11 Kapitola - Život příběhem

2. listopadu 2013 v 17:03 | Cathrin Nira
Tak jak jsem psala ve včerejším článku soustředím se teď hlavně na Potomci Lazuritu a Život Příběhem :D Tak tu přidávám další kapitolku Život Příběhem :D zjistila jsem, že s emi lépe píše na zadané témata a tak jsem si je určila, jak že jsem to udělala? :D Prohlédla jsem své oblíbené blogy, kam se téměř pravidelně vracím a koukla se na název prvního článku a celé jméno... popřípadě jedno slovo z názvu, určilo téma kapitoly... témata mám určená až do 25 kapitoly, takže teď o ně není nouze, ale kdyby kdokoliv z vás měl nějaký vhodný nápad tak budu velice ráda když se podělíte a napíšete ho do komentářů :) ;) téma této kapitoly je Posila, tak a tady je samotná kapitolka :)


V jejich okolí jsem se cítila divně. Z ostatních kobek vytáhli ještě další tři vězně, byli na tom podobně jako Charles vyhublý a zesláblý, ale ne ve fázi rozkladu.

Přišlo mi to jako slušná ironie osudu. Takhle se potkali naposledy před 200 lety, až na to že se všichni neuvěřitelně změnili, nezestárli, ale změnili se a pořád tu chyběla jedna osoba nebo snad duch? Vždyť to bylo jedno.


Daniel se odměřeně a chladně díval na bratra, takového jsem ho neznala, ale byla jsem si jistá, že bratrovi vyčítal Catherininu smrt. Sama jsem se cítila provinile a věděla jsem, že se takhle budu cítit, až do konce života.

"Tak byste nám všichni mohli něco vysvětlit, nemyslíte?" optal se Charles se šklebem na rtech. Totálně jsem nechápala, jak mohl v této situaci mluvit tímhle tónem. No jó vždyť on ve skutečnosti nevěděl, o co tu šlo, ale i tak my mohl přestat používat tu svojí drzou klapačku!

"Opravdu proč se nezeptáš sebe?! Jsi kretén, víš o tom?!!" vybuchnul Daniel dřív, než jsem to stihla já. Ani bych se nedivila, kdyby mu jednu vrazil a potom si vrazil sám.

"Copak něco tě žere? Bratře?" začal se řechtat Charles nad bratrovým výbuchem. A ten se je tak držel, ale moc dobře jsem věděla, jak by to skončilo.

A navíc já měla právo vrazit Charlesovi první. Nasupeně jsem k němu přišla a pořádně mu jednou vrazila, uslyšela jsme nechutné křupnutí, ale bylo mi to jedno.

"Drž tu svojí hubu. Rozumíš?" koukla jsem na něm z vrchu a potom jsem se otočila na Daniela, který jen významně pokýval hlavou. I ostatní se tvářili překvapeně, no jo takhle svojí drahou sestřičku neznali, dokonce i Tereza vážně pokývala hlavou a možná jsem viděla i úsměv? "Udělala jsem to za tebe, spokojený?" zeptala jsem se Daniela a ten jen spokojeně přikývl, ale jako by to chtěl potvrdit, ještě bratra kopl, i když věděl, že mu to nijak neublížilo.

"Jo spokojený." Prohlásil a já jen pobaveně nadzvedla obočí, vrazit mu bylo přesně to, po čem jsem tak dlouho toužila.

"Za co sakra?" ozvalo se z podlahy. Otočila jsem se na podpatku, to víte, když jste v ohrožení života, tak podpatky se vždycky hodily, a tvrdě ho přirazila k podlaze.

"Za to že jsi mě do všeho namočil a využil mojí slabosti. A za Catherine." Zasyčela jsem a naježila se jako kočka.

"Tak o co jde?" zeptal se Lucas, který se s Thomasem ještě ani neozval. A napjatě přeskakoval pohledem mezi mnou a Terezou. Ono vidět nás dvě při spolupráci musela být hrozně divná věc, taky jsem to těžce nechápala.

"Na to teď není čas, musíme, odtud vypadnou, než nás chytí a taky chci vaši přísahu, že nás nezradíte." Když začala Tereza mluvit, bylo to, jakoby vám do hlavy dávala brouka, kterého nemůžete vytáhnout a tak dát na její slova. Byla jsem celkem ráda, že pod jejím tlakem jsem nemusela stát já.

"Stejně ti nikdo neřekne, jestli mluvíme pravdu, tak k čemu ti ta přísaha je?" Charles stál opřený o stěnu a z nosu mu kapala krev, musela jsem se nad tím pohledem ušklíbnout, což mi oplatil ledově chladným pohledem.

