Od Krve - 14 Kapitola

1. května 2013 v 13:00 | Cathrin |  Od Krve
Povídka dopsána a prozatím pečlivě uschován :D mám z toho přímo obrovskou radost první povídka, kterou jsem kdy dopsala, pro mě je to opravdový úspěch, i když mě to stálo mnohé nervy a celou mojí trpělivost :DD
Nebudu se tady rozepisovat, prozradím jenom že vás čeká ještě jedna kapitola a Epilog ;D Co se týče 2 dílu je tento nápad přeložen na neurčito, protože opravdu nevím, jestli bych něco takového zvládla. :D
Teď už vás dál nebudu zdržovat od čtení ;D


Seděla jsem unavená a celá špinavá na židly v nemocnici vedle Wendy a čekala, až se kamarádka probudila.

Z toho jak trávili s Mikelem několik dnů pod zemí, byla vyhladovělá, dehydrovaná a při otřesech, které napáchali ve městě pořádný nepořádek, měla několik stehů na hlavě, otřes mozku a vnitřní krvácení.

Navíc jí prý nějaká tvrdá rána způsobila i delší zástavu dechu, takže kdybychom nepřijeli, spíš nepřiběhli, tak rychle mohla umřít a ani teď nebylo jasné jestli se z toho dostane.

Vzpomínka na Mikela mi už asi posté vehnala slzy do očí. Nevěděla jsem, kdy přesně mi tak přirostl k srdci, ale zachránil život Wendy a já nedokázala zachránit jeho.

Seděla jsem na té židly už několik hodin vkuse a očima jsem pořád kmitala na ten přístroj, který vám měří tlak v těle.

Dveře se otevřely a v nich stál Dustin, řekla jsem mu, aby jel domů se trochu zcivilizovat. Takže zatímco já tu seděla ve špinavých věcech on byl čistý a krásný.

Vstala jsem a se slzami na krajíčku ho objala.

"Běž se převlíknout, já na ní dohlédnu." Řekl a snažil se pousmát. Podal mi tašku, ve které podle všeho byly moje věci.

Ohlédla jsem se na Wendy, nechtělo se mi od ní pryč ani na sekundu, ale uvědomovala jsem si, že se jí za tu minutu vážně nic nemohlo stát.

Nakonec jsem poslechla a vydala se na příšerné nemocniční záchody.

Když jsem se podívala do zrcadla, málem jsem se nepoznala. Červené vlasy mi trčely do všech možný stran a celý obličej jsem měla černý od prachu.

Zalezla jsem do kabinky, abych se převlíkla, při prohrabovaní věcí jsem našla i deodorant. Ušklíbla jsem se sama pro sebe, Dustin vážně myslel za všech okolností na všechno.

Přinesl mi červené tílko, které lemovala krajka a černou skládanou sukni nebo černé kalhoty, výjimečně jsem se rozhodla pro sukni.

Nasula si černo-bílé kozačky na poměrně vysokém klímku. Potom jsem vyšla a koukla se do zrcadla, umyla si obličej a vyčistila zuby.

Na řadu přišlo líčení, nikdy jsem to příliš neřešila a ani teď, nanesla jsem si tužku na oči a na horní víčko tekuté linky, řasenka a byl klid.

Všechno jsem naházela zpátky do tašky a spěchala zpátky.

Vletěla jsem do pokoje, jako by hořelo. Zarazila jsem se nad postavou sedící na křesílku a o to víc jsem se podivila, že se normálně bavila s Dustinem.

"Ahoj Annabell." Oslovila mě teta Anna a já si ji jen nepřátelsky měřila. Už to nebývalo jako kdysi. Za ten měsíc se toho hodně změnilo.

Prvně chtěla Dustina zavřít pod zámkem, potom i mě a nakonec mi bez jakéhokoliv soucitu řekla, že jsem měla být otrokyně, o čemž Dustin zatím neměl ani páru, snad.

"Co tu chceš?" zasyčela jsem na ní, ale její modré oči vypadaly klidně.

"Chci se omluvit a žádám o odpuštění." Svěsila hlavu, očividně pro ni bylo velice ponižující, že se mi musela omluvit.

"Trochu pozdě." Nepřipustila jsem si k sobě žádné emoce. Té ženské se mi nechtělo věřit ani slovo a těžké to bylo už jen proto, že to byla moje rodina.

"Chápu tvoji zlost a nechci prominutí hned, ale mám pro tebe ještě dvě zprávy. Ta první je, že chtějí tebe a Dustina přijmout do Upírské rady, ty bys nastoupila místo otce a já už dále nechci učinkovat v radě, takže místo mě nastoupí Dustin, ale to záleží na vás dvou. Tou druhou zprávou je, že Kristiana asi před týdnem zabila tvého otce." Při první zprávě jsem oněměla, chtěli mě to Upírské rady a to jsem byla poloupírka a otrokyně zároveň, vždyť hlubší místo v naší společnosti existovat nemohlo a Dustin byl kdysi jeden z největší vrahů.

A při druhé zprávě jsem už mluvit vůbec nemohla, sice jsem rodiče nenáviděla, ale pořád to byli rodiče a teď jsou oba mrtví. Kristiana je zabila.

