Tianina Pomsta - 2 Kapitola - Přátelství

27. dubna 2013 v 20:30 | Cathrin |  Tianina pomsta
Anóóóó další článek neuvěřitelné :DD a další dobrá zpráva? Bude brzy a další kapitola Od Krve!! Myslím, že se vrátila múza a možná nějakým zázrakem i trocha volného času. Ještě že začínají maturity a na gymplu začne být trochu klid, aspoň pro ty mladší ročniky. :D
Tak dobrá dost tlachání a vzhůru do čtení.


Celá jsem zrudla a okamžitě sklapla. Jen jsem nechtěla, aby si ke mně Mathew sedl.

"Máte s tím snad problém slečno?" zamžoural na mě učitel skelným pohledem, ušklíbl se na mě, takže mu činilo radost, že se mi jeho návrh nelíbil. Určitě by ho už nezměnil.

Když si ke mně Mathew sedl, snažila jsem se ho ignorovat a zdálo se, že hodlá on ignorovat mě. Skvělý začátek, pomyslela jsem si sarkasticky.

Učitel začal mluvit o nějakých fzikálních zákonech, které jsem vůbec nepobírala. Jedním uchem jsem to slyšela a druhým hned vypustila ven.

Unaveně jsem ležela na lavici a párkrát jsem zívla, občas jsem se donutila napsat stupidní poznámku. Jako pokaždé se začal na konci hodiny vyptávat o učení, které jsme tu hodinu probrali.

"Takže nám řekněte vrozec pro vypočítání elektrického proudu slečno Tirayková?" jakmile jsem uslyšela své příjmení, prudce jsem se narovnala a snažila se najít ve své mysli nějakou rozumnou odpověď. Samořejně jsem na nic nepřišla, protože jsem byla úplně mimo dění.

"Ehm." Zamumlala jsem.

"My čekáme, nebo vám mám snad za pět?" podívala jsem se na učitele, který mě sledoval upřeným pohledem.

"I se rovná Q lomeno t." zašeptal odpověď Mathew mrazivě. On mi pomáhal?

"No máte poslední šanci." Nedal na sebe čekat učitel a já si nervózně začala mnout prsty.

"I se rovná Q lomeno t, tak mluv." Zasyšel Mathew a já zakoktala odpověď. Učitel zúžil oči, očividně by mi rád dal za pět.

"Ještě že máte nápovědu co?" obvinil mě, i když jsem si byla jistá, že nic neslyšel. Bohužel, měl pravdu, bez Mathewa bych byla v háji.

Zazvonilo a já si s úlevou oddychla. Nejhorší hodina dne byla za mnou, jenže jsem byla dlužná Mathewovi Neederlovi a to mě šťastnou příliš nedělalo. Chtě nechtě jsem mu musela aspoň poděkovat, jenže se ze třídy vypařil mnohem rychleji než já.

Na chobdě jsem ho neviděla, takže jsem se rozhodla vydat na svou další hodinu. Ruština, proč jsem si já blbá vybrala právě tenhle jazyk.

Neměli jsme blbou učitelku, jenže když si na někom zasedla, tak to s ní bylo hodně těžký. Nezasedla si na mě, zas takový rebel jsem nebyla, ale že by mě přímo milovala se taky nedalo říct. Prostě jsem se snažila být za tichou myše, která jen tak prolézá těmi hodinami a nikdo si jí v tom příšerně znějícím jazyku nevšímal.

Zalezla jsem si do své oblíbené lavice a nachystala si učebnice. Vzhledem k tomu že tu chodily samé fifleny, jsem tu měla jen dva kamarády. Jenže ti dneska byli na nějakém zápase, což způsobilo, že jsem tu tvrdla s hihňajícím se kroužkem roztleskávaček a třemi šprty.

"Promiň, můžu si k tobě sednout?" otočila jsem se a uviděla Sofii s jejím milým úsměvem.

