4 Kapitola

30. listopadu 2013 v 12:21 | Cathrin Nira |  Potomci Lazuritu
Mám pro vás další kapitolu Potomků :D
Má 2 114 slov z 10 293 slov... řekněme že mám jednu pětinu :D úspěch! :D
Tak a teď už jdeme číst ;)


Sedím u Niry v pokoji na velké manželské posteli, která je pokrytá akvarelově modrou pokrývkou a milióny malých polštářků

A zamýšlím se, jak ji uklidnit.


Sedí celá ubrečená nad ztrátou své kamarádky. Když mě a holky zavolala, okamžitě jsme ji přijely utěšit, jenže teď ani nevím co říct. Nikdy jsem nepoznala tak citlivou bytost, i když to Nira sama v sobě zapírá.

Někdo zaklepe na dveře a Irines jde potichu otevřít. Za dveřmi se objeví tváře kluků, a když uvidím Torovu, odvrátím se. Sleduji ostatní, jen jeho okázale ignoruji.

"Kdo vás pozval?" zeptám se pevně, až to překvapí i mě samotnou.

"Já." Odpoví mi Mili a já blondýnku propálím pohledem.

"Konec brečení. Chápu, že jsi přišla o kamarádku, ale ještě není mrtvá, ještě jí můžou najít." Vytrhne jí z rukou malý polštář a položí ho mezi ostatní.

Nira jen rezignovaně vstane a rychle koukne na Donnyho, který jí sleduje smutnýma, psíma očima. Jo to je věc, která mu opravdu jde.

"A co chceš dělat?" i Irines se nezdá být nadšená z toho, že tady kluci jsou.

"Jestli tu vážně nejsme vítaní, tak klidně půjdeme." Řekne klidně Juley. Ale on není ten problém, proč tu jejich partu nechci.

"Ne to je dobrý. Má pravdu, nemůžu se teď schovat před světem, tím už jsem si jednou prošla." Odpoví tenkým hlasem a musí se pousmát. Možná je citlivá, ale taky je silná.

Někdo zaklepe po druhé, ale tentokrát nečeká, až někdo otevře. Dovnitř vejde Nirina sestra a zároveň naše praktikantka Anithe.

"Niro, vím, že na to teď asi nemáš náladu, ale prosím tě…." Zasekne se uprostřed věty a my ji všichni jednohlasně pozdravíme.

"Je promiň. Asi ruším, tak já to vyřeším jindy." Otočí se zpátky a kývne nám na pozdrav. Působí neuvěřitelně dospěle. Mám z ní určitý respekt a věnuju jí dostatečný obdiv.

"Ne, to je dobrý. S čím to chceš pomoct." Anithe dojde k sestře a mě až teď dojde, jak moc si jsou podobné a jak moc si musí být blízké.

"Nejde mi přečíst jedno slovo. Nějaký, inteligentní anonym, což je další problém, prostě neumí psát. Mám už z toho nervy v kýblu. Nepřečteš to?" podá sestře papír a ta se na něj soustředěně zadívá.

"Myslíš, to slovo motiv? A není to náhodou tvoje písmo Dario?" podá Dariovi papír a ten se podrbe ve vlasech.

"No asi to bude moje." Řekne rozpačitě a omluvně se usměje. Přičemž po něj Anithe vrhne káravý pohled.

"Příště za nečitelnost a nepodepsaný papír srážím jeden stupeň. Bude mi fuk, jak moc dobře vystihnete učivo, je to jasné? Proč já do toho vůbec šla." zapluje pryč z místnosti a já stihnu jenom zahlédnout její růžové vlasy.

"Ani nevíš, jak moc jsi ji podobná." Prohlásí omráčeně Mili.

"Ale nejsem." Odvětí Nira a mávne rukou.

"Tvůj názor. Ale být podobný někomu, jako je Anithe, má být pocta." Mrkne na ní.

"Tak jo nejdeme ven?" navrhne Irines.

