I Love Him - Zápis 1

30. června 2013 v 13:01 | Cathrin Nira de Linere |  I Love Him
Mám taky první zápisek, původní jednorázovku, která měla být delší a nějak končit, ale nestalo se tak :DD tak doufám, že se vám bude líbit :*** :))) A já se pokusím zapracovat na Tianině Pomstě.


5. 9. 2013

Miluju ho, strašně ho miluju. Jenže co když láska je jen prokletí? Ti co jí mají, na ní shlíží jako na krásu samou o sobě. Ti co jí neznají, shlíží na ty, kteří jí znají jako na blázny s růžovými brýlemi. A ti co jí znají, ale nemají, trpí a doufají v něco, co se třeba nikdy nestane?

Existuje tolik lásky a přitom vlastně žádná. Nedává to smysl, ovšem já chápu. Bolest třeba jen vidět toho koho milujete a on se na vás dívá jako na někoho, koho jen zná.

Otázkou je, jak? Jak se můžete do někoho zamilovat a třeba ho skoro neznat?

Možná to zní jako kravina, ale já ten pocit znám a dost to balí, na to vemte jed.

Milovat je větší cit než plakat, bulet, smát, řechtat se.


"Scarlet! Přestaň si čmárat!" zakřičí na mě moje nejlepší kamarádka Arlene, je celkem oblíbená, pěkná a ještě ke všemu je nadaná na sport a umění.

"Vždyť jo." Zamumlám si sama pro sebe a odložím pero, kterým jsem právě škrábala na papír své pocity, které mě trápily už pěkných pár měsíců.

"Co to zase píšeš?" vytrhne mi papír z ruky a pozorně čte řádky. Potom trhne rukou dolů a podívá se na mě významným pohledem.

"Už zase? Scarlet! Tímhle se jen užíráš." Naštvaně pohodí papír ke mně a dá ruce v bok. Sehnu se po papíře, ale na Arlene se nepodívám.

"No tak zlatí. Netrap se." Sehne se ke mně a obejme mě, oplatím jí objetí a vysoukám se na nohy. Popadnu tašku a obě jdeme do jazykové učebny, kde máme další hodinu.

"Scarlet už se přestaň trápit." Začne znova, ale já jen zavrtím hlavou. Chci jí říct všechno, co cítím, ale je pro mě těžké jí to říct. Nerada mluvím o svých pocitech a už vůbec ne takhle na veřejnosti, příliš se bojím, že by to slyšel někdo, kdo by to slyšet nemusel.

"Jak to jde s Ianem?" zeptám se jí a ona se napůl usměje a na půl zašklebí. Ian je její kluk a chodí spolu už asi tři měsíce, trochu se divím, že jim to přes ty prázdniny vydrželo.

"Je to čím dál lepší. Už se ani tolik nehádáme." Prohlásí šťastně a já se na ní usměju, přála jsem jim to.

"Máš štěstí, víš o tom?" kouknu na ní a ona se na mě koukne pohledem typu, Už zase začínáš.

"Nech toho! Na tebe taky někdo čeká, co s Victorem? Podívej, támhle zrovna jde." Kývne kámoška hlavou na druhou stranu chodby. Victor tam stojí a něčemu se směje. Je o rok starší, ale pár mých zdrojů mi řeklo, že se mu líbím.

"To je toho." Protočím oči a usměju se. Arlene jen podezřívavě nadzvedne obočí a zasměje se. Od doby kdy byl mezi ní a Ianem klid, měla neustále dobrou náladu.

"Prostě jen říkám, ať se rozhlédneš kolem sebe. Pochop, že kluci jako je Christopher, jsou pro tebe zbyteční, ty si zasloužíš někoho mnohem lepšího, tak přestaň být taková."

"Jasně tak pojď." Zatáhnu jí za loket s úsměvem, prostě jen ona mě mohla donutit se smát, něčemu nad čím bych jindy začala usilovně přemýšlet.

"Jenže je to těžké…." Zašeptám.

"Víš, co mám nápad. Nebudeme to řešit." Povzbudivě se usměje a já jen s úlevou přikývnu.

"Co nebudete řešit." Ozve se za námi a mně se sevřou všechny vnitřnosti a srdce naběhne do sprintu. Říkám, že mám vždycky smůlu na to, aby můj rozhovor o mých pocitech málem vyslechl člověk, který by ho slyšet neměl.

"Nic pro vaše uši." Odpoví pohotově Arlene a nepřátelsky přimhouří oči, ale pak se usměje. Nechápu, jak může moje kamarádka být vždy tak okouzlující a pohotová.

"Ale no tak my to nikomu neřekneme." Snaží se Mark, vím, předem, že zbytečně. To o čem jsme se bavily, se nejspíš nikdy nedostane na veřejnost.

Vyjdeme s Arlene o pár schodů výš, až na to že má kamarádka se zastaví. Otočí se a na tváři se jí ukáže její typický úsměv.

"Pokud se nemýlím, vy jste o patro níž." Ukáže tenkým prstem pod sebe a pohodí svými dlouhými vlasy.

Jdeme nahoru a jsme zase samy.

"Ještě že nejsou na stejném patře." Oddechne si Arlene a sedne si na malou skříňku, která tu stojí jen tam pro nic za nic.

"Taky si říkám." Špitnu a pořád se celá klepu.

Arlene se na mě smutně podívá, ale potom nadšeně zaklepe na místo vedle sebe. Jdu se k ní posadit a povídáme si celou přestávku, do té doby než začne hodina.

Angličtina probíhá jako vždycky nudně a jen občas někdo prohlásí vtipnou poznámku.

"Scarlet odnes třídnici, máš službu." Osloví mě učitelka a podává mi pár listů obalených v červené složce.

Nesnáším nošení třídnice, když zaklepete na učebnu a potom vejdete, tak se všechny pohledy otočí na vás, aby aspoň na chvíli unikli nudnému zápisu.

Otráveně se zvednu a ploužím se chodbou, abych se dostala o patro níž co nejpomaleji. Stejně je nevyhnutelné, abych tam došla.

Jdu po schodech, a když stoupnu na mezipatro, do někoho narazím.

"Promiň." Řekneme oba dvojhlasně a já se rozechvěji. Hlavou mi projde tolik sprostých slov, ale ani jedno neřeknu nahlas.

"Zrovna pro ni jdu." Ukáže hlavou na třídnici, která leží vedle mě. Vyškrábe se na nohy a podá mi ruku, abych taky vstala.

Tak nějak mi nedochází, že se stále válím na zemi.

Opatrně se ho chytnu a jsem na nohou tak rychle, že se mi z toho trochu zatočí hlava.

"Dík." Poděkuji opatrně a zohnu se zpátky pro třídnici.

"Tak já jdu zpátky." Podám mu tu červenou blbost, a co nejrychleji mizím po schodech nahoru. Ale za rohem se opřu o zeď a podívám se na ruku, za kterou mě chytil.

Můžu tam sedět tak pět minut, nakonec se vzpamatuji a v hlavě zanadávám, že jsem mimo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!