy nechodila.

"Ty máš francouzštinu?" podivila jsem se, že zrovna Dustin by na tak těžký jazyk.

"Já se narodil ve Francii, proč bych nemohl." Usmál se na mě a toto zjištění mě překvapilo.

"Tys vyrůstal ve Francii?" divila jsem se.

"Jo proč to tolik řešíš?" usmál se na mě nechápavě.Ani já jsem netušila proč jsem to tak řešila.

"Možná proto, že už nebudu nejlepší ve třídě." Odfrkla jsem si zklamavě.

"Neboj budu kvůli tobě předstírat, že jsem na frájinu úplně levej, když mi něco slíbíš platíí?"

"Jaký slib?" Nedala jsem se odbýt.

"Že se nikdy nebudeš plést Kristianě do cesty." Řekl větu, kterou jsem nikdy nechtěla slyšet. Zamlkla jsem se a neodpověděla mu. Už jsem ani nemohla do třídy totiž přišla Julie. Úplně jsem na ní zapomněla.

Pohrdavě se na nás podívala a sedla si.

Před tím vším mě zachránilo zvonění a naše profesorka na francouzštinu. Nejspíš jediná učitelka, kterou jsem měla ráda, ostatní jsem upřímně nenáviděla.

Řekla nám bychom si sedli, až na to že ji vyrušilo zaklepání na dveře. Vešla Kristiana s líbezným úsměvem a prohlásila, že je tu nová.

Nejdříve se představila a potom se začala před tabulí nakrucovat. Všichni jí to doslova žrali jenom já, Julie a Dustin jsme se na ní dívali vražednými pohledy.

Zničeho nic mě přiletěla na lavici vlaštovka. Zmateně jsem se podívala po třídě a zahlédla významný pohled od Caroline. Sestry od Mikela a tou se očividně líbila Wendy.

Rozbalila jsem papírek a pozorně četla slovo po slovu.


Wendy s Mikelem je v nebezpečí. Potřebuji s tebou mluvit o přestávce na mě i s Dustinem čekej. C


Znovu jsem se na ní podívala, ale to už pozorně naslouchala naší profesorce, která vykládala starou látku.

Celou hodinu jsem učitelku nevnímala a jen sledovala hodiny, jak pomalu se plíží po ciferníku.

Konečně zazvonilo a já vypadla ze třídy jako první. Caroline vyšla jako jedna z poslední.

My dvě jsme spolu nikdy moc nebavily a proto jsem se divila, že se tváří tak starostlivě.

"Co se děje? Co je s Wendy?" zeptala jsem se ustaraně.

"Nevím, ale mám špatný pocit. Vím jen, že to souvisí s tou novou holkou. Annabell musíš mi teď říct kdo jsi ty, ta tvoje sestřenka, nová holka, Dustin. Jakou spolu mají souvislost." Něco takového jsem nečekala. Nevěřila jsem Caroline natolik abych jí to řekla, vždyť ani Wendy to nevěděla.

"Promiň ale nevím o čem mluvíš. Jsme úplně normální." Snažila jsem se z toho vyvlíknout, jenže marně ona i Wendy už dávno tušily, že se mnou není něco v pořádku.

"Vím, že něco jsi a potřebuji nutně vědět co. Jinak ti nikdy neřeknu co se v Wendy." Začínala.

"Promiň už musím na hodinu." Vyběhla jsem chodbou. Je pravda že jsem si o tom chtěla promluvit s Dustinem, ale nikde jsem ho neviděla a tak jsem vážně šla na další hodinu.

Doufala jsem, že se tam Wendy objeví, jenže neobjevila. Caroline jsen ale věřit nechtěla, jeenže očividně věděla kde Wendy je a to pro mě mohlo znamenat velmi cenou informaci. Tuhle hodinu jsem neměla s žádnou bytostí, která by věděla nebo tušila co jsem.

Mohla jsem si udělat pořádek v hlavě, protože jsem to bylo to jediné co jsem v té hlavě neměla.

Vůbec jsem netušila kde začít, celou hodinu jsem byla zase úplně mimo a začínala jsem se vážně bát, že s takovouhle neodmaturuju.

