Tianina pomsta - 3 Kapitola - Přípravy

3. května 2013 v 12:48 | Cathrin |  Tianina pomsta
A tak se málem upsala k smrti.
Už nevím, jak bych tyto kapitoly měla komentovat, takže jen zkráceně popřeju, ať si užijete kapitolu ;) :D


Po škole jsem šla s Clare domů, stále víc jsem zjišťovala, že kluci v naší partě byli fakt uchylní.

Bylo něco krátce po třetí a mi se ještě pořád smáli jak Tim s Lucasem šli pozdravit učitelku, která podle nich byla opravdu kus a radostně jí objali, v tu chvíli jsem jí upřímně litovala.

Oba dva dostali školní trest, takže ještě teď v tělocvičně vytírali podlahu.

Clare vytáhla balík chipsů a šli jsme si sednout k televizi, času jsme měly dost, chystat jsme se mohly až v pět, takže to znamenalo dvě hodiny válení a drbů.

"Tak co?" řekla Clare a šibalsky se na mě koukala. Ona s tím vážně nepřestane? Pořád dokola do mě hučela, abych už přiznala fakt, že se mi Mathew líbil, což nebyla pravda.

Černá ofina jí spadala do oříškoově hnědých očí. Měla černé vlasy sestříhané do trochu podivné podkovy. Přední prameny jí sahaly pod prsa a potom se zkracovaly a zkracovaly až ty nejkratší vlásky, měla sotva centimetr dlouhé, ale slušelo jí to.

"Kolikrát ti mám říkat, že se mi nelíbí?" zeptala jsem se jí otráveně.

"No tak aspoň trochu se ti líbit musí. Všimla jsem si, že školní barbínky si na něho hned udělaly zálusk. Jaká škoda ža on na rozmazlené holčičky nenabírá." Zase začínala provokovat, zrovna si nabírala hrst chipsů, když jsem po ní mrštila polštář a trefila jí ho přímo do obličeje.

"Přestaneš otravovat, když řeknu, že se mi aspoň trochu, ale přesto zcela minimálně líbí?" protočila jsem oči a Clare se krásně zazubila a zamrkala očima. Jo teď si hrála na neviňátko.

"Tak jo trochu jo." Možná se mi vážně trochu líbil, ale to jsem si ještě nepřipouštěla a rozhodně bych to teď Clare nepřiznala.

"To říkáš, protože chceš, abych tě neotravovala." Ponuře se ušklíbla, jako by si na něco vzpomněla.

"Jo na to si kápla, možná bych ráda řekla, že jo. Ale znám ho jen pár hodin." Zasmála jsem se a Clare se na mě zase s úsměvem podívala.

"Uvidíš, že se ti zalíbí." A oplatila mi ránu polštářem.

"Fajn a co ty? Někdo další se objevil v tvém hledáčku." Popravdě řečeno Clare mohla mít, kterého koliv kluka na škole z našich ročníku, na kterého by si ukázalo. Možná jsem jí tu výhodu trochu záviděla, ale jindy jsem jí litovala.

"Ale nikdo nový. Jo ještě něčeho jsem si všimla, Lucas za tebou taky pořád běhá všimla sis toho?" zase konzervace skončila u mě.

"Nech toho! Já se ptala na tebe!" štouchla jsem jí loktem do břicha.

"Jo fajn klid! Mám něco nového! Dave z druháku mě pozval na rande." Začala se bránit, takže tuto novinku ze sebe dostala. Hned jsem jí přestala pošťuchovat a užasle na ní hleděla.

Dave? Dave?! Nejpěknější kluk na škole?! Jak to že o tom nic nevím?!!

"Proč si mi o tom neřekla?!" vyjekla jsem a Clare se bavila nad mým výrazem.

"Hele víš to jako první z okolí, takže se tady nehroť a nehraj uraženou." Zakabonila, ale koutky se jí nebezpečně zvedaly.

"Tak dost tlachání jdeme se připravovat na pařbu a s tebe musíme udělat hotovou krásku." Prohlásila Clare bezkopromisně a já ji poslechla, tohle bych jí stejně nevymluvila.

Vyšplhala jsem se ty dvě patra do jejího pokoje, který vlastně tvořila půda, ale byl krásný a hlavně obrovský.

Clare vytáhla všechny svoje šminky a pustila se do mě, upřímně jsem se bála co se mnou provede. Clare byla schopná všeho.

Make-up mi naštěstí nemusela dávat, protože jsem měla bezchybnou pleť, čemuž jsem vděčila dokonalým genům své rodiny, stejně tak jim vděčila i za svou hubenost.

Care mě mohla krášlit snad půl hodiny a když jsem se na sebe podívala s obavami do zrcadla, otevřela jsem pusu úžasem.

"Co to…" nemohla jsem ani pořádně promluvit. Neviděla jsem žádnou zmalovanou holku, měla jsem jen linky, stíny, lesk na rty a řasenku a přesto jsem se nemohla poznat. Clare vážně musela čarovat.

