9 Kapitola - Od Krve

1. března 2013 v 16:42 | Cathrin |  Od Krve
Tak mám další kapitolu. Vůbec jsem nevěděla co tam mám napsat. :D Je značně krátká, budu se snažit aby ta další byla o něco delší. :) Tak snad se bude líbit :D


"Annabell?" zašeptala, působila na mě úplně jinak než předtím. Skoro se zdálo, že je vystrašená. Nervózně se rozhlížela po okolí a potom se pronikavě podívala na mě.

"Pojď dál."poodstoupila a pustila mě dovnitř. Nejspíš mi uschly oči, protože se na nic neptala a nebo nic neřekla, protože k tomu neměla důvod. Přece o mě už dávno ztratila zájem.

Sedla jsem si do sedačky, potaženou kožešinou.

"Přišla jsi brzo." Poznamenala a snažila se zavést nějakou konverzaci.

"Mám k tomu důvod." Odfrkla jsem si a nechtěla se s ní dál bavit.

"Řekneš jaký?" pokračovala a ignorovala to, že jsem výrazně odmítla se s ní jakkoliv bavit.

"Nevím proč bych měla něco říkat osobě, kterou sotva znám." Znovu ve mně zahlodal plamínek se jim za mé utrpení pomstit.

Hlodalo ve mně svědomí kvůli Dustinovi, protože jsem mu slíbila, že se nikdy nebudu motat Kristianě pod nohy to znamená, že se nebudu pokoušet být jako ona v jistém slova smyslu. Navíc jsem ho nechala ve škole, aniž by veděl, že jsem odešla nebo lépe řečeno utekla a tajně se scházela s našimi nepřáteli. Určitě si dělal starosti nebo ještě hůř, Julie na něj mohla hodit smrt Caroline, teprve teď mi to došlo.

Vyletěla jsem na nohy a žďuchla do stolečku, na kterém ještě před chvílí ležela káva. Ta teď byla na koberci a ubruse.

Mamka zůstala kupodivu klidná a dál si urkávala čaj.

"Chcete to svést na Dustina?!" zeptala jsem se stroze. Když pevně sevřela víčka, mám v tom jasno.

"Že já vám věřila." Zašeptala jsem a chtěla jsem otevřít dveře. Když do nich vešel otec a zabránil mi v tom. Celé to byla past. Z vedlejších dveří vyšla teta a z dalších Daniel. Jakou jsem měla šanci na útěk? Padla jsem do léčky, bože to jsem byla vážně tak hloupá? Nejspíš jo protože už bych tu netrčela.

"Nechte mě jít." Zavrčela jsem jim do obličeje. Jasně bylo to zbytečné a tohle byla pro mě známka zoufalství, jenže moje nejlepší kamarádka byla v ohrožení smrti, kamarád tam byl s ní a Dustina hodily smrt Caroline.

"Kdepak mladá dámo ty si sedneš a budeš poslouchat!" zahřměla teta, takže musela být hodně naštvaná.

"Ne nesednu! Nemám totiž důvod být tady! Vy všichni jste mi zkazili celý život a já už vás mám po krk!" vzdorně jsem se podívala otci do očí a jeho překvapení mě skoro zarazilo.

"Annabell…" začal, ale ve mně doutnal vztek.

"Uhni mi!" zakřičela jsem.

"Ne. Musíme ti něco říct." Kývnul na Daniela.

Ten mi zkroutil ruce za zády a posadil mě zpátky na sedačku. Věděla jsem, že zdrhat je blbost, tak jsem jen všechny propalovala pohledem a snažila jsem si představit, jak jim bouchla hlava a mozek se jim rozcupuje na kousíčky.

"Tak dobrá zpátky k věci, je tu jedna věc, kterou by si ohledně sebe měla vědět." Znovu mluvil otec a ne mamka.

"Vůbec na ní nemusíš začínat tak jemně ona se s tím vyrovná. Pochopí, že má doopravdy až neuvěřitelné štěstí, že není jedním z Otroků." Vložila se do toho teta se značnou chladností.

Co se týče Otroků byl to název pro poloupíry a upíry, kteří sloužili duchům, čarodějkám a dalším bytostem, které si nás uměli zotročit.

Snažili jsme se jim vždy vyhýbat. Byli divní sami jsou totiž obdařeni jistou magickou mocí.

Vlastně to byli označení jedinci, kteří byli vybráni už když se narodili. Ale jak to souviselo se mnou?

Nechápavě jsem se na všechny podívala.

"Annabell měla jsi být jednou z Otrokyní." Vyvalila na mě teta po hodné chvíli kdy se nikdo nechtěl chopit slova.

Zaskočila mi slina a já začala kašlat. Daniel mě poplácal po zádech, aby mi pomohl zmírnit záchvat dušení.

"Tak jak to že jím nejsem?" zeptala jsem stále zaskočeně.

"To nikdo neví, myslíme si, že by to mohlo být tvojí povahou." Oznámila mi s určitým pohrdáním teta. Ozvala se ve mně pochybnost, že jsem se jí vážně dotkla svým chováním a útěkem. Hlavně ale tím že jsem pomohla utést hledanému vrahovi, problémem bude to, že já se do toho vraha zamilovala.

"Jsi vzpurná a impulzivní, s takovou by měl někdo opravdu velký problém na to, abys mu měla pomáhat s kouzly. Jenže to není to co jsme chtěli probrat." Ozvala se matka. Skoro jsem se podivila, že i ona mluvila do upířích věcí.

"Tak co je ten problém? A nemůžeme si pospíšit? Mám i jiné problémy." Snažila jsem se je popostrčit. Neustále mě pronásledoval malý error v mém mozku, že Wendy, Mikel i Dustin jsou někde venku. Stejném venku kde se pohybovala Kristiana.

"Tvá moc. Víš, že Otroci ovládají menší magii, takže to znamená, že i ty. Měla jsi jím být, to znamená…"

V předsíni práskly dveře.

"Kdo to?" postavila se na nohy moje mamka a ozval se svist a výstřel.

Nůž se jí zabodl do pravé části hrudníku a kulka prošla mězi klíční kostí a krkem.

Zhroutila se na zem. Začala vykašlávat svojí vlastní krev.

Netušila jsem, co se kolem mě dělo, jenom jsem si pamatovala,že mě někdo chytil a táhl pryč z baráku.

Plně jsem začala vnímat až po výbuchu. Barák, ve kterém jsem ještě před chvíli seděla, byl v plamenech a chyběla mu střecha. Kolem se začala objevovat policejní auta.

Nemohla jsem to jenom tak sledovat. Fakt že mohli být mrtví i ostatní mě děsilú, že já jsem mohla být mrtvá. Kristiana mě chtěla zabít to bylo jasné a když se jí to nepovedlo, tak zabila jednoho z mých blízkých.

Vyběhla jsem pryč, zase jsem utíkala sama před sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!