10 Kapitola

28. prosince 2013 v 20:02 | Cathrin Nira |  Potomci Lazuritu
V pondělí se sejdeme u Letra doma. Nikdo tam není jako obvykle, jeho rodiče jsme potkali jen jednou. Ale to na vedlejší kolej.
Dneska musím všechny přesvědčit, že máme dostatek důkazů. Že se můžeme vydat do Lazuritové jeskyně. Vlastně ani nevím, do čeho se to chci namočit. Je mi 17 let a právě se chci vydat do něčeho, co když se nepovede, tak můžu do kriminálu. Bože! Sama se v tom ztrácím.


"Ale pořád nevíme, jestli to tam je." Řekne klidně Mili a předběhne tím naštvanou Irines. V obličeji už je celá rudá a všechny probodává pohledem.
"Přesně! Když to nijak nedokážeme, tak nás zavřou pro nic za nic!" vyštěkne Irines. Hořečnatě gestikuluje rukama a vytváří jednu podivnější grimasu než druhou.
Zatím se nijak nedostanu ke slovu. Z celé místnosti jde cítit napětí, ze kterého mi běhá mráz po zádech. Já mám důkaz, měla bych promluvit. Nebýt ztraceného hlasu, už dávno tady všechny šokuju novými zprávami. Teda myslím si, že bych je šokovala.
"A kde jinde? Jak vysvětlíš všechno to kolem? Mezi lidmi se šíří paranoia, nevěří ani svým sousedům. Rodiče své děti zavírají, protože myslí, že jsou další na řadě. Nikdo s tím nic nedělá! Jsme nejspíš jediní, kteří mají v ruce informace." Odvětí ji Donny nenuceně. Jen se ležérně opírá o zeď a dneska mu to zatraceně sluší!
Dost, takhle nemysli. Ucítím, jak se mi do tváří nažene horko.
"Přesně! Nejdůležitější informace v rukách sedmnáctiletých děcek. Už od začátku je to hovadina! Nesmíme se do toho míchat." Dario si při slově sedmnáctiletých odkašle a Mili ho probodne pohledem. "A osmnáctiletých, promiň."
"Jo takže podle tebe. Jakož to členky pro ochranu životního prostředí a charity pro mentálně postižené a bez domova. Říkáš, že máme nechat celou zemi do války, ve které ještě se štěstím všichni zemřeme v té lepší verzi. Nebo to zanechá několik tisíc lidí bez domova, hladové, opuštěné s pozabíjenou rodinou, dokonce i sirotky bez rodičů. V celé zemi bude vládnout chaos a ten smutek jí už nikdy neopustí, téměř všichni budou po smrti.
Můžeme se vyvraždit a ty tady mluvíš o kriminále! Jo dobře chápu, že chceš dokonalou budoucnost, být hvězda a tvé zadržení by tvojí rodinu stálo čest. Ale seděla bys tam s vědomím, že ses pokusila něco udělat. Potom stejně už nic nenaděláme a každý bude mít na čele napsané smrt. Až vypukne válka a ty se budeš koukat, jak lidi kolem tebe umírají. Buď tam s pocitem, že jsi je mohla zachránit." Wow. Tak tomu se říká motivační proslov. Mili se pořád vzpurně kouká Donnymu do očí, ale ten nehne ani brvou.
"Jsi jen odporný hajzl." Zasyčí poníženě. Na to se na tváři objeví Donnymu spokojený úšklebek a jen nevinně pokrčí rameny. "Tak si tam jdi sám! Nech se zabít! Chytí tě, jakmile budeš pár kiláků za městem." Mávne nad ním blondýnka a spokojeně se usměje nad jeho ukřivděným výrazem. Já na obojí mám řešení, ale pořád nic neřeknu. Jindy už bych se hádala, ale dnes ne. Co to se mnou je?
"Porušíme všechny silniční pravidla a zdrhneme." Možná jsou Letro a Donny momentálně úhlavní nepřátelé. Ale když se nad nimi pořádně pozastavíte. Dá se vidět podobnost v jejich chování, která mezi nimi panuje. Někdy mě to až děsí.
"Říká ti něco slovo vrtulník, helikoptéra? Snadno nás najdou díky nim, upozorní hlídky ve větším městě a tradááá… jsme v háji." Za jiných okolností by se tento rozhovor dál považovat za grotesku, válela bych se smíchy po podlaze. Škoda že není, jindy mě jejich hádky bavily. Nebýt toho, že tady jde o to najít mojí ztracenou kamarádku.
Nathalia byla z prvních ztracených a ještě jí nenašli. Stejně jako všechny ostatních a pohřešovaných pořád přibývá. Skoro se bojím, že další budu já. Navíc je stále více i záhadných vražd, znásilnění, domácích násilí, loupeží nebo přepadení jen tak ze srandy.
Musím tam jít třeba i sama, už jen kvůli Nathalii a všem ostatním.
"Možná mám něco, co by vás zajímalo. Je to tajný soupis o Temných a jejich plánech. Mají přesně určeno, kde a kolik lidí zmizelo, dokonce i frekvence nepřirozených vln. Mohly způsobit ty časté otřesy. Vychází to z jen jednoho místa, odnikud z posunu litosférických desek, ale z…."
"Lazuritové jeskyně." Dopoví za mě Juley vážně.
"Vím, že rozhodně nechtějí to násilí zastavit. Oni sami o sobě jsou zlí. Ale něco tam hledají a mají se tam vydat. Pokud chceme být rychlejší než oni, musíme vyrazit nejpozději za čtyři dny." Z tašky vytáhnu složku papírů, které jsem dočítala z posledních sil. Ten text je tak strašně úchylný, že jsem těžce odolávala pocitu vyhodit to z okna.