"Jo jasně." Odsunula jsem židly vedle sebe. Nezdála se být špatná, navíc všechno byla lepší než se bratříčkovat s fiflenkami.

"Jo sorry za bráchu, vím, že ti musí připadat divný, ale dost ho vzalo to stěhování, časem se to spraví." Soucitně jsem přikývla, ,můj soucit byl opravdový, věděla jsem, jak těžké je si zvyknout na něco nového, co ovlivní celý váš život. Ale můj pocit, že mi na nich něco nesedělo se o to nezmenšil, naopak vzrůstal.

"Slyšela jsem od Clare, že máš dva sourozence." Snažila se marně začít nějak konverzovat a nějak jsem odtušila, že bych od ní neměla pokoj do zazvonění.

"Jo. Jenže sestra je nevlastní a moc jí nemusím." Přiznala jsem bez emocí.

"Co ty? Máš ještě nějakého sourozence?" rozhodla jsem se jí vyjít vstříc.

"Jen mladšího bráchu a taťku." Přiznala a já si všimla, že se ani slovem nezmínila o matce. Možná jsem se na to neměla ptát, ale zvědavost mi nedala.

"A mamka?" zeptala jsem se potichu.

"Zemřela minulý rok na rakovinu, možná proto jsme se stěhovali, protože taťka byl na tom hodně špatně. Ani ty ses nezmínila o mamce." Připomněla mi a já si povzdychla, tenhle příběh jsem nerada vytrobovala, ale měla jsem pocit, že by to stejně nikomu neřekla.

"Zemřela, když mi bylo pět. Byla v ložnici a já v pokojíčky, pamatuji si jen ráno a krev, kterou jsem ten den viděla na podlaze. Místo toho mám teď příšernou macechu, která si o sobě myslí jaká, to není královna." Zakončila jsem smutnou událost pohrdavým hlasem a pohodila vlasy.

To se přerušilo štěbetání školních drben a všechny jejich pohledy mířily mým směrem. Prsty jsem si projela svoje rezavé vlasy, abych ještě víc přitvrdila. Dost dobře jsem věděla, jak mi ten dokonalý odstín zrzi záviděly, ale někdy jsem ho proklínala.

Nakonec jejich rozhovor dál pokračoval, určitě se zase bavily o tom jaký odstín laku na nehty ke jim hodí k pleti. Samořejně to vždy byla růžová, bálí nebo světle modrá, jinak to vůbec nešlo.

"Jaktože ty jsi blondýna a tvůj brácha je černovlasý." Vzpomněla jsem i na chvíli, kdy jsem je oba prvně spozorovala.

"Zdědila jsem barvu vlasů po matce a Mathew měl zpvu tmavě hnědé po otci, jenže mu z nějakého důvodu ztmavly." Usmála se na mě a v jejím pohledu byla něco vroucího a zároveň bodavého. Chtěla jsem ten ohled vydržet, ale moje zelené oči to neunesly a tak jsem uhnula.

Uslyšela jsem hlasité klapaní podpatků, takže naše učitelka ruštiny už byla nadosleh.

Vešla a zabouchla za sebou dveře, měla špatnou náladu a to nevěstilo nic dobrého. Podle mého očekávání vážně začala zkoušet, ale prvně si nepřívětivě zapsala Sofii a prozkoušela jí z pár slovíček. Všechno věděla, ale i přesto byla mimo výběr zkoušení.

Všichni si oddechli, když vyvolala tu nejvíce namyšlenou holku s téhle místnosti.

Když jsem jí poslala pusu, protpálila mě pohledem, ale učitelka se spokojeně usmála a podívala se na mě. Skoro bych řekla, že jí těšilo, jak jsem jí provokovala.

Stejně jí dala na 2/3, byla příliš hodná na to, aby dala někomu zbytečně špatnou známku. Trochu mě to mrzelo.

