Tianina pomsta - 1 kapitola - Ti noví

21. března 2013 v 21:07 | Cathrin |  Tianina pomsta
Ano, ano, ano vidíte dobře. Já jsem po půlroce dopsala 1 kapitolu Tianiny pomsty! Sama tomu nechci uvěřit, dokonce se rýsuje i další kapitola Od Krve a Neposkvrněná se momentálně nehýbe, ale pokusím se k tomu dostat. V této kapitole je spíš seznámení s postavami, než nějaký děj. :D Ale i tak doufám, že se vám bude kapitola líbit a nějaké postavy vás zaujmou.
Byla bych ráda, kdyby se tu objevila nějaká kritika ;) :)
Kapitola je věnována mojí kamarádce Kače M. už se na ní hrozně těším, protože jsme se dlouho neviděly.
Tak a teď už kapitola.


"Vstávej!" ozvalo se a rozmrzele otevřela oči. Takhle to bylo každý den.

Zahlédla jen záda své macechy. Nenáviděla ji. Jí i bratrovi znepříjemňovala život od té doby, co se sem vecpala.

Drze na ní vyplázla jazyk a znovu spadla do peřin. Nechtělo se jí vstávat a už vůbec ne poslouchat tu čarodějnici. Stejně byla ošklivá, tisíckrát přebarvené vlasy, krvavě rudá rtěnka, tunu make-upu namatlanou na obličeji a oblečení pro teenagery. No prostě děs.

Naštvaně odhodila peřinu, podívala se na budík a vztek se jí rozproudil krví. Vzbudila ji zbytečně o půl hodiny dříve! To už bylo moc, chtěla být pryč co nejdříve.

Vytáhla batoh, naskládala si tam učení. Převlékla se a vyčistila zuby. Nasupeně vletěla do kuchyně a snídani i svačinu strčila do batohu.

Když tu jí ta babizna chytila za paži, tak prudce se ozvalo křupnutí a menší bolest. Ovšem zlomenina to nebyla.

"To ráno ani nepozdravíš svou matku?" zeptala se svým příliš sladkým hláskem.

"Lidi co mi ničí život a jen mě využívají, zdravit nehodlám. Mimochodem dneska přespávám u Clare, domů přijdu jen pro věci." Řekla odtažitě a vysmekla se jí.

"A to ti dovolil kdo?" Začala hned odporovat.

"Myslím, že jsem to byla já sama, a i kdybych dost stará na to abych o svém životě rozhodovala sama a ne taková nafoukaná fiflena jako ty. O výchově nic nevíš." Na to se vydala pryč a zabouchla dveře.

Hnala se po ulici a nechala vítr pohrávat si s jejími vlasy. Potřebovala si pročistit hlavu, přemýšlela proč zrovna oni. Nic nikomu neudělali a přesto schytají tu mrchu.

Z přemýšlení ji vyrušil hlas, který patřil jejímu bratru. Už nebyl zdaleka tak malý. Přece jenom měl už dvanáct let a vzhledem jí připomínal matku. Oříškově hnědé vlasy a pronikavě modré oči.

"Tiano, počkej! Dobíhám tě celou cestu." Řekl, když k ní přiběhl.

"Promiň, potřebovala jsem od ní vypadnout. Je čím dál tím víc nesnesitelnější Michaeli." Odvětila.

"Já vím. Ty aspoň za pár let můžeš od nich vypadnout. Já tam budu trčet ještě nejméně osm let a to i dnes."

Vzpomněla jsem si na to, že dneska přespávám u Clare mé nejlepší kamarádky a jeho jsem tam nechala.

"Promiň, já vím, že jsem tě tam neměla nechat samotného. Nemohl bys ještě přemluvit někoho. Třeba Christiana?" Napadlo mě. Christian byl mladší bratr Clare.

"Nevím pokusím se zeptat."

"Bylo by to fajn, až na jeden problém. Christianovi i Clařini rodiče jsou pryč a Clare chtěla udělat menší párty té naší partičky, víš ne."

"Jo vím. Myslím, že pokud se tak stane, Christian uvítá nějakou tu návštěvu." Zasmál se a já s ním.

Pomalu jsme došli na zastávku, řekli si čau a každý si šel po svých. Já vyrazila za Clare, Lucasem, Timem, Barbarou, Rachel, Amy, Michaelem, Alexem a Oscarem. Byly jsme na škole taková ta normální parta bláznů, kterou znali všichni.