Ten čas, který jsem měla uběhl nějak moc rychle a jakmile zazvonilo, nevěděla jsem co dělat. Tak jsem jednoduše utekla na záchody. Začínalo mi docházet c se v poslední době stalo a docházelo mi to nějak zpomaleně.

Celou přestávku jsem trčela na záchodem a opírala se o stěnu. Holky se na mě divně dívaly, ale já jim nevěnovala žádnou pozornost.

Až když se objevila Kristiana, jsem byla v plném vědomí.

"Koukám, že se tady schováváš. Už dávno zvonilo." Usmála se na mě a v tom úsměvu nebylo nic upřímného. Nejradši by mi zakroutila krkem.

Neodpovídala jsem jí a tak pokračovala.

"Teď k věci. Víš proč tu jsem? Ovšem, že nevíš," zasmála se, "koukej dát pracky od Dustina, ten je můj." Podívala se na mě nenávistným pohledem, který jasně říkal co si o mě myslí.

"To ses tu přišla hádat kvůli klukovi, který si vybral místo tebe mě. Co kdyby si Dustina, mě a všechny ostatní nechala na pokoji a zmizla?" nehodlala jsem se složit před tou ubožačkou.

"Tak poslouchej!! Dustin patří mě! Co bys řekla tomu, že to je on nebo tvoji kamarádi, počkat jak se jmenují? Jo Wendy a Mikel vypadají celkem mile, ale uboze a bezbraně." Tím mě dostala do slepé uličky. Byl to buď Dustin nebo Wendy a Mikel. Jediní lidi, kteří zůstali se mnou a já si mám vybírat mezi nimi? Pořád jsem tam stála a rty semknuté.

"Co jsi udělala Mikelovi?!" ozvalo se ode dveří. Byla to Caroline.

"Já zatím nic, pořád jsou v archívech, ale mohlo by se jim něco stát." odpověděla jí Kristiana. Nevěděla jsem jak to Caroline udělala, ale zničeho nic vylétly dvěře od jednoho ze záchodů a praštily Kristianu do hlavu, až se zapotácela. A nakonec spadla na zem.

"Ty malý otravný červe." Zasyčela Kristiana a bylo příliš pozdě, abych dakázala zabránit tomu co se stalo.

Kristiana vzala větší kus železa, které odpadlo od dveří a prudce jej mrštila proti Caroline. I já bych měla problém utéct před takovou rychlostí a Caroline byla jen člověk.

Najednou stála přišpendlená ke zdi a železem měla proťaté břicho. Z rány začala téct krev a Caroline jen nevěřícně třeštila oči, které pomalu vyhasínaly.

Kristiana zmizela jak nejrychleji mohla. Přiběhla jsem ke Caroline, která tiše vzlykla. Nikdy jsem nebyly moc velké kamarádky.

Zavolala jsem bezmocně o pomoc, ale bylo pozdě.

První kdo se vřítil dovnitř byla moje učitelka biologie. Slyšela jsem houkání sanitek, ale bylo pozdě. Slyšela jsem jak její srdce přestalo bít. Doktoři jen potom potvrdili, že už jí není pomoci.

Všichni se na mě dívali, někteří soucitně a jiní podezřívavě. Nenapadala mě žádná smysluplná výmluva, kterou bych mohla říct policii.

Přistoupila ke mně Julie.

"Koukám, že se někdo začal činit," k mému překvapení nebyla nepřátelská, na chvíli jsem viděla i soucit, "nečekej, že ti je odpuštěno to co jsi provedla. Trest tě nemine a buď si jistá, že bude krutý, ale teď máš něco jiného na práci. Budu vypovídat za tebe a tohle ti posílají rodiče. Koukej to splnit jinak budeš brána za nepřítele." Podala mi kousíček papíru.

Rozbalila jsem ho. Bylo na něm, že mám přijít za nima dnes přesně v 22:00 hodin.

Věděla jsem, že mě nečeká zrovna přátelské přivítaní. Navíc Wendy byla pořád v nebezpečí a Dustin taky.

Všechno se na mě navalilo, jen jsem vyšla ze školy a běžela jsem někam do neznáma. Slzy si nakonec našli cestu. Nakonec jsem vážě skončila před domem svých rodičů, jen s několika hodinovým předstihem.

Váhavě jsem zaklepala. Dveře se otevřely a zpoza nich se objevila má matka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!