"Dobrá máme důvod a nejspíš i důkaz, že původem toho všeho toto. Ale jak se tam chceš dostat?" podívá se na mě ledově Kvino. Jeho pohled nesnáším, jeho oči nemají skoro žádnou barvu. Děsí mě, už se nedivím, proč z nich mají ostatní na škole takový respekt.
"Mám nápad. Helikoptéry a vrtulníky mají omezenou dlahovou výšku a letadla taky tak. Existuje jen jeden způsob, jak se dostat z místa na místo a nebýt všem na očích." Většina se na mě nechápavě podívá.
"Slyšeli jste někdy o Dračích Jezdcích?" nechtěla jsem to takhle říkat, ale nenapadne mě nic lepšího. Něco takového se vyskytuje jen zřídka a tak nějak to vyšlo z módy. Navíc draci se stali váženými bytostmi a mnozí jejich sedlání odpuzuje.
"Chceš tam letět na dracích?" vyjekne Deqa nadšeně, zatímco ostatní zmlknou.
"Nic lepšího mě nenapadlo." Přiznám nevesele, i když za tenhle nápad jsem neuvěřitelně vděčná. Má jen jednu malou vadu, neumíme s draky zacházet. Tenhle oříšek jsem už rozlousknout nedokázala.
Jako by mi Juley četl myšlenky, se mě zeptal. "Jak se na nich máme naučit lítat, případně jezdit. Neznám ten správný výraz." Na chvíli se zatváří, že spíš než nad problémem s draky, uvažuje nad problémem s názvem.
"To jsem ještě nedomyslela, prostě se budeme muset učit za pochodu." řeknu to příliš sebevědomě, než jsem chtěla. Můj žaludek udělá kotrmelec.
"Tomu říkám dokonalý plán na sebevraždu." Prohlásí s kyselým podtónem Mili a zpraží mě sarkastickým pohledem. Jedna věc, které už jste si možná všimli, vždycky chtějte Mili na svojí straně. Nejen že je dokonalá herečka (určitě má pro to vlohy), ale i řečník. K mojí smůle a vlastně i štěstí si dokáže lidi podmanit anebo perfektně vyvést z rovnováhy. Občas mě tahle její schopnost děsí.
"Víš, jak se to říká: risk je zisk." Pokrčí rameny Dario. Vedle něj se ramenem opírá Irines, která už se ze svého počátečního vzteku dostala.
"Což úplně popírá přísloví: štěstí přeje připraveným." Blondýnčiny fialové oči zchladnou pod bod mrazu. Vzduch v místnosti najednou zhoustne a já mám pocit, že se začnu dusit. Je to jeden z nepříjemných vedlejších důsledků toho, že na rozdíl od našich vrstevníků umíme používat naše znamení. Teda podle všeho stále v malé míře, ale umíme.
Najednou mi to docvakne. Řešení mám celou dobu přímo pod nosem a já slepě hledala něco složitějšího. Zní to jako klišé z fantasy románů, kde se řešení zdá strašně složité, potom máchnete prstem a všechny problémy jsou fuč.
Spolu s mocí znamení souvisí, že se můžeme spojit s myslí zvířat. Nemusí se učit jezdit, oni můžou draky požádat!
Než ovšem stačím otevřít pusu, v místnosti panuje další hádka. Během té chvilky co jsem se zamyslela, se začnou hádat Toro a Kvino. Nebýt ostatních tak už by se váleli po podlaze a dávali si rány pěstí.
"Dost!" vykřiknu a snažím si myšlenky urovnat v hlavě. Ten řev co tu panoval, mě nejspíš připravil o sluch. Možná byste to pochopili jako obrázek hlavy, které jde z uší pára.
"Hele tvůj nápad je fajn, ale já se nechci zabít." Neřeknu ani slovo a Kvino už se do mě naváží. Jasně, proč se zrovna teď musí chovat jako naprostá banda idiotů! Jsou jako pubertální děcka z páté třídy.
"Dej si pohov. Já ještě neřekla ani slovo. A kdybys měl v hlavě mozek, nechal bys mě promluvit." Odvětím mu stejným tónem. V bílých očích se mu divoce zablýskne, ale jinak nehne ani brvou. Po zádech mi přejede chlad.
Radši se otočím k ostatním, ale ani u nich nevidím nadšené obličeje. Ti teda umí povzbudit, pomyslím si ponuře. "S draky nemusí být vůbec problém. Trochu jste totiž zapomněli, že díky znamením se můžeme spojit s jinými bytostmi. Tudíž i s draky. Můžeme jim klidně sdělit proč, a kam chceme letět a jestli budou tak hodní a nevyklopí nás."
Nikdo se ani nehne. Upřímně ani nevím, jestli jsem to řekla doopravdy nebo tam celou dobu jen hloupě stála.
"To by šlo." Moje obavy se rozpustí s hlasem Daria. Ozve se souhlasné mručení a někteří kývnou.
"Nemá cenu to prodlužovat, kdo chce jet, ten pojede. Kdo ne tak nepojede. Takže kdo jede, teda spíš letí?" Letro se při slově letí, na mě ušklíbne, ale já ho nadšením nemůžu vnímat. Jedno je totiž jasné, že já určitě pojedu zpátky domů.
"Já." Promluví Donny a hned se k němu přidá Toro a Deqa.
"Jedeme v tom spolu." Promluví Dario a Juley unisino.
"Já myslím, že pojedeme všichni." Mili se na mě s úsměvem podívá a Irines se zazubí. Jediný kdo ještě nekývl je Kvino, ale toho už se ani nikdo neptal.
Jedno je totiž jisté, vracím se domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chrissy chrissy | 28. března 2014 v 19:05 | Reagovat

kdy bude další kapitola?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!