Tianina Pomsta - 5 Kapitola - Nepřátelé na život a na smrt

2. června 2013 v 11:36 | Cathrin Nira de Linere |  Tianina pomsta
Mám tu pro vás další kapitolu! :D Ten název k ní příliš nesedí, ale nenapadlo mě nic lepšího jen tak z fleku :D Tato kapitola je skoro o ničem a je kratší než ostatní, ale u další vám to vynahradím ;D


Převrátila jsem se na druhý bok, do očí mi svítily sluneční paprsky a příjemně mě lechtaly na tváři. Jen kdyby mě tolik netřeštěla tolik ta hlava!

Zamručela jsem a vztekle odhodila peřinu, nesnášela jsem vstávání. Kdo taky jo že?

Posadila se na okraj postele, měla jsem na sobě jenom spodní prádlo se srdíčky, takže jsem se okamžitě oklepala zimou a chtěla jsem zalézt zpátky pod vyhřátou peřinu.

Objala jsem paže a šla, popadla kupičku oblečení, které jsem měla na dnešek přichystané, ohlédla jsem se, Clare pořád ležela ve své obří posteli a trochu pochrupovala. Popravdě si jsem si ani nepamatovala, jak jsem se dostala do postele.

Poslední vzpomínky na párty, byly divoké a lehce nesrozumitelné.

Zalezla jsem do koupelny a potichu zavřela dveře.

Div jsem nenadskočila hrůzou. Mathew stál na druhé straně koupelny jen v roztrhaných džínech a můj pohled utkvěl na jeho vypracované postavě.

Sakra! Cítila jsem, jak jsem zrudla. Nevěděla jsem, jestli to bylo tím, že jsem před ním stála skoro nahá nebo jsem předtím na něj civěla jak smyslu zbavená, možná to bylo obojím.

"Eee sorry, já půjdu." Otočila jsem se a připadal si ještě trapněji. Co tu vůbec dělal? Neměl být doma, i když jsem dost pochybovala, že by se někdo po včerejšku dostal ve zdraví domů. Každopádně vypadal hodně dobře na rozdíl ode mě.

Přitiskla jsem si oblečení více k tělu a šáhla po klice.

"Ne počkej." Řekl a poslední písmena polkl.

Otočila jsem a nervózně přelétávala očima všude možně, jen abych se nemusela dívat na něj.

"Půjdu já." Vstal z okraje vany a přišel ke mně, sjel mě pohledem od hlavy až k patě. Super to mě teď hodlá očumovat? "Mimochodem sluší ti to." Otevřel dveře a vyšel ven. Uviděla jsem Dianu, jak se šklebila. Úžasné, určitě si zase budou něco myslet.

Rychle jsem se oblékla. Měla jsem na sobě světle modrou čtverečkovanou košili, uplé džíny a upletla jsem si culík přes pravé rameno.

Dala jsem si linky, řasenku a trochu pudru, tak konečně jsem byla hotová. Ještě jsem se nastříkala svou oblíbenou voňavkou u Clare a vylezla ven.

Přede mnou stála Clare v hodně špatném stavu. Měla rozmazanou řasenku a vypadala zeleně.

"Bože mě je blbě." Ustoupila jsem jí, aby mohla vejít a zase dveře zavřela.

"Vypadáš příšerně." Poznamenala jsem s úšklebkem a Clare po mě vrhla propalující pohled.

"Díky." A rychle si opláchla obličej studenou vodou. V tu chvíli to nebyla Clare, kterou jsem viděla před chvíli, tahle nabrala zdravou barvu a vypadala čile.

"Lepší." Usmála se na sebe do umyvadla a začala se přehrabovat ve skříni, kterou tu měla.

Oblékla si světle zelené legíny a to dlouhé žluté triko, přes které si přepásala tlustý červený pásek. Do toho si dala velkou červenou mašli do vlasů.

Připadala mi jako semafor, ale nechala jsem si to pro sebe, protože jí to i přes to slušelo. Tak jako pokaždé se perfektně nalíčila a otočila se ke mně.

"Mimochodem co to bylo, když odsud vyšel Mathew?" zeptala se mě a významně zahýbala obočím.

"Nic." Odsekla jsem. Nechtěla jsem si tu chvíli připomínat.

Clare se zasmála, ale nic neřekla.

Nakonec jsem zjistila, že jsme v barák zůstali všichni a všichni, až na Amy, Tima, Lucase, Clare, Mathewa a Sofii, vypadali příšerně, co si budeme povídat.

Hned první hodinu ve škole jsme psali test. Jak já jsem neměla ráda naší učitelku zeměpisu, samořejně jsem téměř nic nevěděla.