Navzájem se všichni pozdravili a poobjímali, když tu se zeptal Lucas.

"Tio jak to že jsi tu dneska byla tak brzy. To není zvykem." Mrkl na ní tím svým způsobem.

"Madison se nás rozhodla budit o půl hodny dřív než normálně, abychom mohli sloužit. Jasně, že jsem zdrhla."

Dál už se nikdo na nic neptal. Věděli, jak to má doma těžké. Ovšem nesnášela, když ji litovali, proto dodala vtipnou poznámku.

"Protože na služku jsem až moc pěkná." Pohodila vlasy jako školní barbína Hannah.

Všichni se zasmáli, ale to už přijížděl autobus. Společně nastoupili a usedli na své oblíbené místo v zadu.

Poté se rozpoutala nějaká debata, kterou zrovna dvakrát nevnímala. Do dveří zrovna vešel nový kluk a holka.

Nedokázala z nich odtrhnout oči. Chlapec měl kaštanově hnědé vlasy a azurově modré oči. Dívka měla blonďaté vlasy a úplně stejně oči. Oba byli nejspíš stejně staří jako ona a její přátelé.

Kluk zrovna zamířil pohledem k ní. Po celém těle se roztřásla, pusa se jí chvěla, zůstala tam sedět jako tělo bez duše.

Nakonec se jejich pohledy střetly a jí skoro připadalo jako by byla celá zmrzlá. Konečky prstů necítila, srdce začalo bít jako šílené. Třeštěla oči hrůzou a sotva se nadechla. Dívali se sobě navzájem do očí a zdál se, být také zaskočený.

V tu chvíli se dívka za jeho zády otočila a podívala se na ni a na svého nejspíš bratra. Na tváři měla jemný úsměv a lehce položila ruku na chlapcova záda. Pomalu pohnula jeho hlavou a ona ucítila neskutečnou úlevu. Do těla se jí vracel život.

Podívala se na Clare a všimla si, že se jako jediná na ní se zájmem co se stalo, dívá. Tiana jen kývla hlavou, že je všechno v pořádku, nic se neděje. A položila si hlavu na sklo.

To si ovšem nevšimla, že Clare se nenápadně podívala na novou holku a zúžila oči, hned na to vyslala telepatickou myšlenku, sejdeme se před školou, tím byl jejich rozhovor ukončen a každá si hleděla svého.

Tiana celou cestu do školy mlčela. Byla uzavřená ve svých myšlenkách nad tím, co se to stalo. Když tu na ní někdo promluvil.

"Co se děje jsi nějaká zamlklá." Zeptal se jí Lucas, který seděl se vedle ní.

"Nic jsem jenom zamyšlená." Usmála se.

"A o čem?" Nenechal jí, být.

"Nejsi nějak zvědavý?" Oplatila mu.

"Možná jsem a možná ne. Na tom přeci nezáleží." Odvětil trochu dotčeně.

A Tiana se musela zasmát. Vždycky když mu něco někdo, řekl, zatvářil se dotčeně, ale každý věděl, že to myslí ze srandy.

Autobus zastavil před střední i základní školou. Obě školy byly spojené a první ročník na střední, byl připojen k základce. Od druháku se chodilo do druhé budovy, kde se nacházel i internát.

Jako každé ráno se scházeli před školou, kde jsme čekali na dvojčata Kate a Dianu. Bydlely od školy jenom kousek, takže jezdit busem byla blbost.

Konečně došly s jejich obvyklým hádáním. Všichni jsme je pozdravili a teprve potom jsem si všimla toho kluka a holky. Očividně se o něčem dohadovali, ale nakonec vyšli směrem k nám.

Dělala, že o tom vůbec nic nevím a začala reagovat, až se blondýnka lehce dotkla Clariného ramene a oslovila jí jménem.

"Sofie? Co ty tady děláš? Neviděla jsem tě celé věky." Odpověděla jí moje kamarádka a mi bylo jako kdyby mi někdo vrazil facku.

"Přestěhovali jsme se tady." Odpověděla dívka a vřele se na ní usmála. "Bylo to hrozně na rychlo, neměla jsem čas ti napsat dopředu."

"Jo bando, chtěla bych vám představit mojí kamarádku Sofii a jejího brášku Mathewa." Nejistě jsem se podívala na Mathewa a zjistila jsem, že mě propaloval pohledem.

Neměla jsem chuť se s nima nějak seznamovat. Nevěřila jsem jim.

