Tianina pomsta - 4 Kapitola - Pravda?

26. května 2013 v 13:29 | Cathrin Nira de Linere |  Tianina pomsta
Jistě jste si všimli, že má přezdívka se trochu rozrostla, nevím ani proč a původ, radši nebudu rozebírat :D Důležité je, že tady mám další kapitolu, již hlabní povídky Tianiny Pomsty! Konečně se dostáváme do příběhu. K tomu mám další nápad na povídku a mám k ní už první kapitolu, ovšem jí ještě nezveřejním. :D Na to si budete ještě nějaký čas počkat. :D Takže a přidávám tu další kapitolku!


Celá pařba už byla v plném proudu. Clare byla prostě dokonalou hostitelkou a rozjela to už na úplném začátku.

Já jsem jejich rozjetou náladu zatím nijak nepochytila. Celou dobu jsem byla opřená o kuchyňskou linku a dívala se na partu samých bláznů.

Zazvonil zvonek a Clare se začala vymotávat z tanečního parketu. Otevřela dveře a usmála se, poodstoupila a dovnitř vešli Mathew a Sofie.

Clare je oba objala, potom krátce něco řekla a zase šla někam jinak.

Mathew jí ovšem chytl na loket a něco zašeptal, zdálo se, že nechtěl, aby to věděla Sofie. Clare se rozjařila a otočila se směrem ke mně.

Rychle jsem stočila pohled jinam a tvářila se, jakože se nic neděje, jenže dělo.

Sofie svého bráchu objala a šla s Clare někam pryč. To už jsem si zase začala všímat lidí okolo, abych se nemusela zbytečně žárlit.

"Co ty tu tak osamoceně?" ozvalo se vedle mě a pevně stiskla víčka, až to zabolelo, kousla jsem se do rtu.

"Ale nějak mě dneska nechytá šílená nálada." Řekla jsem jako by nic. Jenže ono něco bylo, něco bylo se mnou, protože sem si dnešek měla užívat a ne jen tupě zírat.

"To jsme dva." Aha, tak to je fakt super, pomyslela jsem si. Možná bychom dál mlčeli a to by mi vyhovovalo více, jenže jsem si vzpomněla na můj menší dluh.

"Víš, díky za to, že jsi mi dneska v té fyzice pomohl." Vysoukala jsem ze sebe a snažila se, aby to znělo přesvědčivě.

"Není zač, už od začátku šlo poznat, že fyzika není tvá silná stránka." Co to řekl?

"To není pravda, náhodou mi z ní vychází dvojka, to že někdo něco jednou neví, neznamená, že mu to nejde." Odsekla jsem a založila si ruce na prsou, taková drzost.

"A nevychází ti ta dvojka jenom kvůli Clare?" odfrknu si.

"Ty prostě nedokážeš uznat, že nejsi mistr světa co?" dloubla jsem do něj, ale s ním to ani nehnulo, naopak se poprvé za den ušklíbl!

"Já o sobě nic takového netvrdím."

"Protože jsem ti to teď řekla."

"To jsi na všechny taková?" podíval se na mě pronikavě a já měla chuť sklapnout.

"Jaká taková?"

"Nepřátelská?" Já že jsem byla nepřátelská, to on se začal hádat.

"Za prvé to ty ses tady začala hádat, za druhé ne nejsem, jenom mě štveš a za třetí měj se." Otočila jsem se a chtěla jít pryč.

"Tak počkej." Za jiných okolností, bych se zastavila, ale nyní ne.

"Trhni si." Byla jsem už venku z kuchyně a šla jsem směrem ke schodům.

"Tak počkej, já to tak nemyslel." Chytl mě za loket a otočil k sobě, sykla jsem bolestí. Za ten loket mě chytil fakt silně.

"A proč bych měla, abys mě zase urážel?" tato slova ho možná ranila, ale nedal to na sobě znát.

"Ne."

"Tak co?" já se nedala, nenechala bych nikdy nikoho, aby mě urážel.

"Nech ji na pokoji." Otočila jsem hlavu a za námi stojí Lucas. Očima se měřil s Mathewem, který mu jednoduše odolával.

Snažila jsem se mu vytrhnout, ale Mathew mě pořád silně držel za loket a nehodlal pustit. Lucas postoupil o krok blíž a já si mezi nimi přišla nějaká malinká.

"Přece se nechceš prozradit ne?" Mathew mě pustil a já klopýtla, Lucasovi se na tváři objevil spokojený úšklebek a přešel ke mně.

"Ty ale taky ne." Zavrčel Mathew a odešel pryč. Koukla jsem se k ostatním, díky bohu si nikdo ničeho nevšimnul.

Jen Clare se Sofií a Amy s Timem nás hypnotizovali pohledy.

Stále jsem to nemohla vstřebat, jak se nechtěli prozradit? Co tohle celé mělo znamenat? Ještě stále jsem se dívala za Mathewem.

"Jsi v pohodě?" z přemýšlení mě vytrhnul Lucasův přátelský hlas, což se o něm ještě před chvíli říct nedalo.

