1. Kapitola - 1/2

12. listopadu 2013 v 18:15 | Cathrin Nira |  Potomci Lazuritu
Je tu první kapitola PL, ale co se jí týče... je strašná! :D je hrozně nesmyslná a fakt nenávidím všechno to představování postav a podobné... je to děs, ta kapitola je děs :DD budeme doufat, že takhle neskončí celý příběh :D Budu vděčná za všechny komentíky ;)

Kapitola má:
1 682 slov z 2383 slov


"Ale mě se tam vážně nechce!" vykřiknu naštvaně a odvrátím pohled od knížky, kterou čtu.

"Zlatíčko, je to skvělá příležitost, jak někoho poznat a nebýt zítra ve škole už tolik nervózní. Vím, že to stěhování bylo narychlo, ale ty to musíš zvládnout." Protočím otráveně oči a dám do knížky záložku. Ano stěhovali jsme se jenom kvůli tomu, že ona nevydržela už déle na místě, kde zemřel její manžel a zároveň můj otec, ale to se stalo před sedmi lety! Bylo jí tehdy deset, ale už se s tím vyrovnala.


Jenže teď si přijde další rána, přestěhovali se téměř přes celou zemi a já ztratila všechny kamarády. Za to svou matku teď nenávidím.

Opravdu se z ní musí stávat pomalu blázen.

Zpoza rohu se objeví moje sestřenice, zoufale zavrčím, abych jí něčím nepraštila.

"Jo Niro vždyť je to perfektní příležitost, jak vypadnout z tohohle baráku." Opře se trám, na sobě má přiléhavé černé šaty, které jí sahají sotva pod zadek a o výstřihu ani nemluvím.

"Vidíš i Jesse jde, tak proč bys nemohla ty?" podívá se na mě matka se strhaným obličejem.

"Upřímně, už se mi tam nechce vůbec." Popadnu knížku a vydupu do svého nového pokoje. Zatím je bílý a na zemi je jen matrace, takže nemáme ani pořádně vybaleno a vymalováno.

Samořejně se o svůj pokoj budu muset postarat sama, ale nechce se mi do úklidu ani vymalovávání. Mávnu nad tím rukou a nechám to na později.

Odházím všechny krabice, které jsou na matraci, a nakonec si lehnu. Hledím na strop.

Bože tady je taková nuda, pomyslím si a posadím se. Zadívám se na jednu krabici, na jejím vrchu jsem já a moje nejlepší kamarádka, která je ode mě vzdálená tisíce kilometrů. Obě jsme na nějaké oslavě a děláme různé výrazy.

Při té vzpomínce se mi oči zalijí slzami.

Někdo tiše zaklepe na moje dveře.

"No?" za dveřmi se objeví moje starší sestra. Abych vám to vyjasnila, mám jednu starší sestru, staršího bráchu a mladšího bráchu, nedávno jsme k sobě vzali i Jesse, moji proradnou sestřenici, kterou jsem nikdy nemusela, je divná. Úplně stejná jako můj otravný starší bratr.

"Niro jsi v pořádku?" zeptá se mě sametovým hlasem, jen na ní a mého mladšího brášku se nezlobím.

"Jo jsem Anithe, jen prostě… to je fuk." Mávnu nad tím rukou a položím si bradu na pokrčená kolena.

"Slyšela jsem, jak se dole hádáš s matkou. Taky si myslím, že bys tam měla jít, přece jen si přestoupila na Douron a tam to nebude sranda, víš přece, že je to…"

"Nejlepší škola v celé Ilewïi, já vím. Jen nechápu, jak se tam mohla dostat Jesse." Povzdechnu si a její jméno skoro zavrčím.

"Ani já to nechápu, ale běž tam, uvidíš, že to bude fajn. Navíc je to maškarní. Nikdo ti nebude říkat, ty jsi ta nová." Obejme mě a já ji objetí oplatím. Svou sestru miluju nade všechno, přece jen je to moje jediná sestra, kterou mám.

"Dobrá." Odsouhlasím to nakonec. "Ale pod jednou podmínkou." Podívá se na mě pronikavýma zelenýma očima, které zdědila po otci.

"Přijmu jakoukoliv."

