Život Příběhem - 2 kapitola

11. března 2013 v 13:15 | Cathrin |  Život příběhem
A máme tu druhou kapitolu Život Příběhem! Nevím co tady k tomu napsat snad jen popřeju příjemné čtení. :D


Seděl jsem u novin, už ani nevěděl z jakého roku. Po většinu té dlouhé doby jsem spal. Připadal jsem si jako mrtvý, hnijící mrtvola a přitom měl pod očima jenom obrovské kruhy. Zaslechl jsem zvuk, pomalu jsem vstal a rozhlédl se kolem. Do tohohle domu nikdo nechodil ani ti největší vandalové z okolí, a že jich tu bylo.

Zaslechl jsem to znova, vyšel jsem na chodbu. Vycházelo to z obýváku. Přeskočil jsem zábradlí a dopadl do prvního patra. Všechny klouby popraskaly, jak si celou tu dobu hověly sezením na zadku.

Zahlédl jsem kus bílých šatů a vydal se za nimi. Přesunul se normálním krokem do obýváku, ve kterém nebyly žádné dveře ani okna. Panovala zde úplná tma.

Nadlidskou rychlostí jsem se přemístil do místnosti za zdí. Začínal jsem se soustředit. Bytost byla v horním patře.

Vyběhl jsem tam a znova zahlédl bílou hmotu, byla v ložnici, kde spávala ona.

Nanic jsem nečekal, znova jsem se rozběhl, ale místo aby toho někoho chytil, narazil jsem do knihovny a skoro všechny knihy, až na ty v nejnižších řadách, se vysypaly a pár mu jich spadlo na hlavu.

Cítil jsem, jak mu roste boule a styděl jsem se za svou nešikovnost sám před sebou.

"Jak to že jsou muži skoro vždy tak směšní a nešikovní. " řekl ženský hlas, srdce se mi zabuší jako zvon, to není možné, ale že by přece.

"To ani nepozdravíš?" ozval se znova, konečně jsem otočil hlavu. Není živá, vznáší se nad zemí a bosé nohy otírá o sebe zimou. Jenže ona žádnou necítí.

"Cathrin koukám, že ti tvůj šarm zůstal. Co tu děláš?" zeptal jsem se.

"To je teda přivítání, čekám, že oni tu jsou někde taky." Místo odpovědi se dál ptala.

"Nevím jsem tady už přes několik-set let. Zalezlý protože jsem k ničemu." Poslední slova jsem zašeptal.

"To kvůli tomu, že můžeš za mou smrt?" ptala se pořád.

"Co kdybys odpověděla ty mě? Co tady děláš?" zavrčel jsem.

"Přestě to na co jsem se ptala, hledám, kdo mě zabil a ty konečně vylezeš z téhle díry, abys mi pomohl, že příteli?" zavrněla jako kočka, která si něco moc přeje. "Nebo snad nepříteli?" dodala hlasitě a z ruky jí vystřelila koule ve stejné barvě jako její šaty. Matně bílá, připomínající poskládané sněhové vločky, mi narazila do prsou a přirazila ke stěně, zbytek mlhy mě omotal. Připadal jsem si jako moucha co padla do pasti pavoukovi.

"Tak jak to bylo?" řekla přísně.

"Nevím, ale určitě v tom měla prsty Charlotte." Zaskučel jsem a najednou mlha zmizela. Ve tváři měla nečitelný výraz, ale v očích se zračila bolest. Její sestřenka jí byla hodně blízká a zjištění, že má prsty v její smrti, asi dost ranilo.

"Nevěřím, nevěřím ti ani slovo." Pronikne mi její hlas celým tělem. Nebyla tou křehkou a sladkou dívkou jako tehdy. Smrt jí naučila tvrdosti a svéhlavosti.

