Půlnoční slunce - 3. kapitola

18. února 2013 v 19:16 | DeMi |  Půlnoční slunce
Aaa díky bohu, třetí kapitola Půlnočního slunce je na světě, podotýkám, konečně! Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale mám teď trochu skluz a moc nestíhám, ale budu se snažit, abych další kapitolu napsala dřív. Přeju pěkné čtení (dala mi to celkem zabrat) ;)


Ležel jsem v posteli a jen tak hleděl do stropu, nemohl jsem usnout, ale čemu jsem se mohl divit, když jdu zítra s Jessicou na rande, doufám, že tomu rande říkat můžu. Chesy se zavrtěla ve svém pelíšku, otevřela oči, a když viděla, že jsem vzhůru bleskově vyskočila na mou postel a lehla si vedle mě, usmál jsem se na ni a pohladil ji. Nevím jak, ale nakonec jsem přece jen usnul.

***
Přetočila jsem se na druhý bok, už asi po sté, nemohla jsem usnout.
Už zítra! Už zítra!, znělo mi dokola v hlavě.
Nechceš to zrušit?, ozvala se nejistota a strach
Nechci!, řekla jsem a přehodila si polštář přes hlavu.
"Ale není to správné" zazněla poslední věta a já konečně usnula

***
Druhý den dopoledne jsem byl jako praštěný pytlem přes hlavu a odpoledne to nebylo o nic lepší, za chvíli jsem měl jet pro Jess a já jsem teprve snídal, na rozdíl ode mě, Chesy byla spokojená, skláněla se nad svou miskou a hlasitě mlaskala. Po snídani jsem si dal sprchu, aby mě ta ospalost aspoň trochu přešla, a pomohlo to.
Když jsem nasedal do svého auta, bylo už opravdu horko, slunce se opíralo do černé kapoty mého miláčka a auto se třpytivě lesklo, tady na Floridě je horko skoro pořád, takže všichni na to byli zvyklí, já už si pomalu taky zvykal, i když jsme tady bydleli pouhé dva měsíce.
Nasadil jsem si černé brýle a jel k Jessičinu domu, nebydlela daleko, bylo to asi pět minut jízdy, když jsem přijížděl, Jess zrovna zamykala dveře, zastavil jsem a ona se otočila, sundal jsem si brýle, dneska jí to vážně slušelo, měla na sobě riflovou sukni a tílko.
"Čáu" pozdravil jsem ji a usmál
"Čauky" oplatila mi pozdrav a nasedla do auta
"Tak jedeme na zmrzku?"
"Jasně" řekla a pročísla si rukou své dlouhé hnědé vlasy
***
"Pojď, zajdem se ještě kouknout do nějakých obchůdků" řekla rozhodně, chytla mě za ruku a táhla do ulice.
"Ale noták" zaprotestoval jsem a pak ji objal kolem ramen, trochu sebou cukla, ale pak nechala mou ruku spočinut na jejím rameni
"Jé koukni na ty brýle!" ukázala na brýle podobné těm mým, ale v oranžovém provedení
"Zkus si je" pobídl jsem jí
"Tak co sluší mi"
"Jasně, že sluší!" řekl a nasadil si ty své, Jessica se rozesmála. "Vždyť máš skoro ty stejné".
"Vezmu si je" ukázal jsem prodavači na vybrané brýle a vytáhl peněženku ze zadní kapsy tříčtvrťáků.

***

"Co takhle se ještě trochu projet?" navrhl jsem, když jsme si sedali do auta
"Proč ne" usmála se
Vzali jsme to boční ulicí a vyjeli z města, jeli jsme prašnou cestou přímo k moři.

"Ahh" tady je tak krásně, vzdychla Jessica, při pohledu na klidné azurově modré moře.
"Ale jakto, že tu nikdo není, je sobota, lidé přece chodí k moři ne?"
"To je pravda, ale tohle místo znám jenom já" zazubil jsem se a sedl si do písku, Jessica si sedla vedle mě a rukama si objala kolena, slunce zapadalo, na obzoru zářil červený kotouč a pomalu se potápěl do nekonečného moře, začalo se stmívat a na nebi se objevily první jasně zářící hvězdy, najednou jedna opustila své stálé místo na obloze a letěla dolů se zářícím ocáskem.
"Přej si něco" zašeptala a otočila se na mě.
"Mé přání se už splnilo" také jsem se na ní otočil, přisedl jsem si k ní kousek blíž a pomalu se naklonil a chtěli a políbit, když v tom jsem slyšel za sebou kroky, odtáhnul jsem se a otočil, rázným krokem k nám přicházel starší pán v obnošených monterkách.
"Co tady děláte?!!" rozkřikl se "Tohle je moje soukromá pláž"
"Tak asi nejsi jediný, kdo to tady zná" pošeptala mi Jessica, oba jsme se tomu zasmáli
"Vypadnem odsud" chytl jsem Jess za ruku a společně jsme se rozběhli k mému autu
"Však ještě počkejte, vy bando puberťáků!!" křičel za námi ten chlap, ale my už jsme vyjeli, šlápnul jsem na to, takže nám vlasy divoce létaly vzduchem, kolem sebe jsme viděli jenom rozmazané obrysy plážových domů, Jessica zvedla ruce nad hlavu a já ještě přidal na rychlosti.

***
"Dneska jsem si to fakt užila a děkuju za ty brýle" chtěla vystoupit, ale chytil jsem ji, přitáhl si ji k sobě a jemně políbil, neucukla, polibek mi oplatila, potom se tajemně usmála a vyšla ke svému domu.