Zazvonilo a všichni jsme se vydali do tříd. Vždy první hodinu v pondělí byla třídnická hodina, takže jsme všichni byli ve třídě.

Všimla jsem si, jak se Mathew držel zpátky od ostatních. U ředitelny se rozloučila Clare se Sifi a dohodli se, že se ještě uvidí. Pokud by nebyli spolu s námi ve třídě.

Celou cestu jsem šla tiše a zdálo se, že ostatním Sofie ani Mathew nijak nevadí. Naopak už je brali jako součást party.

To se mi nelíbilo, že bych na Sofii žárlila kvůli tomu, že se už jako malé znaly s Clare. To byla hloupost. Něco mi na nich nesedělo.

Došli jsme do třídy a sedli si. Učitel tu, tak jako pokaždé, stejně nebyl a všude panovalo veselí.

Clare si mě odchytila mezi dveřmi a odvedla na místo , kde byl největší klid.

"Jsi v pořádku? Zdálo se, že se ti Sofie a Mathew nějak nezalíbili." Zeptala se mě a v jejích očích jsem viděla, že byla schopná přijmout jakoukoliv odpověď.

Nikdy jsem Clare zatím nehlala, jenže právě byla jiná situace a bylo to poprvé co jsem jí zalhala a věděla jsem, že ve lhaní jsem naprosto dokonalá a měla jsem léta praxe.

"Ne jsem v pořádku. Jen mám zase divnou náladu kvůli té čarodějnici, co máme doma.Michael i já už jsme s Madison na nervy. Slibuji, že se budu snažit zlepšit si náladu." Řekla jsem jí a mávla nad tím rukou.

"Takže ti nebude vadit, když je dneska pozvu?" usmála se na mě a já uvěřila, že jsem jí obelhala.

"Ne vůbec ne. Jsou tu noví a já myslím, že už je i ostatní vzali." Kývla jsem směrem k ostatní, kteří se spokojeně něčemu smáli.

Do třídy vešel učitel a všichni se hrnuli ke své lavici.

"Dobrý den, sedněte si a opět vyžaduji naprosté ticho." Řekne hrubým, zvučným hlasem.

Všichni jsme se posadili. Já jsem seděla s Clare, divila jsem se, že nás ještě nerozsadily. Neustále jsme narušovaly hodinu a něčemu se smály.

Něco zapisoval do třídnice, když tu zaklepal někdo na dveře a vešla ředitelka. Za sebou neměla nikoho jiného než Sofii a Mathewa.

Mathew si mě ve třídě hnedka našel a upřeně mě sledoval. Nespustil mě ani na sekundu z očí, jeho pohled byl chladný, ledový, bez emocí. Jen mu šlehaly v očích podivné záblesky světýlek.

"Přejete si paní ředitelko." Zeptal se učitel a pokynul nám, abychom se znovu postavili.

"Ano, vedu vám zde dva nové studenty. Jejich výsledky vám dám, až mi je jejich bývalá škola předá. Teď vás tu nechám." Byla to starší dáma, která chodila pořád v černém. Kolovaly historky, že byla bláznově zamilovaná do jednoho muže a ten se zabil při autohavárii, jiní říkali, že přitom když spadlo letadlo. Měla vybledlé krémově blonďaté vlasy a tmavě modré oči. Mezi studenty jsem jí vídávala málo kdy.

"Dobrá, řekněte mi svá jména a potom vám určím místo." Ani se nijak nepřestavil, prostě jeho obyčejný přístup.

"Sofia Neederlová." Ozve se Sofiin tenký hlásek, který už byl mým uším známý.

"Mathew Neederl." Snad poprvé jsem uslyšela jeho hlas. Byl úplně stejný jako jeho pohled chladný.

Přitom, jak promluvil, jsem se otřásla.

"Dobrá takže vám posadím…" zamyslel se s očima projížděl celou třídu, až se pohledem zastavil u nás a usmál se pod knírem.

"Slečny Tiana a Clare budou tak hodnéa rozesadí se. Tiano buď tak hodná a sedni si tam dozadu do volné lavice." Neochotně jsem se zvedla a přesunula se.

Naštvaně jsem hodila tašku na zem a práskla sešity o lavici. Sedla na židli a lehla si na lavici.

"Takže Sofie si sedne ke Clare a Mathew k Tianě a takhle to zůstane po celý školní rok."

"Cože?! NE!"
Děkuji za přečtení... Cathrin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!