Nikdy bych nevěřila, že bych to řekla, ale díky Bohu za Mathewa. Nebýt jeho byla, by ta písemka dopadla hodně špatně. V tu chvíli jsem měla chuť mu dát pusu, ještě že jsem si to na poslední chvíli rozmyslela.

Celý den se zdál být skoro až dokonalý, nebýt celkové nevraživosti mezi Clare a Lucasem. Přitom se ještě včera spolu bavili a byli kamarádi na život a na smrt. Házeli po sobě vražedné pohledy a pokaždé se mi zdálo, že jejich oči se zalily krví.

Navíc mi ještě stále v hlavě vrtal jejich rozhovor. O kom se to vůbec bavili?

"Ahoj." Nadskočila jsem leknutím. "Klid to jsem jenom já, copak máš černý svědomí?" Lucas se zasmál a já jsem se zakabonila.

"Ne byla jsem pouze zamyšlená." Odsekla jsem a jen tak naoko hrála naštvanou.

"Ale no tak."

"Co máš za problém?" zasmála jsem se a on si vzal jeden můj pramínek vlasů mezi prsty.

"Žádný. To ty máš problém, mě." Chytl mě kolem ramen a vedl chodbou. Lidé, kteří nás viděli, se za námi otáčeli a mě to bylo jedno.

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co si o mně ostatní mysleli.

Pořád mě vedl chodbou dál a dál k učebně, kde jsme měli další společnou hodinu s celou třídou.

"Hej vy dva!" Amy jsem poznala hned, ale nikdy jsme spolu nebyli velké kamarádky. Většinou jsme se jenom pozdravily a občas spolu prohodily pár slov. Jenže vždycky jsme byly obě na druhé straně skupiny.

Doopravdy jsem se jí trochu bála jejích pronikavých očí. Ta barva lávy mě vážně děsila. Navíc byla většinou lehce odměřená.

"Ahoj Amy." Pozdravil jí Lucas a zastavil mě.

"Ahoj." Vysoukala jsem ze sebe v záchvatu smíchu, Amyn obličej se ušklíbl, ale hned vypadala přátelštěji.

"No nazdar. Pojďte, už se čeká jenom na vás." Odběhla do třídy a my jí byli oba v patách, ale pořád jsme se smáli jedné hlouposti.

Všechny pohledy se stočily k nám a nejvíce mě zarazil ten Clarin, byl chladný a směřoval k Lucasovi, ten se jen zarazil.

Chytl mě za ruku a otočil se ke mně.

"Poslouchej…." Oslovil mě, ale větu neodřekl.

Za námi se objevil Mathew, jakmile jsem ho uviděla, vybavila se mi dnešní ranní scéna.

Také se začal tvářit jako kus ledu, jenže mu to na rozdíl od Clare šlo, ta spíš vypadala naštvaně. Ledově se podíval na naše spojené ruce a jeho výraz zhrubl, Lucas se sám pro sebe usmál.

Nakonec nás jen obešel a šel si sednout.

"No co jsi mi chtěl?" vyhrkla jsem a vyprostila svou ruku z té Lucasovi.

"Vlastně nic." Nepodíval se na mě a jen se šklebil na Mathewa, který se díval stejně někam jinam.

"Uvidíme se později." Rozloučil se a mrknul na mě. Automaticky jsem si šla sednout, ale myšlenkami jsem byla zase někde mimo zemi.

Co měli mezi sebou za problém, chtěla jsem se zeptat Mathewa, ale ten se zdál být nepřístupný, takže jsem držela jazyk za zuby.

Ten kluk se jednou choval úplně normálně přátelsky a po druhé byl zase jako kus ledu, co to mělo být zase za móresy.

Jak já bych byla ráda, kdybych měla tu možnost mu dát facku a říct mu, aby se vzpamatoval. Navíc jsem na něj nemohla přestat myslet od dnešního rána.

Dobrá konečně jsem si to přiznala, byl pěkný a to fakt hodně, ale pořád to neznamenalo, že měla Clare pravdu!

Čímž jsem se ve svých myšlenkách úplně ztratila a celý den jsem byla v podivném transu. Ani jsem nevěděla, jak jsem se dostala domů.

Madison mě zase seřvala, kde jsem toulala, i když jsem jí to včera jasně řekla. Otec seděl zavřený v pracovně jako každý den.

Zalezla jsem si do postele a v ní zůstala po zbytek dne. Můj život se začal postupně hroutit a to jsem nevěděla, co mě ještě čekalo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená hrdinka z Tianiny Pomsty?

Sofie 28.6% (2)
Tiana 42.9% (3)
Clare 28.6% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!