Už jen její jméno mi začínali lézt krkem, vlastně nikdo nevěděl, kam zmizela. Možná zůstala pod těmi kameny, což by bylo nejlepší, ale instinkt mi říkal, abych si dávala pozor.

"Máte týden na to rozhodnout jestli místa přijmete nebo ne." Promluvila Anna naposledy a odešla z místnosti. Na chodbě se k ní přidali Julie s Danielem.

Julie se na mě podívala a přálesky s soucitem se na mě usmála.

Dustin stále seděl na židly a sledoval mě sokolím zrakem.

"Co tomu říkáš?" zeptala jsem se ho tiše.

"Co myslíš?" odpověděl mi otázkou a já protočila oči.

"Na to že nás chtějí do Upíří rady, zrovna nás dva." Říkala jsem každou slabiku s důrazem. Přešla jsem k němu a posadila se mu na klín.

"Co je s náma dvěma?"

"Bývalý zabiják a poloupírka. Rada se musela zbláznit. Navíc jsem ještě otrokyně." Ušklíbla jsem se.

"Já vím. Hmm, možná na tom něco bude, ale proč to teď řešit. Máme spoustu času jenom pro sebe." V očích se mu ďábelsky záblésklo.

"Tak to ani náhodou." Vyskočila jsem a usadila se v druhém křesílku. "Vedle nás je moje nejlepší kamarádka, která umírá a venku lidi." Ukázala jsem na prosklenou zeď.

Zachmuřil se, ale nic nenamítal. Znovu jsem se podívala na Wendy a všechny ty přístroje kolem ní.

"Co se stane, až zjistí, že Mikel zemřel." Ptala jsem se spíš sama sebe, Dustin se na mě nechápavě podíval.

"Byli do sebe zamilovaní a rozdělila je ta upíří mrcha, poslední co spolu prožili, bylo jen její mučení." Pokračovala jsem a podívala se na něho. Nedokázala jsem si představit, že by pod tou hromadou sutin měl zůstat on.

Nejspíš ho napadlo to samé, protože mě pozoroval s nezvyklou něhou, kterou jsme si ani jeden neradi připouštěli.

Znovu jsem se zvedla a vrhla se mu do náruče. Snažila jsem se potlačit pláč, který vyvolala vzpomínka na kamaráda a jeho sestru. Co kdybych Caroline poslechla? Nemusel zemřít ani jeden a mrtví byli oba dva!

"Ann?" ozvalo se zasténání a po té moje jméno.

"Wendy?" přiběhla jsem v posteli, kde ležela moje kamarádka a měla lehce pootevřené oči.

"Kde to jsem? Co se mi stalo? Příšerně mě bolí hlava." Musela jsem se zasmát.

"Jsi v nemocnici, byli jsme v archívech a spadla na tebe jedna knihovna. Máš v hlavě pár stehů a prodělala jsi menší otřes mozku." Vysvětlila jsem jí a pevně jí chytla za ruku, byla jsem tak šťastná, že žila.

"Kde je Mikel a mí rodiče?" štěstí mě přešlo, teď jsem musela být silná.

"Tví rodiče ještě nemohli dorazit, ale volala jsem jim a brzy tu budou." Ujistila jsem jí a snažila se, aby to vyznělo radostně.

"A Mikel?" zeptala se mě naléhavě.

Můj výraz se sekl, určitě prokoukla, že bylo něco v nepořádku.

"Annabell, kde je Mikel?"naléhala na mě a kulila svoje velké oči.

"Wendy…" začala jsem opatrně.

"Co se s ním stalo, prosím tě řekni mi to hned!" začala křičet, ale to už zasáhl Dustin.

"Wendy uklidni se, nesmíš se rozčilovat to tě oslabuje." Domlouval jí a jemně jí přitlačil k lůžku, aby sebou tolik nešila.

"Co se s ním stalo." Tušila, že to bude zlé, proto už teď brečela a mě se nechtělo to dělat ještě horší.

"Wendy, Mikel je mrtvý." Nezkracovala jsem její trápení, čím dřív to věděla, tím lepší to bylo pro ní.

"Ne, řekni, že není." Zašeptala zdrceně, ale já ji nemohla lhát a dívat se jí přitom do očí. Zoufale jsem se podívala na Dustina a ten jen lehce přikývl. Sklopila jsem oči, abych se nemohla dívat na její utrpení.

Probudilo mě, až hlasité pískání. Do pokoje se nahrnuli doktoři a sestřičky. Koukla jsem na přístroj, tlak jí nebezpečně klesal, ale pořád byla při vědomí.

"Ne!" vykřikla jsem. Chtěla jsem zůstat u ní, zatímco na mě kamarádka jen žalostně hleděla.

"Musíte pryč." Řvali na mě doktoři, ale já tam jen omámeně stála a ani se nehla. Zase mě odnášel Dustin pryč, bylo to jako se smrtí Mikela.

Zůstali jsme před pokojem, ale stáhli závěsy. Z pokoje jsem svým upířím sluchem uslyšela.

"Nabíjím. Pal."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou postavu z Od Krve máte nejradši?

Annabell 31.3% (5)
Dustina 12.5% (2)
Wendy 18.8% (3)
Mikela 6.3% (1)
Julii 6.3% (1)
tetu Annu 6.3% (1)
Kristianu 18.8% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!