4 Kapitola - Život příběhem

22. května 2013 v 8:40 | Cathrin |  Život příběhem
Ááááá opravdu mě to štve, tak ráda bych napsala něco na téma týdne, jenže posledních 14 dní k tématu nemám co říct. Tak tu aspoň přidávám 4 Kapitolu Život příběhem, takže přeji příjemné čtění :D


Lítala jsem si někde v druhém patře baráku, zatímco dole se konala bouřlivá hádka. Samořejně jsme Charlotte našli, ono to ani nijak nešlo, zanechávala za sebou jasné stopy, své schopnosti jsem vážně neztratila.

"Já za to nemůžu! A nechápu proč to tady taháte po x letech! Jestli ti to nestačilo říct jednou, tak ti to řeknu klidně po druhé, Catherine je mrtvá! Tečka." Křičela naštvaně Charlotte, její hlas už nebyl, tak milý jak si ho pamatuji.

Prolétnu podlahou a jsem za železnou židlí, kde je obmotaná Charlotte železnými provazy.

"Možná jsem mrtvá, ale pořád nezmizím s tvých nočních můr sestřenko." Ozvala jsem se za ní a ona se narovnala jako pravítko.

"Catherine? To není možné." Vytřeštila na mě své velké oči.

"To víš někteří tu prostě budou stále." Odvětila jsem klidně.

"O tom jsem nepochybovala." Hrála si znova na naprostou drsňačku.

"Tak, ale asi by jsi ráda věděla proč tu jsem že?"

"Popravdě, celkem jo. Nečekala bych, že se zjevíš u starých znamých."

"Myslíš u starých známých, kteří mě tak milují, až mě z toho zabili." Povznesla jsem se ironicky.

"Kolik toho víš?" zeptala se mě s ďábelským leskem v očích.

"Ne prvně ty. Tak nám řekni celý ten příběh. Proč jsi to vlastě udělala?" řeknu na hlas se, až se to roznese po celé místnosti.

"Já to nechtěla udělat, ale neměla jsem navybranou, byla jsem omylem s Charlesem součástí zakletí."

"Čeho?" zeptala se nejistě Tereza.

"Jednoho dne jsme si dali sraz, abych si byla něčím jistá. Když jsem dorazila na místo srazu, bylo krátce po půlnoci. Sešli jsme se u toho balvanu, na kterém jsme sedávaly my dvě. Šli jsme popravdě ani nevíme kam, ale jak bylo naším zvykem neměli jsme se čeho bát. Dorazili jsme hluboko do lesa, možná až příliš hluboko. Zastavili jsme se až u vysoké skály a za ní se ozývali hlasy. Neměli jsme problém na ní vylézt a pozorovali jsme co se dole dělo. Byli tam divné postavy, celé zjizvené a pomalované. Seděli u ohně ve zvláštních šatech, skoro jako kdyby bylo lesní, ale né takové jako měli v pohádkách lesní víly. Z toho oblečení šlo zlo. Najednou se kolem určitého kruhu začala sbíhat mlha, černá mlha. Objevila se bohužel až za námi a teď už nebylo kudy utéct, kdž jsme se o to pokusili, mlha nás odhodila zpátky a ta jsme šli znova pozorovat. Ty postavy stáli v kruhu a od srdcí jim šlo bílo-červené světlo a slučovalo se to jedné pulzující energetické koule. Tehdy jsem nejspíš dostala záchvat panik a vykřikla. Samořejně nás našli a přitáhli, nás tam."

"Ty bytosti museli být Tongeové." Vyrušila jsem ji z vyprávění.

"Kdo?" řekli všichni naráz.

