1 Kapitola - 2/2

13. listopadu 2013 v 14:32 | Cathrin Nira |  Potomci Lazuritu
Mám pro vás druhou část, pro mne zcela zbytečné, pro vás zcela zásadní kapitoly :D Věřte mi, že pokud jste si mysleli, že první kapitola byla hrozná, nečetli jste tu druhou :D Tak já nebudu kecat a vzhrůru číst!

Kapitola má:
1472 slov z 3855 slov


Má krátce ostříhané černé vlasy, jen přední ofinu má delší než zbytek vlasů, sytě růžové oči, jejich barva mě zarazí, přece jen tak sytý odstín se nevidí každý den.

"Tohle je Irines." Oznámí mi Deqa a pohodlně se roztáhne na sedačce.


"Ahoj." Pozdraví mě.

"Eee čau." Já jsem takový pitomec, zanadávám si v hlavě a zdráhavě se posadím.

"Nira je tu nová." Poznamená Deqa a spokojeně usrkává koktejl, položí na stůl tu kovovou misku, kterou celou dobu držela v ruce.

"Objasním ti, proč jsem tě tu zatáhla. Tady to je takový náš koutek, stejně jako ty se tu snažíme přežít, všechny možné školní akce a večírky. Na naší škole jsou buď samé bohaté barbíny, kterým školu zaplatili jejich papánci, stejně takoví kluci, šprti, kteří se s nikým nebaví a radši se učí, potom přijati patroni světů, které škola přijímá jenom proto, aby měla lepší prestiž a…." Irines si nervózně odkašle.

Deqa se zarazí a vykulí oči.

"Ježiš, Iri promiň, víš, že nemluvím o tobě, ale o těch namyšlencích, kteří si myslí o sobě něco víc." Začne se omlouvat a mě dojde, že Irines musí být patronkou.

"To vím, ale nemluvím o sobě." Podívá se na ní a střelí ke mně pohledem.

"Počkej…" zarazí se a já se k ní natočím se sedmicípou hvězdou na krku.

"Promiň, tebe jsem taky nemyslela, jen myslím ty otravný namyšlený blbečky, kteří si kvůli tomu že je Douron přijal bez zkoušek, myslí něco víc než o nás." Vidím, jak sevře pěst, musí jí to hodně štvát.

"Mě nevzali bez zkoušek, znamení jsem jim totiž zatajila." Odpovím Deqě a ta se na mě s obdivem podívá. Irines se na mě zasměje.

"Taky jsem to tak udělala." Ozve se černovláska a já se musím usmát, takže nejsem jediný magor!

"Jak já bych chtěla být patronkou." Povzdychne si Deqa, ale Irines po ní šlehne zlým pohledem.

"Nech toho! Místo moci máš doma krásného mocného mazlíčka a konec konců trochu moci taky máš." Okřikne jí. Trochu zamrkám, ale nakonec se odhodlám zeptat.

"Ty si ochránkyně…" ale větu nedořeknu, protože se jí na rameni objeví bílý malý drak.

"Bílého draka, jo už to tak bude." Ušklíbne se Deqa a pohladí dráčka po hlavičce. Ochránci tak mocných tvorů, jsou vždy sami mocní.

Do železné misky nasype pár ohnivých granulek, ale bílý dráček o ně ani nezavadí pohledem, upřeně sleduje mě.

"Asi jsi ho něčím uhranula." Zasměje se Deqa, když tu se mezi zdmi objeví zlatovlasá dívka, vlasy má po ramena úplně rovné, je štíhlá a má sněhobílou pleť.

Sundá si světle růžovou masku, takže můžu vidět její fialové oči se zelenými čárkami.

"Mili přišla." Oznámí Deqa a zlatovláska se na ní zamračí, ale pohledem se koukne na mě.

"Páni nová tvář. Hádám, že jsi Nira." Podivím se nad tím, že je tak dobře informovaná, ale nakonec přikývnu.

"Jsem Mili, budeš se mnou chodit do třídy. Páni, ty máš luxusní vlasy, taky si je chci nechat narůst do takové délky." Najednou se zarazí, když zjistí, že se Irines s Deqou na ní zle dívají. Zachichotá se a polkne.

"Vlastně jsem chtěla říct, že s námi budeš chodit do třídy." Oklepe se, když uvidí Bílého dráčka na Deqiném rameni.

"Bože Deqo to jsi ho nemohla nechat doma?" zavrtí nad tím hlavou a Irines se ke mně nakloní.

"Teď si jich moc nevšímej, hádají se skoro pořád." Zašeptá Irines a já se podivím nad jejím sametovým, uklidňujícím hlasem.

"Hele já ho doma nechat nemohla, naši jednou pryč. Jedna ségra je na rande, druhá na nějaké pařbě a bráchové šli na fotbal. Dobře víš, že ho nemůžu nechat o samotě." Protestuje Deqa, ale jde poznat, že na sebe nejsou naštvané, jen se přátelsky pošťuchují.

"Ach jo upřímně tě lituji, s tím tvorem je tolik práce, já bych to neunesla." Přátelsky poklepe Deqě na rameno a dráček po ní vrhne škaredý pohled.

Koukne na mě a zasekne se.

"Ty jsi patronka světa že?" tváří se užasle a já nevím, jak to poznala. "Nesnáším svůj život, já prostě musím být ta obyčejná holka bez schopností." Položí hlavu na stůl.

"Ale ty nejsi obyčejná, obyčejná holka by nemohla vyhrát cenu nejkrásnější dívky vašeho kraje." Povzbudivě se na ní usměju. Mili se na mě užasle podívá.

"Jak to víš?" fňukne.

