Tianina Pomsta - 6 Kapitola - Blízký

13. června 2013 v 14:23 | Cathrin Nira de Linere |  Tianina pomsta
Mám pro vás další kaitolu!! Ani jsem nepostřehla, že už jsem u šesté kapitoly :D Mám trochu špatnou náladu a nic mě nedokáže zaujmout. Proč ta láska sakra musí tolik bolet?!! ;(( Budu se snažit psát, ale ty kapitoly by byly pochmurné :/ ale i tak se pokusím :) Takže už ke kapitolce ;) ... je trochu rozčástěná, což se trochu odráží na mých pocitech, ale to vám tady vyprávět nebudu ;)


Dny rychle ubíhaly a s nimi se i ochlazovalo. Šla jsem po ulici v černém podzimním kabátku a sama pro sebe jsem se usmívala.

Vlastně jsem neměla důvod se usmívat. Mezi Lucasem s Clare panovalo divné napětí a doma jsem měla ze života peklo, takže jsem byla ráda za každou chvíli, kterou jsem trávila o samotě.

Madison se rozhodla si ze mě udělat služku, zatím jsem jí vždycky odbyla tím, že není moje matka. Vždycky se rozzuřila a nechala mě bez večeře.

S Lucasem jsem se hodně sblížila a byli jsme kamarádi jako nikdy. Mathew se na nás vždy díval s chladnou grimasou, Clare nebezpečně mhouřila oči a Sofie a byla ta, která je uklidňovala.

Takže moje a Clarino přátelství uvízlo na mrtvém bodě, hrozně mě to trápilo.

Došla jsem ke dveřím našeho domu a otevřela. Doma měl být jen Michael a toho nešlo slyšet, takže byl zalezlý v pokoji a hrál ty svoje hry. Protočila jsem nad touto myšlenkou oči a pověsila bundu na věšák.

Zalezla jsem si do pokoje a padla na postel, cítila jsem se mizerně.

Otočila jsem se na záda a zadívala se do stropu. Zaposlouchala jsem se do zvuků domu. Hučelo tu topení, slyšela jsem ťapkání Kari, nějaké křupnutí, ale žádné zvuky z bratrova pokoje.

Zamračila jsem se a opřela jsem se o lokty. Znovu jsem se zaposlouchala, ale žádná změna. Možná jsem paranoidní, ale můj instinkt mi napovídal, že něco není v pořádku.

Zvedla jsem se, vyletěla na chodbu, všechny mé vnitřnosti se scvrkávaly a srdce divoce bušilo, až mě z toho bolelo na prsou.

Vletěla jsem do pokoje od bratra a to co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Popošla jsem ještě o pár kroků k malému stolečku, kde ležel kus zmuchlaného papíru. Svezla jsem se podél zdi a oči se mi zalily slzami.


2. část


Byla jsem ohromená a zděšená zároveň, šli po Tianě rychleji než předpokládala a to se jí vzhledem k situaci vůbec nelíbilo.

Celá situace byla nebezpečná a její nejlepší kamarádce hrozilo příšerné nebezpečí.

"Bude v pohodě?" stála jsem ve dveřích pokoje Michaela, Tianiného bratra. Dívala jsem se na tu spoušť s pohrdáním a nenávistí. Ani si nevšimla, že Sofie přišla.

"Netuším. Mathew je teď s ní a já…." Nedořekla jsem větu.

"A ty jsi šla obhlédnout situaci, ale tohle nezpůsobili oni Clare. Máme tu ještě problém s někým jiným." Řekla Sofie znalecky a já se k ní překvapeně obrátila.

"Přestaň teď jednat a běž za nimi. Běž za ní, jsi její nejlepší kamarádka a ona tě potřebuje. Já se pokusím něco zjistit." Mrkla na mě blondýnka a vešla do pokoje.