"Tongeové jsou bytosti temna, mají podobné schopnosti jako pomatené přízraky. Vypadají hmatatelně, ale nejsou, marně se snaží najít tělo, do kterého by se mohli dostat. To se jim samořejně nemůže nikdy povést, už nikdy nemůžou mít tělo, proto možná mají druhý název Prokleté Černé Skvrny. Zhmotnit se můžou jenom v jeden den v roce, většinou si najdou tělo a to donesou na oltář, kde osobu psychicky zničí nesnesitelnou bolestí. Existuje ovšem jedna možnost, že se této smrti můžete vyhnout, stává se to spíš jiným magickým bytostem jako jste byli vy dva. Tongeové jim dají úkol zničit toho kdo je mu nejmilejší, přesně do roka. Potom ten člověk trpí nočními můtrami a nesnesitelnými výčikami svědomí. Museli jste tím splnit neporušitelný slib. Tongeové vám museli okamžik kdy vám dávali úkol vymazat, ale to se ještě nikdy nestalo." Zarazila jsem se.

"Pokud by nepřišli na způsob jak se z kletby osvobodit." Dořekla jsem.

"Ale k čemu bys jim byla mrtvá?" zeptala se Tereza a na to jsem jenom pokrčila rameny.

"Catherine, je tu ještě jedna věc, před pár dny unesli Charlese, Thomase, Christopera i Lucase." Ozvala se Charlotte a sklonila hlavu dolů.

"To nám říkáš až teď?! Kde jsou?!" vyjela na ní hned Tereza.

"Nech ji. Myslím, že ona to sama neví." Snažil se jí uklidnit Daniel.

"Jak jí mám nechat být? To ONA nám všem zničila život, za všechno může jenom ona! Kvůli ní jsem ztratila nejlepšího přítele, protože Charlesovi, když jsme byli starší navykládala nějakou blbost. Bratry jsem kvůli ní ztratila, protože jí taky víc naslouchali než mě a nakonec je tu Catherine, tu jsme kvůli ní ztratili všichni! Jediná věc, která mohla… !" zarazila se a vyvalila oči.

"Co jsem mohla?" zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpověděl.

"Tak co jsem zatraceně mohla jenom já?!" zakřičela jsem.

"Jako jediná zbývající čarodějka rodu jsi mohla oživit zpátky Dariuse! Spokojená?" odvětil Daniel a já se nestačila divit, celé ty roky si mě drželi při těle jenom proto, že jsem mohla oživit nějakého prašivého Dyotrije? Proto si pro mě přijeli až do Itálie?

"Tak to bych nikdy neudělala." Odpověděla jsem jim a rozplynula se, potřebuji klid. Netrvalo dlouho než jsem si rozmyslela co budu vlastně dělat.

"Musíme udělat jen jednu věc. Já musím jít zpátky na druhou stranu, abych něco zjistila, vy tři najdete ostatní." Rozlehne se můj hlas po místnosti.

"Počkej mám jít hledat se svou sestrou, ne s ní nejdu nevěřím jí. A jak to že musíš pryč?" zeptala se mě Tereza.

"Natáhněte ruce směrem ke mně dlaní vzhůru." Řekla jsem a místo odpovědi. Jak jsem řekla tak udělali.

Dala jsem ruce nad hlavu a začala odříkávat slova:

Poslouchej tu píseň jemnou,

píseň klidnou, tajemnou

O zradě se tady zpívá

nikoho to nezajímá.

Jestli její slova porušíš,

nikdy víc se neprobudíš.

Jejich ruce pokryla mlha a zase zmizela.

"Co to bylo?" zeptala se vytřeštěná Charlotte, na ruce se jí totiž objevil Půlměsíc se sedmi hvězdami okolo sebe.

"Zakletí slibem, že jeden druhého nezradíte. Když slova té básně porušíš, tak se už neprobudíš. Měla jsi poslouchat její slova. Mimochodem ukaž mi levou ruku." Vysvětlila jsem jim a pozorně si prohlídla Charlottinu ruku, našla jsem přesně to co jsem hledala. Měla i po těch staletích bílou jizvu, která pomalu mizela.

Rozplinula jsem se a rozloučila.

Teď ovšem nastal težší úkol, musím najít na druhé straně jen jednoho ducha, který mi mohl pomoct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!