8 Kapitola

28. prosince 2013 v 19:59 | Cathrin Nira |  Potomci Lazuritu
Moji omluvu nejdéle nepřijímala naše paličatá Deqa, ale když už mi dopustila. Měli jste nás vidět. Padli jsme si do náruče se slibem, že už nikdy nic takového neudělám. A tenhle slib chci splnit na 100%.
O tom polibku jsem nikomu neřekla a nemám to v plánu. Už jen pomyšlení že se mezi námi něco stalo, mě zevnitř užíralo.


Proto se snažím vše možně zaměstnat. Tak dneska mám jít na nákupy s Mili a večer mám na úkoly, posilování a spaní. Zítra se musím s Irines učit na šílenou písemku, přidají se k nám i Mili a Deqa. I když u nich to bude jen pokus o učení. A v pátek se pořádá zase nějaká školní akce, sice to bude otrava, ale pořád lepší než mít hloupou depku. A od soboty zase trénujeme s Letrem.
Nejvíce nás stejně děsí zprávy, o tom jak se situace v celé zemi děsí. Do údajného propuknutí války zbývá necelých osm měsíců. Nechci to přiznat, ale den za dnem se můj strach zvětšuje.
Už jsme kolikrát mluvili o tom, že musíme jít do Lazuritové jeskyně. Ale polovina tvrdí, že nemáme žádné informace a nevíme, jak se tam dostat a ta druhá že toho už víme dost, ale nedokázala jinak argumentovat převoz.
Každopádně je na čase něco zjistit. A tak nastane akce, zrovna dnes.
Máme volnou hodinu a sedíme zalezlí v staré knihovně. Prý se tu objevují mrtvý, ale takových povídaček je hodně.
"Stejně si myslím, že je to hloupost. Do ředitelny se nedostaneš." Řekne už po sté Irines, jen ať zpochybní Kvinovo tvrzení o jeho samo vyrobeném přístroji. Kvino je tak trochu blázen do technologie, a tak se dobrovolně nabídl, že nás dostane do ředitelny.
Plán je jednoduchý. Pomocí té věci, co vypadá jako robopavouk, odemknout ředitelnu, jakýmkoliv způsobem omráčit ředitele. Osobně jsem spíš pro kouzelnou verzi omráčení, ale pro jistotu máme pánev na palačinky. A zjistit všechno možné o situaci v zemi.
Všem je naprosto jasné, že Rada nevypouští ven úplně všechno. Musí být o hodně víc zmizelých, vražd, krádeží a podobné.
"Myslíš si to, protože se v technologii nevyznáš. Je to tvé slabé místo v té ohromné inteligenci." Tohle tu je pořád do kolečka, zní to jako zaseknutý film.
"To není pravda." Odsekne popuzeně Irines a Kvino se chladně ušklíbne. Zavrtím hlavou, teď se Irines naštve. Řekne o té věcičce, že je to kravina vyrobená děckem. To naštve Kvina a začne zpochybňovat kamarádčiny schopnosti a psychickou vyspělost.
"Ta věc naprosto k popukání! Vždyť to vyrobil on! Jak mu můžete tolik věřit? Vždyť je to beztak ještě malé, pětileté dítě."
"To…!" Kvinovo bílé obočí se spojí a chystá se osočit na černovlásku.
"Dost! Takhle se tu hádáte už dvacet minut! Klid, přinejhorším to nevyjde." Jako první rupnou nervy Mili, který si už deset minut škube z hlavy vlasy. Chvíli jsem se bála, jestli jí nějaké zbudou.
"Nevyjde, jen vás varuji předem."
"IRINES!" vyjekne Mili a Juley vedle ní zamrká, jako by se právě probudil a protře si ucho.
"Tomu se říká blázinec." Ozve se za mnou hlas černovlasého kluka se zelenýma očima. A moje srdce se dá do sprintu. Chci, ať mi dá ruku kolem pasu a přitáhne k sobě. Chci se schovat v jeho objetí.
"Já si stejně myslela, že v něm jednou skončím." Stoupne si vedle mě a já si všimnu, jak zatíná pěsti. Oba s tím bojujeme po svém.
"To asi každý z nás." Pousměje se. Proč mu ten úsměv tolik sluší!?
"Už ať je čas nebo to neskončí dobře." Po mém druhém boku se objeví Toro a pobaveně sleduje, jak Irines něco horlivě vysvětluje Mili. Ta ji zcela ignoruje. O čem se baví, moc nepobírám, protože jsem se soustředila na něco úplně jiného. Na takovou horu svalů s nádhernou barvou očí, která stojí vedle mě.
