Život Příběhem - 1 kapitola, první část

3. března 2013 v 12:00 | Cathrin |  Život příběhem
Jistě jste si všimli, že já a Lerry píšeme do soutěže Příběh Pro Princeznu a i já tu ode dneška budu měsíc co měsíc přidávat kapitoly, které napíšu.
Takže vás představuji povídku Život Příběhem. Další info najdete ZDE. Doufám, že se vám povídka bude ze začátku líbit. PRvní kapitola je poněkud hodně dlouhá, protože jsem se v té době jaksik rozepsala, takže tady přidám a pochybuji, že se vám chce číst sedmi strannou slohovku. Takže tu máte první část. :) :D Prosím o váš názor.


Pro každého platí jeden život a jedna smrt. Jenže pro některé je život něco nádherného a smrt trest. Pro další je, ale smrt osvobození, něco fascinujícího a krásného. Záleží na úhlu pohledu.

Často se mluví o tom, že smrtí se jenom znovu začíná. Kdo to ovšem doopravdy ví? Já ano, jsem totiž už pár století mrtvá. Můj život klesl na dno hned potom, co se zabili rodiče. Jenže já jsem chtěla pokračovat, vzpamatovat se z toho nejde, ale pokračovat a přežít ano.

Osud nám schválně dává klacky pod nohy, překážky, jež musíme překonat, zda chceme žít. Určitě si říkáte, o čem to tady asi mluvím. Ptáte se sami sebe, jak jsem zemřela.

Ten příběh je celý mrzutý. Nevzpomínala jsem na svoji smrt od doby, kdy jsem začala být konečně šťastná. Nyní jsem zpět na světě živých. Na místě své smrti.

Nejspíš je čas zjistit, kdo na mě narafičil past na zamrzlém rybníce. Vydávám se cestou minulosti. Zpátky na začátek.


Rok 1888 Anglie Sídlo Salmangových

Catherine Elisabeth Lauren Noir byla dcera rodičů významné francouzské rodiny v městě Le Blanc-Mesnil. Narodila se roku 1871. Jako malá mívala slušné vychování.

Jednoho dne kdy slavila svoje osmé narozeniny, se stala nehoda, kterou přežila jen ona. Její rodiče zahynuli. Tehdy nastal největší pád jejího života.

Ujala se jí její starší sestra, která byla provdaná za italského šlechtice. Za nedlouho její sestra Victoria Olivia Sofia Dereme, zemřela při porodu jejího malého syna. Manžel sestry byl touto ztrátou, tak zničen, že spáchal sebevraždu.

Nakonec odjela společně s tetou, kterou sotva znala do Anglie. Žili poblíž Londýna.

Postupně zde vyrůstala, chodívala na bály, plesy, oblékala si korzety, punčošky a asi deset sukní. Milovala extravagantní klobouky a různé copy. Celkově se jí vedlo dobře. Zrovna šla chodbou a zastavila se před sálem, kde už hrála hudba, ozývaly se hlasité rozhovory pánů a dam.

Dnes měla na sobě vínovou róbu s křišťálovým náhrdelníkem, v uších se blyštily diamantové náušnice a uprostřed byl mosazný rubín. Na nohou měla střevíčky též vínové barvy a korzet byl o něco málo tmavší. Šaty zdobily různé ručně šité spirálky a lemy byly zakončovány krajkou. Na hlavě měla drdol a v něm plno perliček. Také nechyběly rukavičky a tři řetízky, jeden od matky, druhý od sestry a třetí od tety.

Jak se na anglickou slečnu slušelo, neprojevila ani kousíček citu. Tvář měla kamennou a kývla na sloužícího u dveří a ten otevřel dveře a uvaděč uvedl její francouzské jméno a poté se jí lehce uklonil. Všechny pohledy se otočily směrem k ní. Po dlouhé době se zdál její život zase konečně obyčejný a uvnitř jí hřálo štěstí.

Pohlédla do sálu, který už tolik znala. Stěny byly zdobeny dlouhými závěsy, uprostřed stály stoly s různým jídlem. Také víno a další uznávané pití. Všichni přítomní byli oblečeni do společenského šatstva a ženy měly na sobě spousty šperků.