"To je dokonalé." Vydechla jsem a Clare si hlasitě oddychla a usmála se na mě.

"A to nemáš ještě vlasy, chvíli počkej." Odešla pryč z pokoje, když mi v kapse zabzučil mobil. Přišla mi esemeska.


Ahoj Tio,

dneska si s tebou potřebuju důležitě promluvit.


Esemeska byla od Lucase a mě zalilo znepokojení. Koukla jsem se ke dveřím, kudy zmizela Clare. Napadlo mě jestli Clare neměla pravdu, co když jsem se Lucasovi vážně líbila.

Zahlodalo ve mně svědomí, přestávala jsem se pomalu na dnešek těšit. Žaludek se mi sevřel a já se zahleděla do prázdna.

Clare přišla zpátky a zamračila se nade mnou.

"Tio jsi v pohodě? Celá si zbledla." Kamarádka mi starostlivě přiložila ruku na čelo, jestli jsem neměla teplotu.

"Podívej se na tohle." Podala jsem jí mobil, aby si přečetla co mi napsal.

Její oči se podlily červení a taky celá zbledla, jenže netvářila šokovaně. Vypadala zlostně a na chvíli se mi zládo, že jsem neviděla svojí kamarádku, ale někoho úplně jiného.

"Clare?" zeptala jsem se jí opatrně a chytla za ruku, škubla s sebou a nabrala zpátky barvu i karmínová červeň z jejích očí vyprchala.

"Však uvidíš třeba to nebude špatná zpráva." Usmála se na mě a začala prohrabovat věci na upravování vlasů.

"Jo přijde tu dneska tvůj brácha." Oznámila mi a já za Michaela byla ráda.

"Navrhla jsem mu, jestli nechce poprosit Christiana, aby sem dnes šel, nechtěla jsem, aby zůstával doma s ní. Neva ne?" Clare se na mě otočila s vlídným úsměvem.

"To víš že ne. Vím, jak máš svého bráchu ráda a nenechala bys ho v její společnosti samotného, i kdybych ti to stokrát zakázala, tak mu to stejně navrhneš." Zasmála se a na to co se před chvíli stalo, už jsem zapomněla.

"A teď se otoč, musím ti dodělat ty vlasy." Otočila mě na židly a začala mi ty příšerné vlnité, rezavé vlasy rovnat žehličkou.

"Ale já bych s Dave asi nikdy nechodila." Prohlásila najednou a já se na ní užasle podívala.

"Jak to?"

"Přijde mi příliš namyšlený, příliš vysportovaný a zahleděný do sebe. A já takového kluka nechci. Je nám šesnáct, patnáct máme ještě plno času si kluky vybírat." Prohlásila radostně.

"Tak a tvé vlasy jsou hotové." Otočila mě zpátky k zrcadlu, bylo opravdu divné se vidět s rovnými vlasy, teprve teď vynikly všechny moje odstíny, mohli byste v mých vlasech najít blonďatou, hnědou, možná i černou, ale nejvíce v nich bylo samořejně rezavé a to bylo také hned několik odstínu.

Clare zase prohlásila, že by chtěla moje vlasy, to já bych spíš chtěla ty její.

"Ještě ti najdu u sebe ve skříni nějaké oblečení, pojď." Vzhledem k tomu, že jsme byli s Clare skoro stejně velké a hubené, klidně jsme si mohly půjčovat věci.

Vytáhla mi ryflovou sukni s širokým páskem, když jsem si jí oblékla, zjistila jsem, že jí mám těsně pod zadkem, takže jsem hned začala protestovat, ale Clare mě umlčela tím, že pokud tam nechci jít v teplákách nebo nahá, tak si na sebe tu sukni vezmu a taky že vzala.

Potom vytáhla červený top bez ramínek, zase jsem protočila oči, ale neprotestovala jsem. Celý vršek vlastně držela guma, vzadu totiž látka byla volná a odhalovala záda a protože byl top bez ramínek, musela mi Clare půjčit i podprseknu bez ramínek, co už bylo horší. Nebyla jsem tolik vyvinutá jako ona, ale vyštrachala nějakou z doby, kdy byla mladší.

Doladila mě ještě řetízkem a pár narámky, naušnicemi, jediné co vůbec neměnila byl můj pearcing v pupíku.

Nechala jsem si ho udělat ve třinácti jako důkaz, že jsem protestovala proti macešině nadvládě.

Já jsem byla hotová, ještě mi Clare půjčila boty na podpatku. Tradáááá upřímně nepoznala jsem se, ale teď byla na řadě Clare.

Mě namalovala na červeno a sebe na oranžovo. Nechala si vlasy navlnit a za oblečení měla taky mini sukni v černé barvě a pomerančové triko přes rameno.

Obě dvě jsme byli tohové a jako vždycky jsme to zakončily fotkou, která se tak za dva dny objevila na facebooku.

Ještě jsme měli chvilku čas a tak jsme dále drbaly, až do té doby než zazvonil zvonek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!