"Ale budeš muset, byl jsem tam s vámi, skrýval jsem se v keři, obě jste šli k té díře a bylo tam listí, jenže sama bys neuklouzla. Charlotte se tě chytla, jakože jí to klouže a pošoupla tě blíž, až si do ní spadla a už jsi se, nevynořila. Jenže ona nebyla hloupá, začala křičet, až tam přiběhl můj bratr a já také." Dokončil jsem vyprávění a Catherine přepadaly vlasy přes obličej.

Nakonec jí zvedla a odvážně se zeptala.

"Řekneš mi to úplně celé, i před tím?" usmála se a já přikývl.


"Dlouho jsem nevystrčil nos ven." Řekl jsem a pod mými botami zakřupal sníh.

"Jak to tedy bylo?" zeptala se znova.

"Popravdě si nemyslím, že jsem zrovna ten, kdo by ti to měl vyprávět, před tím jsem byl zlý a spáchal toho mnoho, neměla by ses se mnou bavit, zapomínáš na pravidla?" odvětil jsem.

"Nezapomínám, jenže co když je právě tohle tvá spása? Naděje?" vznesla se a usedla na větev.

"Přesto tě zavedu za někým, kdo tě chránil."

"On někdo takový byl? Já myslela, že mě všichni nenáviděli kvůli tomu, co jsem si vybrala."

"Ne všichni ne." Dostane se zpátky na zem a nedůvěřivě se podívá.

"Ty jsi pro sebe ztratil naději?" zeptala se.

"Stejně jako ty, že tě nikdo už neměl rád."

Zbytek cesty je celkem ticho, až na šplouchání vody z jezera.

"Kam to až jdeme?" zeptala se nedočkavě.

"Vidíš tam ten dům?" ukážu na barák, ke kterému zbýval už jen kousek. "Tak tam přesně."

Pofukoval lehký větřík a slunce se blížilo k západu. Holé stromy byly mrtvé.

Štěrkovaná cestička, po které jsme přicházeli, byla obklopená tújemi, zaklepu na obří dveře a ty se po chvíli otevřou.

"Ano?" zeptal se hlas a Catherine se rozšíří zorničky.

"Terezo?" šeptla a ona otevřela dveře, aby se ujistila, že je to doopravdy ona.

"Catherine? Jsi to ty?" a pořád se dívala na mě, abych jí to potvrdil.

"Ano, ale jen jako duch." Odvětila.

"Pojďte dovnitř." Řekla rychle a rozhlédla se po okolí.

Dům se nijak nezměnil.

Tereza zabouchla dveře a pokračovala do vedlejší místnosti, oba jsme jí váhavě následovali.

Zrovna sundávala z plotny konev na čaj. Jakmile se dotkla rozpáleného skla, uskočila a zaklela.

Sedla si na židli a schovala tvář do dlaní. Všiml jsem si, že měla kruhy pod očima a byla strašně vyhublá.

"Proč jste přišli?" optala se a Catherine se na mě váhavě podívala.

"Catherine se vrátila jen proto, aby zjistila víc o své smrti." Odpověděl jsem místo ní. Tereza upustila cukřenku a nejistě se podívala prvně na mě, potom na svou sestřenku a znova na mě.

"Všechno padá na Charlotte, ale doopravdy se to nikdo nedozvěděl dobře a ani já nic nevím. Hned potom mí bratři a sestra zdrhli. Rodiče byli upáleni, podezření z čarodějnictví a já jsem zalezlá tady." Odvětila zastřeným hlasem.

"Nechápu to proč, by mi ubližovala?"

"Protože nikdy nebyla za tu, na kterou si hrála! Byla to jen obyčejná mrcha a přetvářela se! Já tě přece před ní a ostatními sourozenci varovala!" vykřikla a znovu si sedla. Catherine si sedla naproti ní a prohlásila.

"Nikdy to nezjistím." Povzdychla si, protože to znamenalo strašit za zemi na věky věků.

"Ještě ne, ještě tu je naděje pro nás všechny." Vyslovil jsem svou naději nahlas.

"Jaká?" zeptaly se obě dvě na ráz.

"Musíme najít Charlotte."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!