12 Kapitola - Život Příběhem

6. listopadu 2013 v 21:34 | Cathrin Nira |  Život příběhem
Kapitolka je hodně krátká, ale nebojte v následujících kapitolkách vám to bude vynahrazeno. :D Téma je Strach :D Opět můžete posoudit, jak sjem téma strach začlenila do příběhu, takže komentíky budou samořejně vítané :)


K ženě před nimi ani trochu nedůvěřoval, ale jediné co nemohl pochopit nebo snad nechtěl chápat, bylo, proč je Kate zavedla sem? Přímo do náruče vampýra, dvakrát silnější bytosti než jakýkoliv Dyotrij.

Ačkoliv si to nechtěl přiznat, Diana mu naháněla strach, vampýrům se nemohlo věřit už jen kvůli jejich povaze a ona vypadala o to nebezpečněji.


S vampýrem se setkal jen dvakrát za život, když mu bylo deset a tehdy ještě bezhlavě důvěřoval Charlesovi a dnes tomu bylo po druhé.

"Nikdy jsem se Dyotrijem nesetkala, proto mne prosím opravte, kdybych řekla něco špatně. Jste spíše bytosti noci, ale denní světlo vám také nevadí. Abych vás vyvedla z omylu, vampýrům denní světlo nám nijak neubližuje, kromě toho že hůře vidíme, ale neshoříme v něm, jak si mnozí myslí. Vaše síla je založena na přírodě, máte některé schopnosti zvířat a tím se lišíte. Jenže jste si přírodu znepřátelili, a proto od vás zvířata utíkají, protože se z nich živíte. Z lidí nemusíte i můžete a nejlepší variantou pro vegetariány je míza stromů." Kupodivu nás měla celkem dobře přečtené, už jen to bylo děsivé. Ale mluvila šlechtickým hlasem, ale příliš mladým na to aby něco pořádného zažila, takže sama neměla zkušenosti, to mohlo být v nejhorším případě jejich plus.

"Ano je to tak. Jak to že si nás ještě neviděla? Je nás sice málo, ale říká se, že pro vampýra není problém vystopovat jakoukoliv bytost." Terezin hlas zněl přátelsky, za což jsem jí musel obdivovat, protože já sám bych takovým tónem nedokázal hovořit.

Chvíli bylo ticho, protože Diana v jednom kuse svírala, povolovala pěsti, takže vedla nějaká složitý, vnitřní boj, který ji podle jejího chování dlouho sužoval.

Kate vedle ní na ni krátce pohlédla, ale jinak se ani nehnula a nechala mladou vampýrku, aby se s tím srovnala sama.

"Nenávidím to tu! Celý život mě tu má matka drží zavřenou a nemůžu dál než deset kroků do zahrady! Pořád mi předhazuje, že venkovní svět je nebezpečný, že se nemusím bát, jednou určitě přijde den, kdy vyjdu, ale dnes ne. Říká to tak v kuse už třináct let a mě je dvacet jedna, už nevím, jak to tu mám snášet, chci utéct, chci pryč a vy jste má jediná naděje, jak se své otravné matce můžu vzbouřit. Nenávidím svojí matku. Prosím, pomůžete mi?" koukla na nás psím pohledem a všechny absolutně šokovala, tím že chtěla utéct s námi. Obě naše rasy se nenáviděly po celá staletí a pomoct vampýrce bylo něco jako hřích.

"Proto jsem vás sem zavedla. Chci, abyste té dívce pomohli, ona tu trpí a mohla by se vám hodit tím, že se po řádném tréninku vyrovná své matce, kterou všichni známe pod jménem Xenie." Promluvila po dlouhé době Kate a já už opravdu nevěděl, co bych si měl o tomhle duchovi myslet.

Při jméně Xenie jsme se všichni ošili. To ona vedla veškeré útoky vampýrů na dyotrije a kvůli ní jich bylo mnoho zabilo. Zbytečně se umíralo jen kvůli tomu, že si ta chamtivá vampýrka chtěla přivlastnit celý svět, ale jestli tohle byla její dcera, tak se celá situace otočila a oni měli trumf.

Věděl jsem, že ostatní napadlo totéž a byl jsem rozhodnutý. Museli jsme vzít Dianu s sebou.

"Dobrá." Promluvil jsem a do mě se opřely hned dva naštvané páry očí, které patřili Charlotte a Charlesovi, skoro to vypadalo, že ti dva kopou zase za svůj tým.

"Proč?" zeptala se odměřeně Charlotte, protože si i ona všimla Charlesova pohledu.

"Je dcerou Xenie a může nám pomoct ukončit tu válku, kvůli které jsme byli zalezlí celých 200 let hned potom, co zemřela Catherine, a byli zabiti vaši rodiče." Vysvětlil jsem klidně, ale i tak Charlotte nesouhlasně zavrtěla hlavou, věděl jsem, že se jí to nelíbilo. To ani mě ale prostě to tak muselo být.

"Odkdy se zrovna my pachtujeme s vampýry?!" zvolala Charlotte nevěřícně a její hlas se rozléhal celou prázdnou místností. "Je to dcera vampýrky, co nás zabila rodiče, copak to nikdo z vás nechápe? Vám se to neprotiví?" její otázka směřovala směrem k Thomasovi, Lucasovi a Tereze, ale nikdo z nich nehnul ani brvou, dokud Thomas nepopošel o krok dopředu a chytl svou sestru za ramena.

"Musíme to udělat, jestli chceme pomstít rodiče Charlotte. Chápu, že se vampýrů k smrti bojíš, ale zkus to, prosím." Promluví k ní bratr a ona se mu chvíli vzdorně koukala do očí, až jsem se bál, že si bude stát za svým.
"Dobrá. A nebojím se jich!" ukázala prstem na bratra, Thomas se jen zašklebil a potom jenom šeptem dodala. "Jenom trochu." Jenže potom co ona prožila jako malá, jsme to všichni chápali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!