"Klidně." Pokrčí rameny Kvino a je to jedna z mála situací, kdy se ozval první.

"Jen se převléknu, přece nepůjdu ven v otrhaných teplácích." Jde Nira do šatny, kde se taky zavře.

Všimnu si, jak Donny kývne na Tora a ten přikývne.

"Ať vás to ani nenapadne!" křiknu na ně rozhněvaně a oni se seknou.

"Ale my jsme nechtěli." Začne to zamlouvat Toro, ale jen ho zpražím nepřátelským pohledem a zmlkne.

"Co se tu děje?" Nira má na sobě proděravělé džíny na stehně, kolenu a nakonec i dole u kotníku a holenní kosti. Útlé, světle zelené triko s nápisem Keep calm & we are unicorns s rohem pod nápisem. Přesto natáhla vínově červený svetr přes ramena a ještě vytáhne černý kabátek s tlustým páskem kolem pasu.

Přece jen jsme v půlce listopadu a už začíná přituhovat, a co nevidět bude pololetí. Letos to běží nějak rychle.

Všichni se oblékneme a dole si nazujeme kozačky a kluci si ovšem stále chodí v teniskách. Zavrtím hlavou, tohle není normální. Já bych v teniskách zmrzla.

Když vyjdeme ven, ofoukne nás severní vítr, který je nesnesitelně vlezlý, ale jinak je to super. Kdyby mi někdo před dvěma měsíci řekl, že půjdu ven s Torem a tou jeho partou, vysmála bych se mu do obličeje a nazvala bláznem.

Každopádně si je neplánuju připustit k tělu moc blízko. To by nemuselo skončit moc dobře.

Jdeme po ulici a pořád se něčemu smějeme jako blbí.

Když tu se před námi objeví skupinka pěti černě zahalených chlápků, kteří se mi vůbec nelíbí. Vypadají nebezpečně a upřeně nás sledují.

"Proč se na nás tak divně dívají." Zeptám se neklidně a kývnu jejich směrem, stále se k nim blížíme a mě svírá úzkost.

"Nevím, možná se jim jedna z vás líbí." Odpoví mi suše Kvino a já ho probodnu pohledem.

"Taky se mi nelíbí." Prohlásí Nira a nevědomky se obejme pažemi. Všimnu si, že Letro, který jde celou cestu po jejím boku, ztuhne. I Donny se instinktivně přisune o něco blíž. Musím se nad nimi ušklíbnout, jsou jako dva psi.

"Prosím vás! V klidu jste tady s námi ne?" uklidňuje nás Donny a bezmyšlenkovitě se otočí k chlapům zády.

"Bacha!" vykřikne Nira a skočí před něj, ale než stihne cokoliv udělat. Odhodí ji nějaké kouzlo o několik stop dozadu.

"Sakra." Zakleje někdo za mnou, ale to už v mysli navážu kontakt a vedle mě se objeví prvně bílá bublina a teprve potom můj drahý, nejmilovanější drak.

Zdá se být v obraze. V duchu mu pokynu, ať je opatrný a když tak ať se schová.

Všimnu si, že přesně to udělal Juley a kolem něho lítá gryf s odlesky modré. Nevěřícně zamrkám, on je též ochránce?

Jenže to už se před námi objeví ohnivá, žhnoucí stěna. Kouknu dozadu a tam stojí Nira a Letro s propletenýma rukama nad hlavou. Letro se jen vzdorně dívá skrz zeď útočníkům do očí a Nira má hlavu skloněnou, aby se mohla dostatečně soustředit.

Hvězda na jejím krku svítí jenom jemně. Konečně zvedne hlavu a otevře oči, které žhnou nejspíš vztekem.

Oba dva jsou příliš neobvyklí a silní. Ti co mají znamení, se na ně nedůvěřivě koukají.

Nakonec zeď pomalu zmizí, ale oba dva nevypadají nijak zadýchaně, a co hůř ti chlápci zmizeli! Jak mohli tak rychle zmizet?!