"Moje kamarádka se taky účastnila a byla druhá, takže mi to prostě v televizi nemohlo ujít." Pokrčím ramenu a usměju se.

"Jak jsi vůbec poznala, že jsem patronkou?"

"Mili má na to odjakživa čuch i mě odhalila a to jsem to celou dobu před nimi tajila." Irines se na kamarádku zazubí.

Jsem ráda, že jsem tyhle holky potkala. Zdálo se, že jsou fajn a navíc s nimi budu chodit do třídy.

"Já nedokončila vyprávění." Postěžuje si Deqa a položí dráčka na stůl.

"A na naší škole se ještě vyskytují trapné roztleskávačky a sportovci jako jsou…" zase mi to nestihne dovysvětlit.

V tu chvíli si zároveň uvědomím, že mám na očích stále masku, takže si jí sundám, ale sklopím oči na podlahu. Moje oči lidi občas děsí.

"Jako jsou kdo naše sladká Deqo?" na poloviční zeď vyskočí kluk s vlasy v ohnivém schématu a oči má žlutošedé.

"Jako tito namyšlenci Niro, rozhodně si s nimi nic nezačínej, jsou úplně trapní." Založí ruce na prsou, pohodí lilími vlasy a snaží se šest kluků, kteří se tu objeví ignorovat.

"Takže nová tvář jo?" vedle mě si sedne jeden z nich a dá ruku na opěradlo za mě.

Rychle zase sklopím oči, jen jsem si všimla, že má ebenově černé vlasy. Periferně zpozoruji, že se Irines ušklíbne a Mili se zazubí.

"Ale Donny nemusíš nám potvrzovat něco, co už dávno víme." Osloví ho jeden kluk, cítím, jak mě oba propalují pohledem.

"Niro?" osloví mě Irines a já reflektivně vzhlédnu. Nezeptá se mě, jen na mě užasle kouká.

"Ty máš duhové oči." Zašeptá omámeně.

Deqa přestane hrát uraženou, Mili se přestane zubit a kluci se na mě otočí. Je příliš pozdě, abych skrývala barvu svých očí.

Otočím se, ale mou hlavní pozornost zaujmou smaragdově zelené oči Donnyho, kluka co sedí vedle mě. Teprve potom si všimnu, že kluk co sedí za ním má zlaté oči, které září do tmy.

Jindy bych se jich vyděsila, ale teď mě fascinují, stejně jako duhové i zlaté jsou neobvyklé. Navíc má rudé vlasy, což jejich zajímavost jen podtrhuje.

Sleduje mě s ledovým klidem, vedle něho stojí kluk s bílými vlasy a očima v též barvě. Další má vlasy dlouhé po ramena, tmavě modré a oči v barvě čistého moře do tyrkysové. Poslední sedí vedle Mili má hnědé vlasy se zlatým nádechem a oči v tmavě modré se zlatými tečkami a šmouhami vedle nich na zdi sedí ten s ohnivými vlasy.

"Takže patronka se sedmicípou hvězdou, která je neobvyklá a s duhovýma očima." Irines zní, jako by na mě za to byla hrdá. Já se ovšem za obojí vždy styděla.

"Ona je ochránkyně se sedmicípou hvězdou?" podiví se než ohňovlasý a zadívá se na mě.

Přikývnu se skrytým úsměvem. Pořád se sice cítím mezi touhle partou nesvá, ale už z toho nemám tak stažený žaludek jak dneska ráno.

"No páni Douron musí být samou radostí bez sebe." poznamená sarkasticky kluk s hnědými vlasy.

"Není." Deqa se na mě podívá s úsměvem.

"Jak to?" promluví bělovlasý, ale zní odměřeně.

"Nira Douronu svou sílu zatajila stejně jako Irines." Mili zvedne bradu a také se na mě zazubí.

"Takže to jsou Donny, Letro, Kvino, Dario, Juley a Toro." Zazubí se Deqa. Vyjmenuje je tak, jak sedí.

Zvednu ruku a jednou mávnu na pozdrav.

Všichni se na mě usmějí, anebo aspoň pousmějí. Najednou jsem za ty lidi neskonale ráda.

"Dneska už na to kašlu, jdu domů." Strčí Irines knížku do kabelky.

"Jo též půjdu." Prohlásí Deqa a posadí si malého draka na rameno.

"No tak holky ještě nezačala ani pořádná pařba." Sklouzne ze zdi Toro a tím zabrzdí Dequ.

"Jo přesně. Ještě jste pořádně nepařily a nikdo vás neměl šanci pozvat na parket." Mili pohodí vlasy.

"Zapomeň Mili, prostě už jdeme." Vstane vznešeně Deqa a prokličkuje skrz nohy ostatních.

"Řekni, že ty nejdeš." Obrátí se ke mně zoufale Mili.

"Ne už taky budu muset." Zatváří se naoko naštvaně.

"Takže jdu taky." Stoupne si a popadne svojí kabelku.

"To nás tu necháte samotné? Co když něco provedeme." Prohlásí Juley a očima sleduje Mili.

"Co nám je do toho co děláte, radši to ani nechci vědět. Ještě bych se dozvěděla něco, co slyšet nechci." Na to se Deqa otočí a jde ven.

"No nic tak čus." Irines mizí za Deqou a my s Mili jen zamáváme.

Najednou se zastavím.

"Zapomněla sis něco?" optá se mě Mili starostlivě. Doopravdy jsem málem zapomněla na Jesse, ale nechce se mi jí hledat. Však ona si zařídí odvoz.

"Ne, vlastně ne." Zazubím se na ni a společně jdeme ven. Všimnu si, že se za holkami otáčí hned několik lidí.

Když dojedu domů, mám ze všeho dobrý pocit. Třeba to bude snesitelné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!