"Jo o nic nešlo, jen jsme asi oba šlápli vedle." Zahýbala jsem loktem a usmála se na něj.

"Aha." Pokusil se o úsměv, ale vypadalo to spíš jako pořádný škleb.

"Přesto by ses od něho měla držet dál." Dodal jakože nic.

"A to jako proč?" nevěděla jsem proč, něco takového říkal a už vůbec jsem nechápala, proč jsem se Mathewa zastávala.

"Já myslel, že jste si nesedli." Lucas nikdy nedokázal zakrývat své city. A jeho překvapení mě znejistilo.

"Tak jsem to nemyslela, jen prostě že… nech to plavat." Mávla jsem nad tím rukou a snažila se vymyslet něco, čím bych odvedla téma Mathew.

Lucas se na mě podezřívavě podíval, ale nakonec jen zavrtěl hlavou. Zdá se mi to nebo se všichni začali chovat podivně.

Nehodlala jsem se tou otázkou pro dnešek pronásledovat.

"Psal jsi mi, že mi chceš říct něco důležitého." Vzpomněla jsem si na Clařin výraz.

"Taky už jsem ti to řekl, aby ses držela dál od Mathewa a Sofie." Usmál se na mě, ale v očích jsem mu četla prosbu.

"Jenže to nepůjde." Prohlásila jsem.

"Proč?"

"Zjistila jsem, že mám hodinu buď s Mathewem, Sofií nebo Clare a jindy se dvěma z nich, ale jsem pořád s nimi." I tohle mi bylo podezřelé, ale sváděla jsem to na hloupou shodu náhod, ale začala jsem o tom dost pochybovat, když Lucasův obličej zbledl, poté zčervenal a nakonec nabral svůj pravý snědavý odstín.

"Chvilku počkej." Nezněla to jako prosba, nýbrž jako rozkaz.

Lucas se prvně prodral k Timimu a Amy, kteří spolu zrovna tančili na pomalou písničku. Vždycky jsem obdivovala čistou hnědou barvu Amyniných vlasů a lávových očí.

Něco jim krátce řekl a oba se zatvářili šokovaně a naštvaně zároveň.

Hned na to vyrazili k Clare, která se začala tvářit jako kus kamenu, Sofie se snažila smát a Mathew stál radši stranou.

Potřebovala jsem se tam nějak nepozorovaně dostat, jenže to bylo na druhém konci místnosti a zcela dokonalém místě, abys viděl jakýkoliv pohyb.

Fajn, ale něco jsem vymyslet musela.

Vzala jsem to přes kuchyni a namířila si to rovnou k nim. Proč ne že? Až na to že já měla plán.

Bylo mi jasné, že mě zpozorují a taky se tak stalo. Všichni ztichli a já prostě jen prošla, sama sebe jsem se ptala, co to zase vyvádím, ale na únik bylo pozdě.

Vlezla jsem do dveří, které jsem nechala pootevřené, ničeho si nevšimli.

"Mě to nezajímá Clare, porušila jsi dohodu!" byl to Amyn hlas a zdál se být pěkně podrážděný.

"Copak ti to nedošlo Amy? Naše dohody se ruší." Clare zněla povýšeně a nepřátelsky, tohle nebyla moje kamarádka.

"To říkáš brzo, prostě si nám vrazila dýku do zad." Bylo zřejmé, že se mezi sebou hádali, ale o čem se mohli takhle pohádat?

Pokusila jsem si stoupnout na špičky, abych je viděla, ale to byla osudová chyba. Proklínala jsem boty na podpatku a mokré podlahy.

Noha mi podklouzla a já spadla, čímž jsem samořejně rozrazila dveře.

"Tiano v pohodě?" zeptal se mě Tim a já zrudla.

"Jo." odsekla jsem mrzutě, tenhle večer je za trest.

"Ty jsi nás špehovala?" Clare zněla zase úplně jinak.

"Ne." Vyhrkla jsem rychle a došlo mi, že jsem právě udělala chybu. "Jen jsem uklouzla, protože nějaký pitomec polil podlahu." Obhájila jsem se, modlila se, aby mi to uvěřili.

"Aha. Chudáčku." V tu chvíli bych Tima nejradši zabila, ale byla jsem ráda, že uvolnil situaci. Jenže moje iluze o dokonalém přátelství, se poděla ta tam. Všechno bylo úplně jinak, než jsem si myslela.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená hrdinka z Tianiny Pomsty?

Sofie 28.6% (2)
Tiana 42.9% (3)
Clare 28.6% (2)

Komentáře

1 Whitney Whitney | Web | 26. května 2013 v 13:48 | Reagovat

wow od začátku do konce boží! :) máš pěkně promakané detaily :)

2 Cathrin Cathrin | E-mail | Web | 26. května 2013 v 14:15 | Reagovat

[1]: Moc děkuji, taková pochvala :D Udělal mi velkou radost, vážně děkuji ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!