Od Krve - 15 Kapitola

8. května 2013 v 8:36 | Cathrin |  Od Krve
Opravdu je to tak 15 Kapitola je tu a je to taky poslední před Epilogem. Je to opravdu prazvláštní pocit, ale nebudu se vám tady rozplývat :D to můžu udělat až u Epilogu. Já jenom dodávám, užíte si kapitolu.


Ležela jsem zdrcená v posteli, už několik dnů. Nic jsem nejedla, nic jsem nepila.

V hlavě se mi posmívala smrt, která se mě rozhodla zničit. Dustin za mnou chodil a nutil mě jíst, pít, ale já ho jen hnusně vyhnala pryč, aby neotravoval.

Nechtěla jsem k němu být hnusná, ale nechtěla jsem nikoho a nic poslouchat.

Slezla jsem z postele a vydala se na záchod, to byla jediná aktivita, kromě spaní a uzavření se sama dosebe.

Prvně kamarád, potom nejlepší kamarádka, matka, otec, Caroline. Chtěla jsem za nimi, ale když jsem se poprvé pokusila zabít, Dustin přiletěl do pokoje a vyházel odsud všechny zbraně, zabezpěčil okna, jen dveře do mé vlastně naší ložnice a do koupelny nechal volně otevíratelné.

Cítila jsem jeho přítomnost celé hodiny, ale nevnímala jsem ho. Žalostně se na mě koukal a pohledem se mě snažil probudit z toho mučícího pocitu viny.

Několikrát mi domlouval, abych se tím netrápila, že Mikel a Wendy jsou šťastní někde spolu, stejně tak jako se Mikel potkal znovu se svou sestrou Caroline a můj otec s matkou taktéž, poslouchala jsem jeho slova, které mi potom zněly dlouho v hlavě, ale neměly na mě žádný učinek.

Až jednoho dne zmizel Dustin z našeho pokoje, dokonce i z domu, což neudělal od té doby. Co jsem se zhroutila.

Vrátil se až s někým dalším.

Ze zdola jsem slyšela hlasy.

"Už nevím co mám dělat, pořád jen leží a hledí do prázdna. Nejí a nepije." Vysvětloval té osobě nebo snad osobám?

"Tak to je hodně špatné." Když jsem uslyšela ten hlas, hrklo ve mně.

Slezla jsem z postele a bosky se vydala chodbou, oslepilo mě slunce, které dole proudilo okny, zatímco nahoře byla pořád tma.

"Jsem opravdu nadšená, že mám tak nádhernou neteř." Ozvalo se za mnou sarkasticky. Pomalu jsem se otočila. Za mnou stáli všichni Julie, teta, Dustin a Daniel.

Měla jsem na sobě jen spodní prádlo, takže jsem si přišla trochu odhalená.

"To už ani nemluvíš?" znělo to naštvaně, v očích se mi blýsklo, ale hned na to jsem vyletěla rychle nahoru do ložnice a zabouchla za sebou dveře. Svalila jsem se do peřin a začala znovu brečet.

Nebrečela jsem předtím dva dny, ale z důvodu že už jsem neměla slzy.

Přikryla jsem se pod deku a nevnímala zvuk, který otevíral dveře.

"Vy tři tu zůstanete do té doby než vás zavolám." Poručil Annin hlas a vstoupila do pokoje, zavřela za sebou. Byla jsem k ní otočená zády, ale moc dobře jsem věděla, že mě pozorovala.

"To hodláš do konce svého života mlčet, nejíst, nepít, mučit se?" po velmi dlouhé době jsem slyšela zpátky její mateřský hlas.

"Ano, i když ten konec bude za hodně dlouho." bylo zvláštní po tolika dnech slyšet svůj vlastní hlas, zněl jinak než předtím.

"Pokud někdy vůbec bude. Podívej, nikdo ti nedává vinu za to co se stalo, za to může Kristiana, která je teďka zavřená pod zámkem a zítra to pro ní bude poslední den. Máš tu ještě plno lidí, kteří tě milují a hlavně potřebují." Pohladila mě po vlasech, které byly mastné, ale ona se jich neštítila.

"A kdo? Všichni ve mně musí vidět jen nestvůru." Do očí se mi nahnaly další slzy.

"Copak já a Dustin jsme vzduch? Myslíš, že kdyby ses ty zabila, tak že mi to budeme zvládat lehce. Podívej má drahá, udělala jsem kdysi podobnou hloupost a odehnala jsem od sebe jediného muže, kterého jsem kdy milovala. Prosím tě, abys neudělala stejnou chybu jako já." Překvapeně jsem se na ní podívala, ona taky dělala chyby, nebyla bezchybná?

"Ty a chyby? To je něco co by správně nemělo existovat." Řekla jsem ztuhle.

"A přesto existuje." Zasmála se a i mě se po dlouhé době na tváři objevil úsměv, i když mě zevnitř sžíral pocit viny a bolesti.

"Kdo to byl?" zeptala jsem se zvědavě a teta se zakabonila.

"Daniel."otevřela jsem pusu. Ona celý svůj život žila po boku upíra, kterého milovala, ale nic neřekla a neprojevila.