"Ty dvě jsou schopné se teď zabít." Prohlásím zcela vážně a Toro vedle mě dostane záchvat smíchu. Nechápavě se na něj podívám a proti mé vůli se mi na tváři objeví bláznivý úsměv.
Toro znovu vyprskne smíchy a já se začnu smát s ním. Ani Donny to nevydrží dlouho. Až nás nakonec začnou všichni nechápavě sledovat a smích se začne přenášet i na ně.
Jako další se rozesměje Mili, po ní Dario, další Juley, Deqa, Letro a nakonec se začnou smát Kvino a Irines. Kdykoliv se snažím přestat se smát, rozesměje mě někdo další.
Mili začne smíchy brečet, což nás rozesměje všechny znova.
"Ne, ale vážně čemu se tady smějeme." Zeptá se Deqa stále s potutelným úsměvem na rtech. Všichni se podívají na mě, Donnyho a Tora. Váhavě se na kluky podívám a po nevyřčené dohodě všichni naráz pokrčíme rameny.
Juley, který sedí vedle Mili, nad námi jen zavrtí hlavou.
Všem naráz nám začnou zvonit telefony, znamená to, že je čas vyrazit na akci. Namáhavě se zvednu na nohy, při smíchu jsem se trochu zhroutila na zem.
"Takže všichni víte, co máte dělat?" zeptá se nás naprosto vážně Letro, ale pořád se usmívá. S úsměvem přikývnu. A zapojím se společně s Letrem, Kvinem a Irines do jedné skupiny.
Ostatní mají za úkol případně odlákat učitele, potřebujeme jejich herecký talent. Který trochu postrádám.
Dorazíme k ředitelně, odkud se ozývají hlasy. Pevně sevřu pánev v ruce. Nechápu, proč já mám někoho mlátit! Ostatní se s námi rozloučí a vydávají se každý svým směrem.
"Kámo, můžeš?" Letro se zeptá Kvina a on se jen hrozivě ušklíbne. Něco takového vidět uprostřed noci, tak se seberu, začnu ječet a letím domů.
Irines nad tím jen zavrtí hlavou, ale zatím se neozve. Ještě nám zbývá, aby se ti dva začali zase hádat.
Malý robotek je přichycený břichem dolů ke klíčové dírce. Nejistě se ohlédnu kolem sebe. Vzadu uvidím Dequ, která sedí na parapetu. Hodí po mě pohledem typu, Co vám tak dlouho trvá?, když bezděky pokrčí rameny, protočí oči a začne si hvízdat.
To už se vedle ní objeví Toro s jeho oslňujícím úsměvem. Tak moc si přeju vidět její výraz, že začnu pro sebe tiše usmívat.
Uslyším cvaknutí a nedobytné dveře se otevřou.
"Tak co Irines, už mi věříš?" škodolibě se usměje na kamarádku a ta zrudne vzteky. Napochoduje za Kvinem do místnosti a já mám jít za ní. Jako poslední se ohlídnu a Toro s Deqou na mě jen kývnou, až nakonec zmizí za zavřenými dveřmi.
Upřímně ředitelova soukromá ředitelna je děsivá. Je tmavá a všechno tu svítí matným, červeným světlem. Vůbec se mi to tu nelíbí.
Uslyším ředitelův hlas, sedí k nám zády a mluví něco do telefonu. Chvíli budeme muset počkat, než domluví. Přece nechceme, ať se tu objeví hora policajtů. To by byl průser.
Jeho mluvení je neskutečně unavující. Jen prázdně poslouchám, jak hovoří do telefonu o blížících se volbách. Začínají mi dřevěnět nohy od toho, že se nemůžu skoro vůbec hnout.
Konečně! Osvobozující pípnutí mobilu na konec rozhovoru, jenže trochu nečekaně se otočí a jeho maličké oči se uleknou.
Jediný kdo z nás zareaguje je Letro, který ho chytne za spánky. Ředitel je prostě trpaslík i já jsem pomalu vyšší než on. A začne odříkávat věty, které si předtím pořád opakoval.
Když domluví, ta velká bečka sádla se na něj svalí. Musíme zasáhnout všichni, abychom ho vůbec dostali do toho křesla.
"Co to, co tu děláte?" začne mluvit a já se oženu pánví. Ozve se rána a ředitel se znovu v omráčení nakloní v křesle. Irines zůstane stát jako opařená, já jenom civím na pánev, která se mi třese v ruce. Letro se začne smát a Kvino se spokojeně zašklebí. Co jiného od toho albína čekat.
"Zatraceně, od tebe bych pánví dostat nechtěl." Řekne v záchvatu smíchu Letro a já nevím, co je tady směšného.