"Pomůžeš mi vybrat šaty." Anitha se zasměje a s radostí přikývne, přece jen to je její živel, na rozdíl ode mě se v módě vyznám, já když si něco sama vyberu, vypadám jak strašák.

Poručí mi, ať si jdu opláchnout obličej, že vypadám příšerně.

Řeknu vám jednu výhodu bohatých babiček, tetiček, dědečků a strejdů, když se všichni složí na to, aby vám koupili pořádný barák, tak máte obří pokoj se šatnou a koupelnou v jednom.

Matka sama by nikdy nic takového nekoupila, ale příbuzní jsou prostě příbuzní, obzvlášť když jeden další příbuzný zemře. Teď nemluvím o svém otci, ale o tetě Distarel, které zemřel druhý manžel, a ona se zbláznila a zabila. Oba to byli rodiče Jesse, ale že by jí smrt obou rodičů nějak zasáhla, se říct nedá, naopak se zdála dokonce i spokojená s jejich smrtí.

Anitha to vezme rovnou a zabije dvě mouchy jednou ranou. Postupně prohrabává krabice s oblečením a to, které je podle ní nevhodné, jednoduše pověsí. Ještěže mám šatnu hotovou.

Nakonec mi vybere jednoduché, světle modré šaty, přes prsa a pas jsou zúžené, ale volánková sukně je rozevlátá.

Moje bílé vlasy s růžovými konečky mi splete do nějakého drdolu a dá mi svojí modrou masku, kterou měla na sobě jen kvůli nějaké oslavě minulý rok.

Bílá barva je moje přirozená barva vlasů a růžové konečky rovněž tak, znovu abyste pochopili. V našem světě jsou barvy vlasů jako lilá, růžová, modrá nebo snad červená úplně normální, stejně tak to platí i u očí.

Já se narodila s bílými vlasy a sytější růžovou na koncích, moje sestra měla vlasy celé jemně růžové, upřímně občas působí jako ovce, můj starší bratr se narodil s černou, která má rudé odlesky a mladší bratr má vlasy bílé, které jsou lehce nazlátlé. Jesse má černou, ale na světle jde dobře vidět, jaký to je klam a doopravdy je měla skoro stříbrné.

Když jsem hotová, Anitha se mě rozhodně ještě namalovat. Když jsem podle ní připravená, tak mi vybere boty, z jejího výběru nejsem nadšená, ale neprotestuji.

Jsou to tmavě modré boty na podle ní malém klínku. Na podpatcích umím chodit, ale zrovna dvakrát je nemiluji.

Sejdu po schodech a v místnosti je stále Jesse s matkou. Uslyším za sebou kroky, ohlédnu se. Za mnou stojí Worthen alias můj neoblíbený, starší bratr.

Koukne na mě křišťálově modrýma očima, na to jak svého bratra znám, vím, že se něčemu diví, ale dál si ho nevšímám.

Kouknu se do jediného zrcadla, které se nachází v domě, musím říct, že Anitha se pořádně vytáhla.

"Takže ty nakonec jdeš?" zeptá se mě kousavě Jesse a závistivě si mě prohlíží.

"Jo ty snad ne?" odpovím jí s úsměvem a doufám, že ji naštvu.

Něco zavrčí, ale nejde jí rozumět. Co já se o ni budu starat. Všem řeknu ahoj a vyjdu ven. Je začátek září, takže počasí je tu dokonalé.

Jdu ke garáži, kde mám své vlastní auto! Když jsem se dozvěděla, že je to MŮJ dárek k narozeninám, málem jsem omdlela.

Ono je totiž nádherné, nové, prostě dokonalé a má ségra jezdila v staré plechovce. Nakonec auto stejně dostali všichni, kromě mladšího bráchy, který ještě za volant nemůže.

Na dálkové ovládání ho otevřu a nasednu, chvíli uvažuji, jestli nechci stáhnout střechu, ale to jsem neměla dělat.

Dveře se otevřou a v nich se objeví Jesse.

"Prosím tě zavezeš mě tam, je přece zbytečné, abychom jezdily dvěma auty." Zeptá se tak sladce, že se mi z ní chce zvracet.

"Ovšem že." Odpovím jí úplně stejně, ale než stačí cokoliv jiného říct, pustím rádio hodně nahlas.

Vyjedu pryč, a jakmile se ocitám na silnici, zrychlím.