Zatím jsem vešla do pokoje na druhém konci chodby. Tiana byla schoulená v náručí od Mathewa a ten ji hladil po vlasech. Kamarádka se otřásala vzlyky.

Její bratr nevysvětlitelně zmizel, ztratil se a jedinou stopou byl ubohý dopis. Znovu se ve mně objevila nenávist, ale ta teď nebyla opravdu nutná.

"Můžu?" zeptala jsem se tiše a Tiana ke mně zvedla uslzené oči. Tmavé, zrzavé vlasy jí spadaly přes ramena, nechvíli se zamyslela, ale nakonec přikývla.

Mathew se zvedl a nenápadně na mě kývl. Zavřel za sebou dveře a v pokoji nastalo ticho. Tiana se smutně zadívala na zem a já se za sebe zastyděla.

V posledních dnech jsem jí ignorovala kvůli zcela zbytečným problémům, které nebyly její. Bylo mi fakt hrozně.

"Tio?" řekla jsem, aniž bych přemýšlela.

"No?" vykulila na mě svoje velké světle modré oči. Vypadala vyděšeně, radši jsem nechtěla vědět, co se jí musí honit hlavou. Znovu se jí oči zalívaly slzami.

Nemohla jsem použít slova, protože by nevyjádřily, to jak mi bylo špatně.

Přešla jsem k ní a objala ji. Znovu se rozbrečela a já ji začala uklidňovat.

"Bude to v pořádku, určitě se najde." Usmála jsem se a jako na zavolanou jsem uslyšela policejní houkačku.

"Ne, policii ne." Zaúpěla Tia a klesla zničeně na postel.

"Postarám se o to." Nechala jsem ji v pokoji a rozhodným krokem šla pryč. Tiana měla pravdu, policie opravdu bude k ničemu, pousmála jsem se pro sebe a otevřela vchodové dveře.

"dostali jsme zprávu, že je někdo pohřešován." Zvolal jeden chlápek v policejní čapce.

Clare se na ně mile usmála. "Ovšem, jste na správné adrese. Obávám se, že vás zde již není za potřebí." Oba muži se na sebe podívali, ale než stačili cokoliv udělat.

Přiskočila k nim černovlasá dívka, dotkla se jich ledovou rukou na čelech. Snažili se odtrhnout, škubali s sebou, ale moje ruka byla jako magnet.

"Možná byste měli jet zpátky a na celý problém zapomenout, nic se neděje." Vysvětlila jsem jim sladkým hláskem.

Muži s odznaky se jako v transu otočili a mechanicky se skelným pohledem odjeli někam daleko.

Za mnou se vynořily další dvě postavy, drobná dívka s blonďatými vlasy a tmavovlasý chlapec.

"Jdeme se Sofií něco vyřídit, ty tu zůstaň s Tiou." Poručila jsem a Sofie ke mně přistoupila.

Mathew jen se zkroušeným pocitem sledoval, jak jeho sestra a kamarádka mizeli. Sám se po té otočil a šel zpět do domu.

Cítil jsem problém. Clare byla zaslepená a Sofie příliš přátelská než aby jí mohla odporovat.

Došel do druhého patra. Tiana stála opřená o zábradlí s očima červenými od slz. Byla ještě bledší než obyčejně a skoro se zdálo, že za tu krátkou dobu pohubla.

"Co se děje?" zeptala se slabým hlasem, její otec ani macecha se ještě neobtěžovali přijít.

"Sofie s Clare jeli na stanici, mě pověřily tím, abych se o tebe staral." Lhal jsem jí.

"Aha." Zachraptěla a její pohled zkameněl. Zezdola se ozvalo chrastění klíči a později i hlasy.

"To bylo příšerné!" ozval se pisklavý, nesympatický, ženský hlas.

"Ano no." Hrubý, mužský hlas zněl zkroušeně a unaveně.

"Mami Tiana neuklidila to nádobí!" zapištěla nejspíš Tianina nevlastní sestra.