Když jsem odjížděl myslel jsem, že se zblázním, cestou domů jsem si pustil hlasitě svou oblíbenou hudbu a opět šlápl na plyn, domů to ještě bylo pár minut a já nutně potřeboval na malou, projížděl jsem zrovna nějakým lesíkem a nikde nebyla ani noha, tak jsem zastavil, vyskočil z auta a zašel na kraj lesa, najednou se něco zalesklo v trávě, přišel jsem blíž, abych zjistil co to je, byla to krev, celá kaluž krve, která se vsakovala do měkkého lesního mechu a měnila jeho barvu na rudou. Zůstal jsem stát s rukou před pusou, když jsem uviděl toho netvora, byl podobný vlkovi, ale o hodně větší a celý černý, jenom červené oči mu ve tmě plály, trhal maso z nějakého pozůstatku člověka, a když mě postřehl, výhružně zavrčel, až mu od zakrvácené tlamy odletovaly sliny. Musel jsem potlačovat zvracení a než jsem se stačil vzpamatovat, netvor odhodil svou oběť a rozběhl se přímo proti mně, dal jsem se na útek, naštěstí to bylo k autu blízko, takže jsem naskočil a rychle se rozjel, ta zrůda ještě chvíli běžela za mnou, ale potom, díky bohu, skočila zpět do lesa.
***
Přijel jsem domů, muselo už být něco po dvanácté v noci, nemohl jsem se soustředit na nic, tak jsem ještě asi hodinu jen tak bez ducha jezdil po městě, abych sedal trochu do kupy, nic ale nezabíralo, v hlavě se mi pořád ozývalo výhružné vrčení toho, co to vlastně bylo? Vlkodlak? Jsem prostě jenom přetažený, vyspím se, určitě to byla nějaká halucinace, uklidňoval jsem se, i přesto, že jsem dobře věděl, že to nebyla pouhá smyšlenka.
Všichni už spali, jenom Chesy čekala, než se vrátím, pohladil jsem ji, na víc jsem se v tu chvíli nezmohl, zamířil jsem rovnou do svého pokoje a svalil se na postel.
***
Když jsem přišla domů, máma stála znepokojeně v kuchyni a čekala na mě "Jessico, kde jsi byla?" Před chvílí se tady po tobě ptal Dave!" při pomyšlení na

"Mami, začala jsem sklíčeně, já, udělala jsem něco hrozně moc hloupého" svěsila jsem hlavu, a sedla si na pohovku, Jane si přisedla a chytila mě za ruku, "Tak povídej"
"Byl to Jordan, ten, s kterým jsem přijela"
"Ten s tím dalmatinem, že? Připadal mi sympatický"
"Ano, on je moc milý a právě to, je ten problém"
"Chceš říct, že se mezi vámi něco stalo?
"To já právě nevím, ale on, totiž políbili jsme se"
"Holka zlatá", spráskla ruce máma, začervenala jsem se.
"Ale co mám teď dělat?" zeptala jsem se bezradně
"Měla bys udělat to, co ti říká srdce" s touhle větou odešla do ložnice.

***
Druhý den ve škole, jsem se ještě stále nemohl na nic soustředit, hlavou mi vířily otázky, na které jsem neznal odpověď, a to mě děsilo, byl jsem na tom tak špatně, že jsem se o polední přestávce nezúčastnil basketbalového zápasy s mými kámoši.
"Brácho, co so s tebou sakra dneska je?" ptal se udiveně Ryan na obědě, "vypadá to s tebou bledě" řekl vážně, což mě zrovna u Ryana zaskočilo.
"To tě tak dostalo to rande s Jessicou?"
"Né, že by nezaskočilo, dopadlo to skvěle, jenom jsem deska prostě unavený" nechtěl jsem se s tím, co jsem včera viděla nikomu svěřovat, ještě by mě měli za blázna
"Tak se koukej dát do kupy, ať zítra v tom basket natrhneme Tomovi a Jeremymu zadky" strčil do mě pěstí. V zápětí si k nám přisedla Addison "Čau kluci slyšeli jste už to?"
"O co jde?" zeptal se Ryan a pohledem sklouzl k jejímu výstřihu. Ten si nikdy nedá pokoj, pomyslel jsem si a usmál se nad tou myšlenkou.
"Totiž Dave, víte který, ne? Tázavě se na nás podívala "Přece Jessica, no tu asi neznáte" zamyslela se "Ten to byl na Dylanově oslavě" vysvětlila nám pro případ, že bychom stále nevěděli, o koho jde, ale v tu chvíli mě napadlo jenom jediné, co má ten Dave společného s Jessicou?
"A co s ním? Ptal se nedočkavě Ryan
"Nepřišel včera večer domů a dneska není ve škole!"
"Co my s tím? Určitě v tom budě nějaká holka" zazubil se Ryan a já se tomu taky zasmál. Addison na nás hodila naštvaný pohled, ale nakonec se na nás usmála usmála "No nic, když vás to nezajímá, tak já jdu", vyplázla na nás jazyk a zmizela za rohem.
***

Šla jsem směrem k Davově třídě, chtěla jsem ho pozvat na večeři k nám, abych neměla špatný pocit s toho, že jsem včera byla za jeho zády s Jordanem a navíc, už jsem ho pár dní neviděla.
"Čau Moni" pozdravila jsem svou nejlepší kamarádku, která chodila do béčka společně s Davem, přisedla jsem si k ní a chvíli jsme si povídaly a typicky holčičích věcech, pak jsem se jí ale zeptala na Dava, protože poslední lavice, ve které seděl byla prázdná. Monica se ale zatvářila znepokojeně, myslím, že bude nemocný, ale ještě včera tu byl, fakt nevím" Dost mě to znepokojilo "nojo, asi bude nemocný" Zvonek mě vytrhl ze zamyšlení "No nic musím jít, uvidíme se", kývla jsem na Monicu a odešla na hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!