6 Kapitola - Život Příběhem

15. července 2013 v 11:45 | Cathrin Nira de Linere |  Život příběhem
Hahahah :D možná jsem pryč, ale nepřestanu vás otravovat :DDDD Máme tu další, už týdny se sušící, kapitolu Život Příběhem :D Tahle kapitola byla docela šok pro mě, protože opravdu jsem nevěděla, že bude nakonec příběh vypadat takhle :DDD No co už... tady je!



Dostat se před andělský soud bylo něco úžasného, a zároveň velmi nečekaného. Celým mým tělem proudily podivné vibrace, které vycházely z něčeho neznámého.

Kolem mě se kroutila mlha, která tvořila oblaka nad Zemí, bylo tu živo možná až příliš. Všude kolem mě se ochomýtali duše, které měly to štěstí a nebyly vydány na pospas životu v "Dolním městě". Tohle oslovení se mi nelíbilo, byl to jasný náznak toho, jak si mysleli, že jsou nadřazení.

Potom tu byli andělé, pozoruhodné bytosti, o kterých jsem si myslela, že neexistovali. Na rozdíl od duchů se chovali klidně a soustředěně, ale příliš vážní, úsměv jsem u nich snad ještě nezahlédla.

Stála jsem tam jako solný sloup a nevěděla kam jít.

Tu mě někdo zatahal za rukáv, prudce jsem se otočila a uviděla malou holčičku, mohlo být jí tak sedm, osm víc ne.

"Madam, andělský soud vás očekává. Pojďte za mnou." Řekla dušička jemným hlasem a vyšla skrz hustý proud plný zesnulých a andělů, přesto jsem jí bez jediného slova jsem jí slepě následovala.

Kráčely jsme a zanedlouho jsem neviděla jedinou dušičku.

"Kam to jdeme?" zeptala jsem se holčičky, která šla se stoprocentní jistotou, když mi neodpovídala, předběhla jsem jí a otázky zopakovala s tím, že jsem šla pozadu.

Najednou jsem pod sebou ucítila prázdno, s výkřikem mě dívčina strhla zpátky. Když jsem konečně nabrala stabilitu, koukla jsem se dolů. Pode mnou byla hluboká propast, která končila pouští na Arabském poloostrově.

Holka natáhla ruku a k nám přivanuly další mraky.

"Místo kam jdeme, před vámi musí být prozatím utajeno." Odpověděla mi konečně na otázku, chtěla vyrazit, ale zarazila se a ještě se ke mně otočila.

"A dávejte si pozor i v posmrtném životě čeká úplná smrt za každým rohem, i když si to třeba neuvědomujete." Její výhružná slova mi zněla v hlavě, znamenalo to snad, že věděla něco o tom, co mě mělo čekat? S myšlenkami někde úplně mimo svět, jsem jí znovu začala následovat.

Najednou jsme začaly sestupovat, už jsme nešli po čistých bílých mráčcích, ale po hustých tmavých mracích, což naznačovalo, že někde pod námi je silný déšť.

Konečně jsem cítila znova pevnou půdu po nohama, samořejně obrazně řečeno.

Vzhlédla jsem a to co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Právě jsem stála na boží hoře, Olympu. Byla jsem si tím tak jistá, stejně jako jsem si byla jistá svým jménem. O to víc mě zaujaly postavy, které zde byly přítomny.

"Ale já myslela, že andělský soud se jmenuje podle andělů." Začala jsem přemýšlet na hlas a všechny pohledy se stočily mým směrem.

"Také že ano, jenže naše křídla jsou tvořeny z velmi jemných látek, které téměř nelze vidět." Oslovil mě jako první líbezný, ženský hlas.

Byla to řecká bohyně země, Gaia.

"Jen lidé si z nás udělali bohy." Zahřměl bouřlivý hlas, hlavou mi proletělo jediné jméno, Zeus.