Sešla po schůdcích. Pár hostů se k ní připojilo a postupně jí poblahopřálo k narozeninám. Tohle byla oslava jejích sedmnáctých narozenin.

Hned vedle ní se objevila sestřenice Tereza Angelika de Salmange. Neměly se zrovna moc rády. Její tři bratři a sestra k ní byli milí a bavili se s ní. Tereza byla opak, neměla jí v oblibě a často jí dělala naschvály, bylo jí patnáct.

"Všechno nejlepší, Catherine." Řekla s křivým úsměvem. Chtěla odvětit stejným tónem nějakou poznámku, ale vyrušila jí stará dáma v tmavě modrém.

"Všechno nejlepší lady Catherine. Dnešek pro vás musí být důležitý." Žena se odmlčela a po chvíli pokračovala, "čím dál více se podobáte matce."

Catherine se podivila, ta žena znala její matku? Jako malá slýchávala hodně podobných poznámek na podobu mezi ní a Kristinou Victorii Anabell Noir. Možná to i byla pravda, kaštanově hnědé vlasy a pomněnkově modré oči. Bledá pleť a výrazná brada. To vše po ní geneticky zdědila.

"Vy znáte mojí matku?" otázala se tiše.

"Přesně tak jako znám vás. Mívala jste velmi ráda jahody, kradla jste je vždycky mistru francouzské kuchyně a potom nezbylo na všechny deserty, laskominy a další pokrmy." Dořekla a zadívala se na ní šedýma sešlýma očima a hned ji poznala.

"Margaret?" řekla tónem, za který by jí učitelka etikety dala pohlavek.

"Doufám, že se na mě nezlobíš, když jsem pozval tuto dámu na ples tvých narozenin." Ozvalo se za ní. Byl to její strýc Josh. Měl knír, který zakrýval pusu, hnědé oči a trochu šedé vlasy. Nečekal na její odpověď, Catherine si zvykla na to, že strýc nikdy nečeká odpověď na něco, co už se stalo. Místo toho zvedl pohár, ve kterém bylo červené víno, a zaťukal o něj lžičkou, jež ležela na stole.

"Rád bych připil na zdraví své neteři Catherine, kterou potkal zlý osud. Tímto ti přeji jen to nejlepší a nyní ať započne hudba." Nasadil svůj hrdelní hlas. V tu chvíli šla z něho autorita a jeho postavení.

Sál naplnila hudba a pánové žádali dámy o tanec. Catherine se chtěla otočit zpátky k Margaret, své staré chůvě.

Zadržel ji mužský mladý hlas, který neznala.

"Promiňte lady, smím vás požádat o tanec."

Lehce se otočila a stanula tváří tvář chlapci, který mohl být asi stejně starý jako ona. Měl havraní černé vlasy a skoro neobyčejně světle hnědé oči. Skoro připomínaly v tom světle žlutou barvu.

"Ovšem." Odpověděla tlumeně a přitom jen okouzleně hleděla, jak jí políbil ruku. Něco velmi podobného štěstí jí projelo celým tělem.

Ani se nevzpamatovala a už stála uprostřed tanečníků a dávala si pozor, aby všechny její kroky byly přesné.

"Dnešek pro vás musí být velmi zajímavý. Máte narozeniny a zároveň…" věta zůstala viset ve vzduchu a oba znali její konec.

"Ano je velmi zvláštní, ale přemýšlela jsem zatím jen o jeho dobré části. Nerada bych si kazila den." Odevzdaně si povzdechla a tím porušila jedno z pravidel etikety. Pár lidí se otočili za povzdechem, ale nikdo ji z ničeho nepodezříval.

Mladík ji pozoroval s úšklebkem, a když rozpoznal její nervozitu, jeho úsměv se ještě zvětšil.

"Možná by to chtělo trochu soukromí, bohužel se tu moc nevyznám." Navrhl a Catherine jen souhlasila.

Kývla směrem ke dveřím, jež vedly do rozlehlé zahrady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!