Hodina jinak proběhla v pohodě, zase mě ani jednou nevyvolala a já jen tiše, až na tu vzdušnou pusu, proklouzla.

Sofie měla potom jinou hodinu, tak jsme se rozloučily. Trochu jsem na ní pozměnila názor, ale pořád se mi nelíbilo, že se znala v Clare a tak dobře si s ní rozuměla.

Jenže teď jsem byla s ní na hodině já a seděly jsme obě spolu. S podivnou schodou náhod tam byl i Mathew, ale s Clare se příliš nevybavoval, jen s ním prohodila krátkou řeč.

Ovšem jsem si nemohla nepovšimnout, že mě celou dobu spaloval pohledem modrých očích. Ne, že by mi to zrovna vadilo, ale bylo to zvláštní. I několikrát za hodinu jsem postřehla, jak se na mě díval.

Po hodině byla dlouhá přestávka a já si s Clare v klidu vykračovala, naše parta se vždycky tak trochu rozběhla po celé škole, abychom pochytali něco, o čem bychom potom mohli drbat.

"Eee Tiano?" stály jsme u automatu na horkou čokoládu a Clare do ní zrovna házela peníze, zatímco já si usrkovala z té své.

"No?" odpověděla jsem jí a rukávem si setřela knírem od pěny.

"Vadilo by ti kdybych dneska na tu pařbu pozvala Sofii a Mathewa." Zprvu jsem nechtěla souhlasit, ale nakonec se ve mně něco obrátilo. Tyhle dvojčata mě zaujali, hlavně proto že už od začátku mi přišli zvláštní.

"Jo jasně proč ne." Věděla jsem, že z poloviny svého já lžu a příšerně jsem žárlila na přátelství Clare a Sofie.

"Fajn." Oddychla si, ale potom se na mě otočila se šibalským úsměvem a pozorně si mě prohlížela.

"Co zase?" zajíkla jsem se smíchem, protože vždycky když tohle někdy udělala, plácla potom opravdovou blbovinu.

"Víš, co si myslím?" zeptala se mě. Ach jo zase její hádanková nálada.

"Vzdávám se, co si myslíš?"

"Že se Mathewovi libíš." Vyhrkla ze sebe a na tváři se jí znova objevil úsměv. Začal jsem kašlat, protože mi zaskočilo pití, které jsem pila.

"Cos to řekla?" vydapa jsem ze sebe mezi záchvaty kašle. Clare mě praštila do zad a jí se pruhla jako pravítko. Proč tak silně?

"Ty víš co a nehraj na mě, že se ti taky nelíbí."

"Já to hrát nemusím, vážně nemám zájem." Šťouchla jsem to dí loktem.

"Jo tak proč se na něho tolik díváš?" nevzdala se, ona se v tomto tématu nikdy nevzdávala a většinou měla pravdu, jenže tentokrát se vžně šeredně pletla.

"Protože se on dívá na mě a mě to vadí. Připadá mi to jako omezení životní svobody." Namítla jsem a zkřížila ruce na prsou.

"Vidíš, tajíš to přede mnou." Dobírala si mě, ale já neustoupila, toto bylo jen hanebné obvinění.

"Co Tia tají?!" za zády se nám objevil Lucasem a já div nevylila svojí čokoládu.

"Nic." Odvětila jsem mu podrážděně. "Tady Clare nedokáže přiznat, že se jednou zmílila." Dodala jsem už s úsměvem.

"Ale já se nidky nepletu zlato. Však u vidíš." Proplížila se kolem mě a zašeptala mi do ucha. "Pokud se Mathewovi libíš, tak si tě rozhodně nenechá utéct." Její slova mi potom zněly v hlavě hodně dlouho a já měla pocit, že mely daleko hlubší význam.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená hrdinka z Tianiny Pomsty?

Sofie 28.6% (2)
Tiana 42.9% (3)
Clare 28.6% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!