"Nemůžeš jet rychleji." Ztiší Jesse rádio asi po deseti sekundách cesty.

"Ne." Odpovím jí rázně a zabočím.

"Proč?" zaškemrá, ale jde jí jen o to dostat mě do průšvihu.

"Není tu dovolená taková rychlost." Zasyčím na ní odpověď, ale to ji neodradí.

"Jsi bábovka." Zamručí nabručeně a zaboří se do sedadla.

"Já vím, už jsem to od tebe slyšela několikrát." Odvětím vztekle a dál se s ní nehodlám vybavovat, je to jen otravná sestřenka, která musí být stejně stará jak já. Vlastně já jsem starší o čtyři měsíce, to je úspěch.

Konečně zastavím před klubem, kde Douron pořádá nějaký maškarní večírek.

Zaparkuji na zaplněném parkovišti, příště se budu asi přesouvat přenášečem, pomyslím si pochmurně a najednou ze mě všechna sebejistota opadne.

Vůbec se mi nechce jít dovnitř, Jesse je můj přesný opak. Radostně vyskočí z auta a vydává se dovnitř, při cestě si ještě upraví výstřih. Stejně jí to k ničemu není.

Nakonec přece jen své nohy donutím vystoupit a jít směrem k hlavním dveřím. Zdá se, že je to luxusní podnik, protože to má tři patra a každé má zdi tvořenou olejovými lampami.

Vejdu dovnitř, kde to září barvami, zjišťuji, že je tu pohyblivé podium, které spojuje celou budovu.

Všichni na sobě mají masky, ale zdá se, že někteří mají slušně upito. Nenápadně se proplétám mezi ostatními. Takže mým cílem je jediné, najít si nějaký klidný koutek a přečkat tam do té doby, než se Jesse rozhodne vypadnout.

Bože, co mě to napadlo jí brát mým autem, teď tu na ní musím čekat.

Rozhlížím se všude možně kolem, když tu do někoho narazím. Naštěstí zůstanu stát, ale pořádně jsem se o něco praštila do hlavy.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě dívčí hlas, zní starostlivě a neopile. Několikrát zamrkám, ale pořád vidím rozmazaně.

Zatraceně, pomyslím si, ale soustředím se na jedno. Začne mě to lechtat na krku.

Otevřu oči a znovu vidím jako ostříž.

Přede mnou je holka asi stejně stará jako já, má lilé vlasy, které jí lemovaly snědý, podlouhlý obličej, v ruce drží kovovou misku, takže usoudím, že jsem se praštila o ní.

Dívka má sportovní postavu, navíc dokonale opálenou. Uvnitř mě zahlodá závist, já se pokouším opálit celý život, ale vždycky se spálím a místo bronzového odstínu mám hnusný červený a vypadám jak rajče.

Její oči mi připomínají oči Anithe, ale pořádně je přes masku nevidím.

"Jo v pohodě. Jen jsem se trochu praštila." Usměju se a cítím, jak se mi na hlavě rýsuje boule.

"Uf." Oddychne si, ale potom se na mě zadívá. "Ty tu jsi nová že?" úžasné, takže to stejně někdo poznal.

Přikývnu, nesnáším, když jsem někde nová a všichni se mě vyptávají, poučují a dělají ze sebe úplné genie.

"Já jsem Deqa." Usměje se na mě.

"Nira." Odpovím a pokusím se o úsměv.

"Máš krásný jméno, co tady chceš dělat?" zeptá se mě a já se zauvažuju. Mám jí říct, že si hodlám někam zalézt a číst. Jo risknu to.

"Tak asi si prvně najdu nějaký kout a tam nějak tento večer přežiju." Všude kolem mě blikají světýlka, což je neuvěřitelně otravné a přechází z toho hlava kolem.

"Pojď se mnou." Než stačím jakkoliv zaprotestovat, táhne mě někam přes celou místnost. Objevíme se v jednom rohu, kolem něho jsou provizorní zdi.

Deqa na mě kývne, ať jdu dovnitř.

Tu sedí snědá dívka bez masky a v ruce drží jednu z mých oblíbených fantasy knížek. Vzhlédne k nám a podiví se. Knížku zavře a podívá se na Dequ zvědavým pohledem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!