10 Kapitola - Od Krve

24. března 2013 v 20:58 | Cathrin |  Od Krve
Tak 10 kapitola je na světě! :D Je rozdělena na několik krátkých částí, protože jsem měla nějaké podivné nálady a nebyla schopná psát v celku. Ovšem konec kapitoly, už se psal sám :D S kapitolou jsem aji spokojená a mám pocit, že se pomalu směřuje sedmifinále. Vzhledem k tomu, že povídka má mít kolem 15-18 kapitol, tak opět nedodržím svůj úkol dopsat povídku do konce března :/ :D tak snad do konce dubna. Uvažuji o tom, že by Od Krve mělo i druhý díl, ale to jsou předběžné sspekulace :D I přesto se vás ptám jestli byste 2 díl četli :) Prosím váš názor na tento nápad do komentářů ;D
A pokládám i druhou otázku... Co myslíte, že se stalo Annabell? :D
Jsem celkem zvědavá na vaši fantazii, teda pokud se nějaká objeví :D Myslím, že už jsem se trochu rozepsala, takže přeji příjemné čtení ;)


Prošli jsme už několik spisů, ale v žádném nebylo nic přímého. Jen se všude hovořilo o jaké si moci, takže Annabell nebyla vůbec normální.

Odložila jsem další spis a povzdechla si.

"Zase nic?" zeptal se mě Mikel a já jen pokrčím rameny.

"Je to jako začarovaný kruh, všude je to samý." Ozvala jsem se po pár minutách. Mikel zvedl hlavu od papírů, které držel v ruce.

Zvedl se a přesunul se ke mně.

Sklopila jsem pohled.

"My to zvládneme, už jsme se dostali tak daleko, určitě to mělo nějaký smysl." Řekl povzbudivě a znovu jsem objevila naději.

Vzala jsem další knihu, která byla o dost tlustější než ostatní.

Otevřela jsem jí a začala pročítat. Stálo tu úplně něco jiného než v předchozích knihách.

"Mikele podívej." Zašeptala jsem užasle.

"To je…" ozval se po chvíli, ale větu nedokončil ani jeden z nás.

"Přesně to co jsme hledali. Pokud tu je pospán celý život Annabelliny rodiny nakonci bude ona ne?" zeptala jsem se sama pro sebe.

"Jo nejspíš." Odpověděl mi Mikel.

Přetočila jsem jí úplně nakonec, ale na konci byly jen prázdné stránky. Podmračila jsem se a začala hledat konec zápisu, který jsem stejně nenašla, protože se otřásla země. Strachem jsem knihu upustila a ona se zavřela.

Po pár minutách otřesy skončily.

"Zemetřesení a tady?" prohlásil Mikel jakoby mi četl myšlenky.

"Nevím, radši bychom už měli odejít." Řekla jsem a knihu jsem si vzala do náruče.

"Otázkou je kudy." Pokračovala jsem, když jsem se rozhlédla kolem sebe. Všude byla tma, až na světlo našich baterek a žádný nápis nebo šipka, jak se tady z toho bludiště dostat.

"Tak máme na výběr. Buď tu budeme bloudit nebo znovu použiješ svojí sílu, kterou mi musíš ještě objasnit."

"Promiň, ale ještě svojí sílu nemůžu použít." Přimáčkla jsem si knížku ještě více k tělu. Co budeme dělat? Jak dlouho tu budem? Tyhle otázky mi vířily hlavou, která je nestíhala brát.

"Všechno bude dobré." Obejmul mě Mikel a já se málem rozplynula. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a snažila se neklepat.

"A co když nebude."


2 část

Neohlížela jsem se za sebe. Bežela jsem neznámo kam. Snad mě vedl instinkt, ale to všechno mi teď bylo jedno.

Myslela jsem si, že jsem rodiče nenáviděla. Jenže teď mi zabila matku a já kvůli ní brečela, bolelo to. Znala jsem jí jen pár hodin ba minut, ale přirostla mi k srdci natolik, že bych jí znala celý život.

Najednou jsem se zastavila. Kdo byl další, kdo další zemřel, koho z mého života by ještě chtěla vymazat?

Hlavou mi prochazeli tváře mých blízkých teta, Wendy, Mikel, Dustin snad i Julie a Daniel, otec a pár dalších lidí, které jsem si za svůj nicotný život oblíbila.

Pohlédla jsem na zem, přesně u mé nohy ležel široký klacek. Již bez slz jsem ho sebrala a ulomila tak, že byl do špičky.

Slíbila jsem Dustinovi, že bych se Kristianě neměla plést do cesty, jenže ona už mi sebrala dva lidi. Nedovolila bych, aby přibyli další. Aby mi přebrala jeho, jedinou osobu, kterou jsem kdy doopravdy milovala.

Na nebi vládl úplněk a já se vydala směrem k městu.

Chtěla jsem jí vidět umírat, trpět pomalou smrtí, kterou bych jí způsobovala já. Byl čas pomsty.


3 část

Annabell zmizela a ojá jí nedokázal najít. Už jsem slyšel o výbuchu domu, jejích rodičů. Strach, který mě obalil snad nebylo možné popsat slovy.

Jestli jí na mrcha něco udělala, tak on by musel udělat to, co měl udělat už dávno. Zničit jí, nadobro zlikvidovat.