"Niro!" vykřikne Donny a řítí se k Niře, která se nestihne otočit. Donny si stoupne před Niru, aby jí chránil svým tělem, a potom se všechno seběhne nějak rychle.

Kolem Niry i Donnyho se objeví temně zelená kopule a ohnivá koule, která mířila na Niru se rozprskne. Hned na to Nira zaútočí rudým leknínem a zasahuje jím tři z chlápků.

To už se dostatečně vzpamatuju a vzplane ve mně má dračí podstata. Než se naděju, můžu se konečně vznést, i když nemám křídla. Přenesu se za dva útočníky a rukama napodobím dračí tlamu, rozevřu dlaně a z nich vyšlehne oheň.

Uslyším křik a přestanu. Mezitím se Toro pokusí o nějaký útok, který mu vyjde z poloviny.

Juley se neslyšně připlíží se zadu k jednomu chlapovi a máchne rukou. Chlápek má najednou bundu potrhanou a okraje se zbarví od krve.

Najednou je ticho.

"Co to sakra bylo?!" vyštěkne na nás Irines a střídavě se dívá na všechny. Uvědomuji si, že jedině ona, Mili a Kvino se bitky jinak neúčastnili.

Nikdo z nás nepromluví, protože nám dojde, co jsme vlastně udělali. Zvorali jsme to, to se stalo.

"Sakra! Do háje!" ozve se Donnyho přiškrcený výkřik.

"Co se děje?" zeptá se Nira. Rty má stáhnuté do úzké linky, ale vím, že si dělá starost.

"Šíleně to pálí." Odpoví a začne si sundávat bundu. Nakonec si přetáhne i mikinu s trikem přes hlavu. Nira značně zrozpačití při pohledu na jeho vytvarovanou hruď.

"Co to." Zašeptá neslyšně Letro.

"Pane Bože." Oba dva jsou v naprostém údivu a Nira k němu rázně dojde. "Otoč se!" rozkáže mu a on se nechápavě otočí k ní zády.

"To je…." nedořekne větu a já vůbec netuším, o co tady jde. Donny má celé pravé rameno zarudlé a skoro to vypadá, že červené svítí.

"Vytváření znamení." Dopoví za ni větu Kvino klidně a všechny ledově sleduje.

Vytřeštím na něj oči a otevřu pusu. "Jak se mu může vytvářet značka? Já myslela, že jsou od narození." Začnu sekle a Irines se tváří nedůvěřivě, takhle vypadá vždycky. Když něco neví, nezná nebo nechápe, je to pro ni hrozný problém.

"Takovým to lidem se myslím říká…."

"Skrytí patroni. Mají svou moc i kouzla od narození, jen značka se neobjeví. Nikdo nezjistil proč to tak je. Značka se objeví, buď někdy v jejich životě často se to stává, když se dostanou do styku s kouzly nebo je sami použijí. Ale je tu druhá možnost a ta je trochu nepříjemná značka je vyvolaná a věřte mi, že ne zrovna dobrým způsobem. Je používána velmi černá magie. Někdy se značka neobjeví vůbec a patronům je jejich síla utajena celý život." Skočí Niře do řeči Letro a zabloumaně hledí někam do neznáma.

"Originální název." Poznamená vedle mě sarkasticky Juley.

"Chceš říct, že jsem doopravdy patronem?" vyštěkne na něj udiveně Donny.

"Vypadá to tak." Zabodne do něj svůj nemilosrdný pohled Letro a přitom mezi nimi zavládne jistý druh nevraživosti.

Nedůvěřivě se kouknu na Letra, jak něco takového může vědět?! Zavrčím a sehnu se, nikdo si mě nevšímá, což je prozatím dobře. Letro má odjakživa samé chytré řeči, o kterých jsme neměli ani potuchy a já už si nebyla po dnešku jistá ničím.

Události od zemětřesení se jenom zhoršily. A když Nira uslyší o tom všem, tak on je tam s ní. Odjakživa je tam, kde se něco zajímavého dělo. Nikdy nikde nechyběl.