"Ale je." Jemný hlas, který se za námi ozval, mi přinesl nečekanou úlevu a já měla chuť tu holku obejmout, ale nejspíš bych skončila dole na podlaze.

"Kate." Oslovily jsme ducha společně s Terezou.

"Také vás zdravím, jsem tu proto, abych kontrovala dění přísahy a na žádost, abych vás ohlídala." Začala trpělivě a hleděla na nové členy naší skupiny tak pronikavě, až se mi zdálo, že i Thomas s sebou škubl.

Možná jste to nevěděli, ale jediné co na duších bylo děsivé, kromě jejich průhlednosti, vypařovacích schopností a dalších mě neznámých možností, byli jejich pronikavé oči, byla to jediná barevná věc na celé té bílé postavě, i když i oči byly obestřené mlhou.

"Kate, nevíš, co je s Catherine? Proč už se tak dlouho neobjevila?" Danielův hlas byl nepřístupný, ale pod tou slupkou jsem věděla, že měl strach.

"Co s ní pořád máte?! Je už 200 let mrtvá a vy ji tady vytahujete z hrobu." Odsekl Charles a já znova svírala pěst, ale Kate klidně zvedla ruku, zmizela a objevila se přímo před ním a dala mu droboučkou ručku kolem krku, jako by ho chtěla škrtit, jenže duchů se nešlo dotknout a ani oni se nemohli dotknout nás. Přesto se začal svíjet a sípat. Teprve teď jsem si uvědomila, že příroda má nějaký divný smysl pro humor a osud rovněž tak.

"Neurážej jí přede mnou, jestli urazíš jí nebo snad kteréhokoliv jiného ducha, tak sám zemřeš." Otřásla jsem se při tónu jejího hlasu, i kdybych chtěla, tak bych nikdy nepromluvila tak chladně jako ona.

Potom ruku spustila podél těla a otočila se mým směrem, ale zahleděla se někam daleko za mě.

"Musíte utéct, zjistili, že se něco děje. Běžte rovně a i velkých dřevěných dveří do leva." Na to se Kate vypařila a my po velmi krátkém zaváhání dali na její slova.

Daniel běžel jako první, za ním já a za mnou trochu pomalejší Thomas, Lucas a Charles, jindy by mě ti tři hravě předběhli a na konci skupiny běžela Tereza, která hlídala, jestli nás někdo nedohání. Běžela spíš klusem než sprintem.

Do pěti minut jsme narazili na dvoukřídlé vysoké dveře. Na nic jsem nečekala, i když jsem byla po běhu trochu zadýchaná, nebránilo mi to v práci.

Společně s Danielem jsme pomalu otevřeli dveře a poté co se všichni dostali dovnitř stejně tak zavřeli, možná se to nezdálo, ale ty dveře byli těžké jako kráva.

Ocitli jsme se v červeně zdobené místnosti, nebyl tu žádný nábytek jen krb v protější a louče po stranách, připadalo mi to, že jsem se vrátila do svého dětství.

Před krbem stála ženská postava v černém plášti, který splýval až na zem. Stejně tak ebenově černé vlasy, které v odlescích ohně vypadaly, jako kdyby hořely.

"Co to sakra?!" neodpustila jsem si šeptem. Mohla by nás Kate zradit? Na tu otázku jsem si nemohla odpovědět, tenhle duch byl příliš nevyzpytatelný.

"Ona nás zradila…." Zašeptala nevěřícně Tereza a její obličej se zkroutil do bolavé ztráty důvěry.

Žena se konečně otočila, tím odhalila neuvěřitelně krásný obličej i postavu, někde hluboko ve mně se ozvala zakořeněná žárlivost na každého, kdo byl hezčí než já sama.

Měla pronikavé, lávové oči lovce a sněhobílou pleť. Vedle ní se zhmotnila Kate a na tváři měla nečitelný výraz. Ve mně se ovšem zvedl všechen vztek a já potichu zaprskala.

Jakmile udělala žena krok, naježila jsem se a velmi bedlivě sledovala každý jejich pohyb. Pomalu zvedla ruce do uvítacího gesta, měla na sobě černé lovecké oblečení, čímž u mě ještě více zvýšila nedůvěru.

"Zdravím vás, koukám, že všichni jste pod znamením Dyotrije, o tom se má přítelkyně nezmínila, ale i tak mě to nepřekvapuje. Možná bych se mohla představit, jsem Diana, vampýr."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!