Tentokrát by jí neuvěřil, neobalamutila by ho, neovládla. Byl by silnější.

Byl jsem u sebe doma a chystal si všemožné zbraně, kterými jsem kdysi zabíjel. Na mysli mi vyvstanula jedna vzpomínka.

Byla to za druhé světové války. On a Kristiana si tenkrát užívali života, odpornýho života. Zabíjeli, mordovali a tehdy to nikomu nebylo divné.

Zrovna odrovnal dveře jednoho domku, byl tam vyhublý chasník s ženou a čtyřmi dětmi. Viděl jim ten strach na očích, prosili je, aby je nezabili, ušetřili je. Kristiana mu jen položila ruku na rameno a zákeřně se usmála.

Bez jakéhokoliv soucitu muži setnul hlavu a popadl ho za pačesy. Z rány proudila krev a omamná vůně ho lákala, už se vůbec neodvádal. Žena a děti se na něj dívali jako na monstrum a on to ignoroval, začal sát. Stejně tak potom zabil i ženu a děti si sebou odvedli jako rukojmí, aby měla na zítřek snídani.

Zatřepal jsem hlavou a vyhnal vzpomínku. Nenáviděl jsem se za to, co jsem udělal. Teprve potom jsem ucítil její pach, vycenil jsem špičaky, prudce se otočil a mrštil nůž, který měl v ruce.

Kristiana se mu obratně vyhnula a na tváři měla zlomyslný úšklebek.

"Býval si tak neohrožený a teď je z tebe troska. Copak tě nikdy nenapadlo být tím co kdysi?" zašlevetila a přikráčela k němu.

"Co tu chceš?" zavrčel jsem a viděl, jak se jí zablýsklo v očích.

Na tváři se jí objevil úsměv a rukou mu přejela po hrudi. Nasadila svůj kočičí výraz.

"Tebe." Kdysi bych si s ní užil, ale teď pro mě byla nechutná. Tvrdě jsem jí chytnul za ruku, až sykla bolestí.

"Tak na to zapomeň." Zahřměl jsem a otočil se k ní zády. Hodil poslední věci do batohu a otočil se k ní zpátky.

Stále si držela ruku, na které se rýsovala modřina. Zablésklo se mi v očích, ta slast vidět jí trpět byla neuvěřitelná.

Zničeho nic se vzpamatovala a nadpřirozenou rychlostí začala běhat po pokoji. Tuhle její strategii jsem znal, měla zmást nepřítele a potom zničeho nic vyskočila. Dotyčný by neměl šanci a i já jsem byl nedostatečně rychlý, abych jí v útoku stačil zabránit.

Objevila se mi za zády a zabodla nůž do ramene. Přeběhla tak, aby se mi mohla podívat do obličeje.

Ten byl momentálně zkřivený bolestí. S námahou jsem si nůž vytáhl a otřel ho o prostěradlo.Cítil jsem jak se rána hojila.

"Nikdy si nebyl ten hodný. Nikdy si nešel podle pravidel. Přece se nezměníš kvůli jedné holce." Zasyčela zadýchaně.

"Lidé se mění Kristiano. Já se změnil, přesně kvůli té holce, protože jsem našel něco co ty nikdy nenajdeš." Odpověděl jsem klidně a přešel ke skříni, abych si vyměnil tričko, protože bylo blbé chodit se zakrvaveným trikem.

"Ta holka dělá jen problémy, však už jsem jí dostatečně zabavila." Ušklíbla se.

Stuhnul jsem a ani na okamžik se nepohnul, vztek se mě škvařil. Přeběhl jsem k ní, chytl jí pod krkem a praštil do zdi.

"Kde je?!" vyštekl jsem na ní.

"Na místě kde jí nikdy nenajdeš." Zasípala a já tušil, že normální člověk by se už udusil, ale upír by na udušení nikdy nemohl zemřít.

"Tak kde?!" praštil jsem s ní znovu do zdi, což jí přinutilo mluvit.

"Je tam kde je největší tma." Věděl jsem co to znamená. Zasekle jsem jí pustil a sednul na postel. Rukou si prohrábl vlasy, nemohl jsem se pohnout. Tohle byl konec.


Bloudím nekonečnou tmou, nikde nejde nalézt světlo. Bloudím tu ztracená, neschopná vědět co se právě děje. Chci křičet, ale nikdo mě neslyší, chci vidět, jenže mé oči jsou jako slepé, chci slyšet jakýkoliv známý hlas, který miluji, ovšem slyším jen hrobové ticho. To ticho, které nejde prolomit. Zmrazí vám všechny smysl a vy se nemůžete hnout. Nic necítíte, nejste to vy, je to jen vaše druhé já. Jste monstrum a zároveň anděl. Nevíte co bude. Můžete tu být navěky jako otrok vlastní duše. Teprve nyní si uvědomíte, co pro vás všechno znamenalo a jak to lehce můžete ztratit.
Cathrin
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo myslíte, že bude další Kristianina oběť?

Wendy 0% (0)
Annabell 0% (0)
Mikel 0% (0)
Dustin 0% (0)
teta Anna 0% (0)
Annabellin otec 0% (0)
Julie 0% (0)
Někdo úplně jiný 100% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!