Vystartuju, jako když drak chytá svou kořist. Nenápadně ji sleduje a potom jen po ní jde.

Udělám sotva dva skoky, chytnu Letra pod krkem a přirazím ho k protějšímu stromu. Nejsem silnější než on. Jenže když máte v sobě velmi hluboko dračí podstatu, může se vám to hodit.

Marně se snaží sundat mojí ruku z jeho krku.

"Deqo, co to vyvádíš?" okřikne mě Nira s Mili zároveň, nemůžu jim věnovat svou pozornost.

Všichni ztuhnou připraveni mě zastavit. Jen jediná Irines na mě hledí s klidem a Letra zabíjí pohledy. Už jí také muselo dojít to samé co mě.

"A nevíš ty toho nějak moc na to, že bys o tom neměl mít ani páru?" zasyčím na něj jedovatě. Pomalu ho dusím, ale předtím mu řeknu ještě pár věcí.

"Jak to že jsi vždycky tam, kde se něco děje. Proč toho víš tak moc. Jak to že jsi silnější než ostatní, i když nemáš být!?" pomalu ječím a on mi jen vzdorně civí do tváře a marně se snaží nadechnout. "Co jsi sakra zač a na čí straně stojíš?" uklidním se, ale pořád ho probodávám pohledy.

Teprve co domluvím, ho prudce pustím a on začne divoce kašlat. Všimnu si, že nabral světle modrý odstín… možná jsem to trochu přehnala.

"Čekal jsem jenom, kdy to někomu z vás dojde." Zasípe a hltavě vdechne vzduch. "Už jen můj vzhled napovídá, že nejsem moc normální, ale jsem stejně silní jako vy. Jen moje schopnosti jsou celý život trénované a musel jsem tvrdě trénovat." Začne, ale to mi nestačí.

"Neodpověděls na čtyři otázky z pěti." Odseknu.

"Vím." Zašklebí se. "To proč vím toho tolik, souvisí s mým tréninkem, abych mohl své schopnosti zlepšovat, musel jsem toho víc vědět. To je první otázka. To proč jsem všude, kde se něco děje se dozvíš postupně s tím, kdo jsem." Dlouze se odmlčí a už mám chuť ho okřiknout. "Chráním rudý krystal, jsem ochránce rudého krystalu. Jsem samořejně na dobré straně, co sis o mě sakra myslela?! A já jsem musel být, tam kde se něco děje, abych byl v obraze. Kdyby krystal někdo zničil, nechci pomyslet, co by se stalo." Cítím se užasle, překvapeně a provinile zároveň.

On má, vlastně měl, jasný důvod své poslaní, identitu, prostě cokoliv z této části jeho života skrývat a já to z něj surově vytáhla. Bože, jsem tak pitomá.

Pořád si v hlavě přehrávám slovo rudý krystal. Prý se dědí už několik století v jedné rodině. Nikdy nesmí být řečeno v které. Ten šutr má v sobě něco jako schopnost zmenšovat násilí. Kolikrát jsem to slyšela, ale nepochopila. Zní to svým způsobem šíleně, protože takových šutráků je jen pár. Nepřikládám jim moc velkou váhu, teda spíš nepřikládala. Protože teď mě Letro začíná děsit, možná bych mohla změnit názor na ochránce krystalů

"Promiň." Zamrmlám a doufám, že to slyšel. Neodvážím se mu kouknout do očí.

"To nic. Jdeme nebo ještě budeme mít problémy." Přijme omluvu s ledovou krutostí, jinak to nazvat nejde.

Je mi ze mě samotné špatně, tohle si nezasloužil.
Zhodnotím dnešní den jako překvapivý. Některá dnešní překvapení mi, až do teď vyráží dech. Vůbec si nejsem jistá, co se stane, až objeví ty chlápky celé zmrzačené nebo se probudí dřív. Každopádně cítím divný tlak v břiše, který nevěstí nic dobrého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!