"Ale kvůli tomuto tu dnes nejsme. Proč jsi přišla až sem?" přerušila všechny něžně bohyně lásky Afrodite.

"Moje přání je prosté, chci získat zpátky svou moc čarodějky, kterou jsem ovládala za živa." Hrdě jsem vztyčila hlavu, celá místnost se zalila hrobovým tichem, všechny mé přání naprosto ochromilo.

"To nejde." První kdo prolomil ticho, byl Arés, bůh války. Probodla jsem ho pohledem a vůbec netušila, kde se ve mně tato drzost vzala. Všimla jsem si usměvavého pohledu Artemis alias Diany, bohyně lovu, měsíce a především čarodějek.

"Já s ní souhlasím." Prohlásila a tentokrát se všechny pohledy podívaly na ní.

"Proč bys měla souhlasit? Proč by si měla něco takového zasloužit?!" okřikl jí Arés a jeho oči přímo vzplanuly. To však Dianu nezastrašilo a dokonce udělala krok vpřed.

"Protože ta dívka prokázala, že se nebojí stejných ubožáků, jako jsi ty, zkrátka si mě získala svým odhodláním a drzostí. To jí nemůžete zapřít, kolik ubohých dušiček by se tu před námi složilo, jistěže hodně, ale ona se drží a ještě ke všemu se na nás nedívá jako na výše postavené bytosti, ale nám rovné. To jsou mé důvody Arési." Mluvila pomalu, hlasitě a na každé slovo dávala důraz. Uvnitř ovšem nebyla tak odvážná, jak si bohyně myslela. Jenže takové mínění jí mohlo jen prospět.

"Ty! Zrovna ty! Mně říkáš, že já jsem ubožák?!" Arésovi samořejně tato poznámka neutekla a na Olympu se schylovalo k pořádné přestřelce.

"Jsi, vyvoláváš jen samé nepokoje a války, tomu se říká ubohost." Pohodila svými bílými, neposlušnými vlasy a ještě se provokativně ušklíbla, Diana jí byla velice sympatická už od začátku.

"Jak si dovoluješ…" začal se znova hádat Arés a zdálo se tito dva, byli pořádně tvrdohlaví, než aby někdo z těch dvou ustoupil.

"Tak už ticho! To stačilo." Zasáhla Héra, která celou dobu seděla na pozlaceném křesle a události jen tiše sledovala.

"Máš pravdu, Diano, tato dívka prokázala, že je hodna naší úcty. Proto jí můžeme vyhovět, ale bude muset zdolat tři těžké zkoušky." Rozhodla pevným hlasem, že se nikdo dokonce ani Zeus neodvážil jí odporovat.

"S tím nemohu, souhlasit Héro, nedovolím, aby se Catherine něco stalo." Zasáhla nekompromisně Diana a v jejích očích se objevilo zoufalství, úleva i štěstí. Oči jí zajiskřily a šťastně se za na mě usmála.

"Stále nechápu, proč za tou dívkou tolik stojíš." Všichni se tvářili nechápavě, jen Afrodité se smála od ucha k uchu.

"Copak jste to už předtím tolikrát neviděli?" promluvila jemně a pokračovala, "Máte pravdu přímo před sebou, ale jste jako slepí, neschopní ji naleznout. Stačí, nahlédnou za roh svého zaslepení, které zatemňuje vaši mysl. Stačí se kouknout pořádně očima bytosti, kterou máte v sobě."

"Afrodité opravdu netuším, o čem to mluvíš." Zasáhl Zeus a svraštil obočí nad křehkou dívkou s věnečkem kolem hlavy.

"Artemis řekni jim pravdu, i když je tak jednoduché jí nalézt, ale upozorňuji, že i pravda skrytá za rohem může být šok." Usmála se a tvář jí zakryly zlaté vlasy.
Slova, které Diana pronesla, mnou projely jako šíp, řízená střela, kterou nešlo zastavit. "Ona je totiž moje dcera."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!