"Tím že tu budeš ležet a přemýšlet ti nepomůže. Naopak se budeš cítit ještě více vinna za to co se stalo. Když budeš se svými nejbližšími, rychle na bolest zapomeneš." Prohlásila a dál se k předchozímu tématu nevracela. "Teď se koukni obléknout a pořádně upravit. Chci tě představit jako novou členku rady. Pokud s tím souhlasíš." Významně zvedla obočí.

"Vezmu to." Řekla jsem, sice to bude zabírat spoustu času a budu mít spoustu povinností, ale s její pomocí jsem si byla jistá, že bych to dokázala.

"Dustine, už můžeš dovnitř. Julie a Danieli my odcházíme." Zvolala a naposledy se za mnou otočila.

Dustin vešel dovnitř a opatrně se na mě zadíval, ale to už jsem mu skočila kolem krku a tiskla se k němu.

Radostně mě objal, že jsem skoro nemohla dýchat. Na chvíli jsem se odtáhla a podívala se na něj.

Vášnivě mě políbil a postavil na zem.

"Konečně ses probudila." Strčil mi pár nepodesných vlasů za ucho a pohladil po tváři. Vzala jsem jeho rucu do svých rukouch a nachvíli se na ně zadívala.

"Musela jsem." Odpověděla jsem zasněně.

Znovu mě políbil a shodil na postel. Naklonil se nade mnou a pořád mě sledoval, prohlížel si moje ústa, ale nakonec jsem ho k sobě přitáhla já.

Převalili jsem se, takže jsem teď byla já nad ním. Odtáhla jsem se a zasmála se.

"Víš, že ti ten úsměv nesnesitelně sluší. Takovou dokonalost si nezasloužím." Řekl a mě šťastně zahřálo u srdce.

"A já snad ano? Celou tu dobu ses o mě staral a…" přerušil můj výklad polibkem, který jsem mu oplatila.

"Víš, co mám nápad, dneska už nebudeme mluvit." Přitáhl si mě k sobě a zbytek si můžete domyslet.


Bylo brzo ráno a dneska jsem se měli přestavit jako budoucí členové rady, až na jeden problém. Nechtělo se mi vylézt z postele a už vůbec ne od něho.

Měla jsem hlavu položenou na jeho hrudi, která se pravidelně zvedala. Jeho ruka mi pročesávala vlasy.

"Co myslíš, že bude dál?" zeptala jsem se zničehonic. S úsměvem se na mě podíval a políbil mě do vlasů.

"Není to jedno? Hlavně, že budeme spolu ne?"

"Tak o tom nepochybuju, ale když zmizí Kristiana, určitě přijde něco dalšího." Odtáhla jsem se a přitáhla si deku blíž k sobě. Styděla jsem se a rozhodně jsem to nehodlala zapírat.

"Nelam si s tím hlavu, třeba nic nepřijde a my dva budeme žít poklidný život, založíme rodinu a jednoho dne budeme ti staří, moudří upíří co radí světu. Do té doby si ale budeme užívat života." Při slovech založit rodinu jsem se ošila, protože jsem předtím nikdy děti mít nechtěla a po těchto zážitcích moje chuť nijak nevzrostla, ale přešla jsem to.

Natáhla jsem ruku, abych si vzala druhou deku.

"Snad se nestydíš." Řekl laškovně. Vyplázla jsem na něj jazyk.

"Stydím a budeš si muset ještě chvíli počkat než nebudu." Zašklebila jsem se a Dustin udělal, že je na oko zklamaný, ale věděla jsem, že to jen hrál a nevadilo mu to.

"Dobré ráno dětičky! Doufám, že už se připravujete!" ozval se ze zdola tetin hlas a já se prudce otočila na Dustina, který byl z toho v šoku stejně jako já.

"Obleč se!" sykla jsem a ukázala na jeho kolhoty.

"Annabell stejně jsem to slyšela, ale do vašich nemravností se plést nehodlám!" celá jsem zrudla. Zaletěla jsem do koupelny a nestačila se divit. Na věšáku tam byli krésné korzetové červenočerné šaty, na které jsem se nemohla vynadívat.

Rychle jsem se umyla, abych si tu nádheru mohla oblíknout. Ještě jsem se nalíčila zase jednoduše, nedělala jsem z toho nějakou událost století.

Když jsem vešla do ložnice, měl na sobě Dustin nádherný oblek, ale odmítal si vzít kravatu. Za což ho Anna pěkně vyhubovala, ale nechala ho, aby si dělal, co chtěl.

"Věděla jsem, že v nich budeš nádherná, ale tuhle nádheru jsem nečekala." Prohlásila Anna po té co si mě všimla a Dustin se nezmohl ani na slovo v jednu chvíli jsem myslela, že mu ukápne slina, ale nestalo se tak.

"Je čas vyrazit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou postavu z Od Krve máte nejradši?

Annabell 31.3% (5)
Dustina 12.5% (2)
Wendy 18.8% (3)
Mikela 6.3% (1)
Julii 6.3% (1)
tetu Annu 6.3% (1)
Kristianu 18.8% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!