"Kde jsou ti dva zmetci! Co si myslí, že je budeme jen tak živit?!" znovu se ozval ten pisklavý hlásek a nakonec i dupání do schodů.

Rychle jsem vyskočil o pár schodů výš k zrzce, abych jí kryl.

"Tiano!" zakřičí žena lehce při těle s odporně vyhlížejícími vlasy. Zarazila se, jakmile mě uviděla, ale hned vzpamatovala.

"Tak ty si ještě budeš vodit návštěvy!? Okamžitě ať vypadne! A ukliď to nádobí, co si o sobě myslíš, ty potvoro jedna zkažená!!" začala řvát a přitom si nevšimla, že se něco dělo.

Tiana jen vyvalila oči a stáhla se.

"Tak zaprvé madam nikoho vyhazovat nebudete, tento dům není váš. Zadruhé přestaňte po ní řvát a zatřetí Tiana není vaše služka, co kdybyste si ty svoje dokonalé ručičky taky namohla?" odpověděl jsem hrubým hlasem, ale to tu ženskou vůbec neodradilo. Naopak se začala ještě více vztekat a všude padaly nehezká slova.

"V pořádku!" vykřikne Tiana, která měla zase na krajíčku. "To je v pořádku Madison, já se o všechno postarám." Sklopila hlavu a vydala se tiše po schodech.

Vydal jsem se za ní a přitom jsem pořád upřeně pozoroval Tianinu macechu.

Ta mě ovšem chytla za ruku, ale hned cukla a vyděšeně se na mě podívala.

"To není možné." Zašeptala a běžela někde pryč nahoru.

Náhle jsem měl jasno, Tiana v tomto domě nemohla zůstat ani o minutu déle, byla v nebezpečí. Kouknul jsem se na křehkou postavu, která zmizela za rohem, a vytáhnul mobil z kapsy u kalhot.

"Co se sakra děje, že bez nás nevydržíš ani pět minut?" ozval se sarkastický hlas Clare a v pozadí jsem slyšel hlas své sestry.

"Potřebujeme ji zasvětit a nejspíš jsme se úplně mýlili. Clare za ty problémy nemůžou Lucas, Tim ani Amy. Připravte zasvěcení hned." Nečekal jsem na odpověď. Skončil jsem rozhovor.

Nenápadně jsem se vplížil do Tianiného pokoje a vytáhl větší tašku, musela odtud vypadnout hned.


3. část


"Kde je Michael?" ozval se za mnou otcův hlas, jak jsem umývala špínu z pozlaceného talíře.

Otec byl ve tváři bílý a měl obrovské kruhy pod očima.

"Ty to nevíš? On je pryč? Zmizel." Odpověděla jsem v slzách, proč utekl. Chtěl pryč kvůli mně? Madison? Nebo snad otce? Unesl ho někdo?

"Michael…" otec se zhroutil na židli, ale já s ním nechtěla mít slitování za celé roky s námi ani nepromluvil.

"Tiano?" ozval se hlas od Mathewa. Otec se podezřívavě otočil, a když ho spatřil, ztuhnul.

"Ano?" zeptala jsem se a vypnula jsem vodu.

"Musíš jít se mnou hned." Znělo to tak naléhavě.

"Nikam nepůjdeš! Já tě s ním nepustím." Otec se postavil přede mě, ale já jsem proklouzla mezi jeho rukama a tiskla se k černovlasému klukovi, kterému jsem teď bezhlavě důvěřovala.

"Ne tati, já už tady toho mám plné zuby. Sbohem." Netušila jsem, že si tím zpřeházím celý život a jak moc svého činu budu litovat.

Vyšli jsme do noci a odjeli pryč, zatímco mě sledovala shrbená postava mého otce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbená hrdinka z Tianiny Pomsty?

Sofie 28.6% (2)
Tiana 42.9% (3)
Clare 28.6% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!