"Co ti tady přijde směšné?" okřiknu ho, zatímco Iri se snaží najít nějakou prasklinu lebky.
"Jo pozor jsme teď kriminálnici, vadí ti to?" pošťuchuje mě Kvino.
"Přestaň! Beru to vážně a ne! Nevadí mi to, dělám to pro kámošku." Odvětím popuzeně a otočím se k hromadě techniky a krabic.
"Nic mu není, jen si zítra nebude nic pamatovat." Usoudí Irines, jde poznat, že se ji ulevilo.
"Budeme to muset nějak zamaskovat. Ale až později." Poznamená Letro a já si všimnu, několika lahví alkoholu.
"Můžeme to udělat teď." Popadnu asi tři láhve silné whisky a otevřu malé okénko. Je to jediný zdroj světla tady. Vyliju dvě flašky a třetí z poloviny. Tu poloprázdnou mu dám do ruky a dvě dám kolem židle, ať to vypadá, že spadly.
Potom uvolním kravatu a rozepnu sako, z čehož se mi chce opravdu zvracet. Když svou práci dokončím, pokusím se dát pryč ze sebe ten odporný pocit.
"Tak co? Můžeme začít hledat ne, vy se koukněte do těch počítačů a my jdeme hledat v krabicích." Padnu na zem a vezmu první vrchovatou krabici. Irines si sedne vedle mě a vezme druhou. Vypadá to tu spíš jako sklad než ředitelna.
Papíry, papíry a znovu samé papíry! Kdo může mít tolik papírů!
Procházím už třetí zásobárnu papíru a nikde nic. Žádné informace o zmizeních. Oči mě bolí od neustálého čtení. Nikdy jsem během dvaceti minut nepřečetla tolik informací.
"Máte něco?" protáhnu se, ať ulevím zádům.
"Jen jeden papír, který je k ničemu." I Irines se posadí a koukne na kluky.
"Jsme asi úspěšnější, máme celý seznam zmizelých, nějaké rozkazy Rady, všechny zatčené za poslední půlrok a informace o občanském hnutí u Žraločího pobřeží. Tak co vy dva stačí vám tohle?" Kvino a Irines jsou jedni z těch, kteří jsou zásadně proti tomu jít do Lazuritové jeskyně. Proto taky chtěli jít s námi.
"Ale to pořád neurčuje, že zdroj je v Lazuritové jeskyni." Odporuje Irines a já se radši vrátím zase ke čtení. Hodím poslední dva papíry do krabice číslo tři a beru krabici číslo čtyři.
Seberu první hromádku a začínám číst. První tři listy zase nic nového, vezmu čtvrtý s tím, že je stejně nezajímavý.
Přečtu si název a hned potom ho musím přečíst ještě jednou. Začnu rychle pročítat další řádky a žasnu. Kouknu na další, další a další. Celý stoh je o Temných a jejich působení.
"Kvino?! Zkopíruj tohle." Podám mu bez dalších informací asi sedm papíru.
Začnu pročítat dále, ale žádné další informace o skupině nenajdu, tak se znovu začnu soustředit na jeskyni.
Najdu už jen poznámky o Lazuritové jeskyni od chlápka, který jí šel prohledat se skupinou okolo patnácti mužů. Vrátil se jen on a skončil v blázinci.
Irines najde jen záznam o konání schůze Rady, divím se, že je něco takového ve škole. Letro už vyhrabe jen jeden video záznam ze vzpoury z oblasti, kde jsem bydlela a Kvino zkopíruje probíhání archeologického průzkumu.
Opět nám začnou vibrovat mobily, musíme co nejrychleji vypadnout. I když se zdá, že jsme toho našli málo. Je ze všech těch informací slušná kupka papírů.
Ze vnitř už jdou dveře klidně otevřít, takže stačí být potichu. Jako první se k nám připojí Toro a Deqa z strany učitelských kabinetů a na rozcestí chodeb všichni ostatní.
"Tak co našli jste něco?" začne Dario, když konečně zase na těch pár minut zmizíme ve staré knihovně.
"Něco jo, uvidíme, jestli to bude stačit." Prohlásí Irines unaveně a zhroutí se na židli. Taky to vidím tak, že zbytek hodin prospím.
"A co ředitel?" optá se Mili a Deqa nad tím jen protočí zorničkami.
"Tak ten si myslím, nebude nic pamatovat." Prohlásí Letro a naše skupinka se začne smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pelvartia pelvartia | Web | 8. března 2014 v 0:14 | Reagovat

Chybí sedmá kapitola...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na blog se vztahují autorská práva! Kopírujte prosím pouze s naším souhlasem!